Desítky let poté, co člověk velké masožravce v Evropě téměř vyhubil, se jim prý nyní daří stále lépe. Šelmy podle vědců nežijí překvapivě jen v přírodních rezervacích nebo odlehlých divočinách, ale stále častěji také přímo v blízkosti lidských obydlí.

Za úspěšným návratem těchto druhů do přírody stojí podle studie hlavně zákonná ochrana, kterou většina států těmto zvířatům poskytuje, ale také větší tolerance ze strany běžných lidí, jako jsou například pastevci hospodářských zvířat. Podle Guillamea Chaprona ze Švédské univerzity zemědělských věd, který celoevropskou studii vedl, například ovčáci na severozápadě Španělska tolerují, že vlci loví jejich horské poníky, protože je to chrání před útoky na cennější dobytek. V Polsku si pak prý vlků cení jako přirozených regulátorů populace divokých prasat.

V Česku většímu výskytu velkých šelem brání podle ekologického sdružení Hnutí Duha ilegální lov. Pytláci znemožňují rozšíření rysů z Beskyd a Šumavy a ohrožují také tamější populace. Vlci se zase už mnohokrát objevili na Šumavě, migrující jedince ale vždy někdo zastřelil dříve, než mohla vzniknout smečka.

Evropskou výjimku mezi zeměmi, které se šelmám podařilo opět trvale osídlit, tvoří podle autorů studie jen Dánsko, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. Ve Skandinávii, na Balkáně, ve středovýchodní Evropě a dokonce i v částech Alp a Pyrenejí nyní volně žije asi 17.000 hnědých medvědů. Na stejných místech se vyskytuje také asi 12.000 vlků. Ty lze navíc spatřit rovněž v Německu, Itálii, Francii a na Pyrenejském poloostrově.

Celkem vlk obecný v Evropě obývá 28 zemí v deseti různých populacích. "V Evropě momentálně žije dvakrát víc vlků než v USA (s výjimkou Aljašky), a to navzdory tomu, že má proti Spojeným státům poloviční velikost a je více než dvakrát hustěji osídlená," uvedl spoluautor studie a expert na ochranu velkých šelem Hnutí Duha Miroslav Kutal.

Rysů žije po celé Evropě asi 9000 a ve Skandinávii se daří také 1250 rosomákům. Všechny čtyři druhy masožravců najednou žijí údajně pouze ve Finsku.