Nechce se mi dělat rozhovor, nemám chuť nic o sobě sdělovat, tvrdil neochvějně bezmála rok. Až teď zjara se nechal Sagi (43) uhnat. A stejně budu mlžit, mumlal si snědý rebel odbojně. Tvrdošíjně odmítá hovořit o svém arabském otci či o svém denním režimu. V kolik vstává? Neřekne! Kolik měl žen? No to bych byl úplnej debil, kdybych si počítal, kolik holek jsem měl - volá rozhořčeně. Neexistuje člověk, kterého by nezajímalo, co dělá Sagvan Tofi. "Ale já lidem ani nechci říct, co dělám (směje se), mně to takhle vyhovuje. Proto jsem vypadnul ze showbyznysu, nechci, aby o mně psal bulvární tisk. Je to hříčka osudu, protože jsou lidi, kteří jsou každý den v televizi, pak zmizej a už po nich neštěkne pes, ale já jsem něco zvláštního, protože o mně furt někdo píše." Jste herec a herci mají slávu rádi... "Ale já už jsem se zviditelnil dávno. Na rozdíl od jiných jsem udělal film a byl jsem hned známej. Zjistil jsem, že ta sláva je na malým písečku, že nejsme žádné hvězdy, že nemá cenu se do toho tlačit násilím. Jaká sláva? V Česku?" Jak snášíte otázku: Čím se živíte? "Snáším ji výborně. Říkám: Co je komu do toho, co dělám, s kým žiju, z čeho žiju? Ježíšmarjá, dělal jsem spoustu věcí, režíroval jsem, psal jsem scénáře, vydal jsem knížku, vydal jsem pět desek, vydal jsem Best of a dostal jsem platinovou desku." Tedy pracujete? "No určitě pracuju. Vždyť bych umřel hlady. Ale moje image je taková, že nic nedělám a je to dobrý. Nic nedělám a mám se dobře. Mně se to líbí, mně ta image vyhovuje. Ať si každej myslí, co chce. Sagvan Tofi je Sagvan Tofi a já si za tím Sagvanem můžu dělat, co chci. To je taková stěna, o kterou se odráží dokola to samé." Říká vám vůbec někdo pane Tofi? "Na úřadech a policajti, když mě chytí, mi říkají pane Tofi . Jak je možné, že mě ti lidé znají, když jsem přes deset let nikde nebyl, nikam jsem se netlačil? A znají mě. Přijdu někam mezi mladé lidi, sedmnáctileté, a říkají mi Sagvane. Normálně mi tykaj. Udělal jsem málo věcí, ale asi to bylo lepší, než kdybych to pokazil blbým seriálem nebo nějakou blbou televizní show. Když vidím seriály a poslouchám dialogy, nešel bych do toho. A měl jsem nabídky. Jelikož na tom nejsem finančně závislý, nemusím nikde šaškovat za mrzký peníz. Je tam spousta dobrých herců, kteří se zaprodávají, dělají ze sebe s prominutím kašpary." Ale zas mají přivýdělek... "Mě to nebaví, chci dělat dobrý věci, nechci mít přivýdělek, na to kašlu. Jirka Langmajer je super herec na divadle, pak čtu rozhovor, že ho mrzí, že na něj lidi pokřikujou doktore Hruško a že by radši, kdyby na něj pokřikovali Hamlete, ale že má hypotéku a co má teda dělat. Zaprodává se. Každý máme volbu. Já mám tu volbu, že nic nedělám, dokud neudělám dobrou věc." Jak pokřikují na vás? "Na mě nikdopane doktore Hruško nepokřikuje, protože v žádným podělaným seriálu nehraju (směje se). To by mi hráblo. Když na mě pokřikujou Sagvan, kamarád do deště, tak mi to dělá radost, protože se za ten film nestydím, připadá mi dobrej. Nic nedělat je dobrá image. To tady všechny hrozně štve. Protože se všichni musej pachtit, i ti herci musí chodit hrát do seriálu." Říká se, že jste nadaný herec, ale bez disciplíny. "Jo? Mně se nestalo, že by si někdo stěžoval. Vidíte, to je taková ta chiméra, která okolo mě je. Kdo se mnou spolupracuje, ví, že chodím přesně a dodržuju všechna pravidla. Mně se líbí ten Sagvan Tofi, kterého mají děvčata docela ráda a chlapi ho nemají moc rádi, protože co on dělá? Je to povaleč! Ale když mi na něčem záleží, musím Sagvana Tofi ho zabít. Měl jsem režírovat klip a kameru měl dělat Brabec, držitel několika Lvů. Když mu řekli, že to bude režírovat Sagvan Tofi, málem omdlel (směje se). Zhroutil se. Dnes jsme přátelé." Vede si ten Sagvan Tofi , kterého mají děvčatadocela ráda, evidenci? Počítáte si je? "Ne, ne, nevedu si žádnou evidenci, to bych byl úplnej debil, kdybych si počítal, kolik holek jsem měl. Blázen, primitiv a debil. Navíc si jich spoustu nepamatuju... Nevím, vůbec nemám tušení. Někdy je to vážnější, někdy je to míň vážný, někdy je to bez lásky, někdy je to s láskou." Manželství jste už někdy nabídl? Ne. Protože mám holky rád a vážím si jich, nemá cenu jim předstírat něco, co tak není. Za tu dobu jsem už přece jenom viděl pár kamarádů, kteří se oženili, ale taky rozvedli. Dneska je život rychlý, nevěra číhá na každém rohu... Existují celoživotní lásky, ale já holkám nebudu lhát, já takovej nejsem. Ale třeba se stane, že potkám někoho, kdo mi bude stát za to, abych nehledal nic jiného." A bude svatba? "To ne! Počkejte, já jsem mluvil o vztahu. Do chomoutu se fakt neženu, ale třeba kvůli dětem... Víte, co je hrozný? Ono to bude znít blbě, ale já jsem docela stydlivej. Působím jako suverén, ale neslavím narozeniny, nemám rád oslavy, nerad se seznamuju s novými lidmi. To jen tak vypadá, že jsem vyhlášený král večírků." Takže na večírcích musíte trpět jako pes. "No tak já se vždycky... (směje se) Po dvou skleničkách už je vám to jedno." Máte teď trvalejší vztah? "Mám, nemám, i kdybych nějaký měl, tak bych vám to neřekl. Přece vám to neřeknu, když si na to dávám pozor roky! Říká se, že novináři všechno vyšťourají, není to pravda. Když někdo chce, aby byl s někým viděn, vezme ho za ruku, jde s ním na párty a pak říká: Nás všichni otravujou, fotí. To je lež, přetvářka. Jsou rádi, že se o nich píše. Kdežto já bych svoji slečnu nikde neukazoval, držel bych ji pěkně..." Pod zámkem? "Ne (směje se). V povzdálí. Můžeme jít na skleničku nebo na panáka jinam, než je večírek, kde jsou všichni novináři." Jak dlouho trval nejdelší vztah? "Sedm let. No jasný, měl jsem docela dlouhý vztahy." A největší láska, po které vám bylo smutno? "To ne, smutno mi po žádné nebylo, protože já jsem sivždycky z toho vyčerpal to maximum. Vztah si musíte vyčerpat. A pak, když se nasajete tím vším a cítíte, že už to nemá další pokračování, je dobrý jít dál. To je život." Zní to, jako byste ty dívky vyždímal. "Ne, to ne. Předpokládám, že jsme se vyždímali navzájem. Sagvan Tofi, ta zeď, co se od ní všechno odráží, je dobrá na balení holek. Holky jdou do toho a ani neočekávají, že by to nějak pokračovalo dál." A když se objeví nedobytná? "To už by muselo bejt hustý, aby mě to zlomilo. Jde o to bojovat, často víc než ten, co naslibuje hory doly a chodí do kina a na večeře, tam já se kolikrát ani nedostanu! Ani nemám tolik času. Na světě je strašně moc holek, hrozně moc..."