Kolegové a přátelé se včera rozloučili s Radovanem Lukavským (+88). Nad jeho rakví se v chrámu sv. Víta pomodlila i Libuška Šafránková.
Díky, pane profesore! Pohřeb 'posledního mohykána ' staré herecké školy Radovana Lukavského (+88) málem zbořil 'zlatou kapličku'. Národní divadlo včera dopoledne praskalo ve švech a nad rakví hereckého barda se střídaly čestné stráže složené z našich největších hereckých špiček. "Smrt pana profesora je pro nás všechny obrovská ztráta. Byl posedlý herectvím a jeho vysoký morální kredit také nebyl na objednávku. Ten si člověk staví celý život," řekl Blesku Václav Postránecký a neubránil se slzám. Ostatně jako všichni jeho bývalí kolegové. Pro řečníky před rakví byl projev velkým náporem na nervy. I jinak profesionální Taťána Medvecká jen stěží dořekla svou řeč. V zákulisí ji neminul plačtivý záchvat. Na poslední cestu vyprovodil Radovana Lukavského velký živý orchestr před Hynaisovou oponou, obrovský sbor 'na kůru', Rusalka v podání Evy Urbanové a na závěr Kde domov můj... a potlesk vstoje. "Díky, pane profesore," volaly davy, jako by se za žádnou cenu nechtěly smířit s tím, že nad jejich hereckým vzorem v rakvi padá opona toho nejposlednějšího dějství velkého životního dramatu.
