22°C
Češi jsou šestým nejméně věřícím národem na světě. Před námi je jenom Švédsko, Vietnam, Dánsko, Norsko a Japonsko. Otevřeně mluvit o víře se moc nenosí, stejně tak se nenosí říkat, že chodíme k léčitelům, navštěvujeme psychologa nebo věříme kartám.
Často si ani sami před sebou nepřiznáme, že člověk jako bytost potřebuje duchovní péči, čas na rozjímání a zamyšlení se nad sebou a svými problémy. V Česku se možná ze všeho nejlépe přijímá scénář: když máš starosti, stačí ti popovídání s kamarádkou u vína, nejlíp oceníme, když všechno zvládneš sama, protože jsi silná holka! Jenže ono to vždycky nefunguje. A především ženy pak hledají řešení leckde.
Proč vlastně chceme znát svůj osud?
"Myslím, že větší obliba věštby může mít souvislost s nechutí ke tradičním náboženským institucím, která je pro Čechy typická. Je docela pochopitelné, že lidé touží, aby jim nějaká vyšší síla pomohla v jejich životních rozhodováních. Pokud tato touha není uspokojena v tradičních institucích, jako jsou církve či židovské obce, lidé se obracejí k alternativám," říká Zdeněk Vojtíšek – religionista zabývající se studiem kultů, sekt a náboženství.
"Je to dáno i tím, že jsme dlouho k těmto věcem a praktikám neměli tak volný přístup. Podívejme se do celého bývalého východního bloku, jak se vyrojili všichni možní, ale i nemožní 'věštci'. A samozřejmě je také velmi příjemné vědět, že nás čeká něco pěkného, a to většina žen čekává. Když mám problém, je jednoduché říct, že ho nemůžu vyřešit, protože je to napsáno ve hvězdách anebo v kartách," připomíná psycholožka Tamara Cenková.
Věštby jsem nechtěla
Navštívila jsem dvě kartářky – Juditu Peschlovou a Zdenu Weinrichovou. Ne, nenechávala jsem si od nich věštit a nezkoumala, kdy a proč se mýlí a jak se jejich věštby liší. Byla jsem spíš zvědavá na ně samotné. Sama jsem během let už u několika kartářek byla a některé jejich věštby se splnily, jiné ne. Stejně tak se to dělo i mým kamarádkám a známým. Kartářky pak tvrdily, že jsme někde udělaly chybu, a proto se věštba nesplnila.
Symbolon vidí do duše
V jedné z budov hned u metra I. P. Pavlova se schází skupina lidí, kteří se od Judity Peschlové učí věštit podle tarotu.
Juditě je něco přes padesát a v elegantním šedobéžovém kostýmu vypadá spíš jako profesorka matematiky. Sedne si k malému stolku a do místnosti postupně přicházejí až na jednu výjimku pouze ženy – různého povolání, vzezření i věku. Zatímco Judita před začátkem baští s chutí teplou kukuřici, strhne se mezi nimi debata o štíhlé linii.
"Hubnutí je v hlavě. Když si připustíte kalorie v hlavě, ztloustnete," říká Judita, ale vzápětí přiznává, že je od narození vegetariánka. Oči mi nechtěně ulpí na korpulentní dámě s ustaraným obličejem…
Nic není náhoda
Na skupinu přinesla mladá žena karty jménem Symbolon. Protože svět esoteriky se řídí náhodami, které náhody nejsou, tarot pro dnešek zůstává stranou. Povídáme si o Symbolonu, z něhož se obvykle tahají jedna až tři karty a spíš než na věštbu slouží k diagnostice problému. Rychle mi dojde, že to nebude žádná vyučovací hodina.
"Využívám spontánní způsob učení. Členové skupiny vykládají sobě i druhým, učí se položit správnou otázku a nalézt řešení. Někdy na skupině relaxujeme a meditujeme, i to je pronikání do významu karet," dozvím se od Judity později.
Všichni si vytáhneme kartu. Buď při tom můžeme mít otázku, nebo si vytáhnout kartu jen tak. Asi už chápete, že vytáhnutí karty "jen tak" není jen tak – má své poselství.
Co říkají karty
Pak postupně v kruhu popisujeme, na co jsme se ptali a co si myslíme, že nám karta sděluje.
Jedna žena řeší přestavbu bytu a karta jí říká, že nejlevnější řešení není nejlepší, jiná pak přemýšlí nad odchodem z práce – karta naznačuje, že se bude muset na chvíli uskromnit, ale pak to bude lepší.
Symboly na kartách podrobně zkoumáme, posíláme si je navzájem a povídáme si o jejich významech. Judita s každým probírá jeho kartu, je milá, ale ve výkladu nekompromisní.
"Tarot používal už Carl Gustav Jung. Karty jsou kromě jiného i nástrojem pasivní arteterapie a diagnostiky. Tarot užívají jako součást léčby na západě i někteří psychologové," řekne mi pak v čajovně.
Já si tahám kartu s utrmáceným mužem, který nese na zádech obrovský balvan. Odpověď na otázku, zda mě v současném životě tíží minulá věc, mám tedy celkem jasnou. Na závěr si taháme karty s anděly a milými vzkazy. Moje sousedka dostane poselství: Dej si koupel. Já mám: Buď mírumilovná k sobě i k ostatním. "Hlavně k sobě!" podotýká Judita.
Skupina se asi po hodince a půl rozchází a já si sedám s Juditou do příjemné čajovny.
Proč ženy milují kartářky?Odpovídá psycholožka PhDr. Tamara Cenková, psychologická poradna Sluníčko Přináší nějaká pozitiva, když žena vyhledá kartářku? Existují negativa? Nevadí vám, že kartářky tak trochu "fušují" do vašeho řemesla? |
ČARODĚJNICE
MICHAELA KUDLÁČKOVÁ
O kartách
Nejsilnějšími, ale zároveň i nejsložitějšími kartami je bezesporu tarot. O to je ovšem mocnější. Mystik Eliphas Lévi svého času prohlásil, že tarot je skutečným orákulem a je schopen odpovědět na všechny otázky. Jeden z nejstarších je indický tarot "Tšaturanga", který se používal podobně jako šachy, to znamená, že dřív než karty to byla desková hra.
Verzí tarotu je mnoho
- Vedle Keltského dračího, známe Anglický, Egyptstý, tedy Thovtův tarot, jehož vznik je umístěn do starého Egypta zhruba do roku 900 našeho letopočtu. Původně byl určen k výkladu snů. Onovil ho překrásně Aleister Crowley s pomocí své žákyně Friedy Harris. Ve velké arkáně všech tarotů se skrývá život i smrt, osud i budoucnost dalších osudů.
- Vykládat lze taktéž z klasických vykládacích karet, karet Mademoieselle Lenormand, ale i z karet kanastových, mariášových a podobně.
- Říká se, že dobrá čarodějka vám vyloží i z pivních tácků.
Rituály a etika
- Každý vykladač má svůj oblíbený způsob, své rituály, a hlavně musí mít i vlastní etiku. Správná čarodějka nevydělává peníze, ale snaží se pomoci. Fakt, že za to něco dostane, je prakticky nutná oběť toho, kdo se ptá. Je to v podstatě základ všech magických praktik. „Něco chceš, něco obětuj.“ Nicméně to, že je někdo nemajetný, by nemělo být důvodem odmítnutí takového klienta. Byl by to veliký prohřešek právě proti etice.
- Každá čarodějka si své pomůcky, v tomto případě karty, dobře chrání: měly by být uloženy v černé látce, která se předtím dotýkala těla vykladačky. Jsou vlastně takovou její součástí, třetím okem, jedním z dalších smyslů, pomocí kterého je schopna pomoci či poradit.
Obecně by mělo platit
- Neodpovídám na to, nač se klient neptal. Jsou totiž informace, na které není člověk připraven. A takové by neměl dostávat.
- Nepředpovídám smrt, i kdybych ji v kartách viděla. Naprosto nikdo totiž není na takovou informaci připraven.
- Cílem výkladu není klienta vyděsit, nýbrž pomoci, uklidnit, poradit a motivovat.
- Za klienta a jeho pocit, leckdy i za jeho další kroky, jsem totiž po jeho odchodu, na základě toho, co jsem mu předala, také odpovědná. Jestliže ho má předpověď poškodí, je to moje vina. A můj čin je v té chvíli na cestě zpátky ke mně.
- Karty je potřeba jednou za čas "vyčistit". Zpravidla se to dělá tak, že se karta po kartě protáhne plamenem svíce. Interval mezi očistou karet je velmi individuální, ale každá pozná, kdy jsou "unavené".
- Karty se zásadně nepůjčují.
JUDITA PESCHLOVÁ
"Lidi si myslí, že jsme smrtelně vážní lidé v černých pláštích, ale můj názor je, že tarot i život jsou o humoru a smíchu," říká.
Judita je původem Slovenka. Za socialismu dělala turistickou průvodkyni a dosud provádí po Praze a v Evropě. Miluje historii, divadlo a mytologii, umí šest jazyků, přeložila několik knih z oblasti esoteriky, sama dvě napsala a přispívá do několika ženských časopisů na Slovensku.
Nohy na zemi …
Karty vykládá už 25 let. I když od malička měla zvláštní schopnosti, kartám se bránila.
"Jako dítě jsem vídala víly, měla zážitky rozšířeného stavu vědomí, i dnes jsem schopná vzpomenout si třeba na svoje vlastní narození. Myslela jsem, že to tak mají všichni. Dlouho mi trvalo, než jsem se naučila žít v realitě. A i teď mám někdy 'nohy na zemi a hlavu v oblacích'. Netvrdím však, že to je a priori pozitivní."
První karty dostala Judita omylem a v samizdatovém vydání a k výkladu ji donutila kamarádka. Vše se do puntíku splnilo.
Teprve po třicítce, když odešla do Prahy, kde absolvovala psychoterapeutickou fakultu i výcvik, se začala kartám plně věnovat.
"Tarot je okno do duše. Připadá mi neetické nahlížet do lidských duší a nevědět jak zacházet s tím, co uvidím, proto jsem studovala."
Kromě tarotu se Judita věnuje ještě andělské terapii, která trochu kompenzuje "upřímný" tarot tím, že je vždy laskavá a povzbuzuje sebevědomí.
"Mým cílem není, aby na mně byl klient závislý. Naopak. Tím, že přijde na karty, tak trochu odevzdává své starosti do mých rukou. Ale já si přeju, a o to se snaží i klienti chodící na skupinu, aby se naučil řešit problémy vlastními silami."
Judita si sama karty nevykládá: "Mám takovou mentální sílu, že si vytáhnu přesně ty karty, které chci. Je nás víc a v takových chvílích si zavoláme a pomůžeme navzájem."
Se Zdenou Weinrichovou se shoduje přinejmenším v jednom: "Karty při výkladu nepotřebuji, vidím všechno i tak, ale u klientů to vytváří lepší pocit."
ZDENA WEINRICHOVÁ
Paní Weinrichová mě pozvala k sobě domů, do příjemného, světlého pokoje. K obligátním prvkům jejího výkladu patří kromě karet, svatých obrázků na stěně a mnoha růženců i zapálená svíčka, sklenice s vodou a mentolové žvýkačky.
"O mně už toho bylo tolik napsáno, lidi mi pak volají a říkají: Už tam zas o tobě psali to samé!"
Zdena měla od mala schopnost předvídat, co se stane. Svoje první karty dostala od známé kartářky a přítelkyně Věry Kubískové. Zhruba od svých třiceti se věnuje věštění a na tuto činnost má živnostenský list; vykládá z mariášových karet. Předpovídá budoucnost známým osobnostem, například Báře Nesvadbové nebo Kateřině Kornové, zná se s paní Dagmar Havlovou, chodí k ní politici a také – faráři. Přátelila se s herečkou Helenou Růžičkovou, se kterou dokonce nějaký čas bydlela. Je zakládající členkou projektu Dětský domov CUP, což je sportovní program pro děti z dětských domovů a SOS vesniček. V roce 2001 vydala svou autobiografii. Jejím snem je věštit v Hollywoodu.
"Věřím v Boha"
"Jsem věřící, chodím ke zpovědi, věřím, že moje schopnosti jsou darem od Boha," říká.
Sedíme v pokoji a Zdena vypráví, jak navštívila Indii, o svých spirituálních zážitcích na tamních mystických místech, vypráví o "hlasech", které "slyší" během výkladu, o tom, že hledá cestu a vysvětlení věcí, které se jí dějí.
"Nalezla jsem v sobě i léčitelské schopnosti, ale za léčení peníze neberu. Dejte mi ruku." Podám jí ruku, krouží svou dlaní nad mým předloktím a ohmatává moji auru. "Jakou mám auru?" ptám se. "Hezkou," odpoví s úsměvem. "Máte problémy s dutinami," říká s jistotou. "Ano, mám!" "Už jsem vám to odstranila." Moc nevěřím a ptám se, z čeho to je. Čekám esoterickou odpověď jako "nevyplakané slzy" nebo "příliš mnoho hrdosti", ale nevěřím svým uším: "Průvan! To je od průvanu, musíte nosit čepici."
Loučí se podáním ruky a sladkým úsměvem. Nejvíc prý ji potěší, když může druhého pohladit po duši.
|
Je návštěva kartářů, astrologů, věštců a podobně škodlivá, nebo je to prostě jen jiný rozměr spirituality, kterou lidé hledají? Odpovídá: religionista PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. Neřekl bych, že to je přímo škodlivé, ale věštba člověka určitě příliš nevychovává ke svobodě, samostatnosti a odpovědnosti. Zdá se mi, že nadlehčovat si břemeno rozhodování tímto způsobem je sice možná pohodlnější, ale poněkud falešné. Přispívá to spíše k momentální úlevě než ke skutečnému duchovnímu a osobnostnímu růstu. |
