Pro jistotu nosí kapsy plné nejrůznějších prášků. Bez vytáček mluví o sexu, o chlastu, o manželství, i o krabici pilulek na potenci, kterou dostal za natočenou reklamu. Takový je úspěšný herec a režisér Milan Šteindler (50). Ve vašem novém filmu O život se všechno zvrtne kvůli selhání pánské ochrany. Zažil jste to někdy? "Jednu takovou zkušenost ze života opravdu mám. Bohudík to nebylo uprostřed lesa daleko od civilizace, jako v tom filmu. Takže jsme využili vymoženosti blízko dostupné medicínské péče... Ale podotýkám, že už je to hodně dávno." Jak jste vlastně balil holky? "Jsou tací, na které se ženy samy lepí. Já tomu musel trochu napomoci. Mým stylem bylo - pobavit... nebo ukecat." Byl to úspěšný styl? "Nemám pocit, že bych zůstal něco dlužen. Musel bych se podívat do deníčku, ale nějaké úspěchy jsem, jestli si dobře vzpomínám, měl." Vzpomínáte si také na první sex? "No jasně. Na ten jsem se teoreticky připravil z odborné literatury. Dokonce jsem se i vybavil romantickými frázemi. Takže když jsem s mou první dívkou čekal na autobus, vzal jsem ji kolem ramen a řekl: Podívej se, jak krásně svítí měsíc. A ona se na mě tak podívala a suše odvětila: To si snad necháme na doma..." A nechali? (směje se) "Jak slíbila, tak učinila a po první puse byl i první sex..." Kolik vám tehdy bylo? "Byl jsem trošku zpožděnej, tak kolem devatenácti, tehdy to ale bylo celkem v normě, ne jako dneska..." První sex v devatenácti byl normální, ale první pusa? "No, jeden z prvních polibků byl v šestnácti na školním večírku. Tehdy jsem si řekl, že ženy je nutno dobývat a je třeba se na to pořádně posilnit. A tak jsem vypil půl láhve vodky a půl láhve zlatého Bolsu a pak jsem se té dotyčné vrhnul kolem krku. A už jsem zůstal úplně tuhej." Jak to tehdy dopadlo? "Z vyprávění vím, jak mě vezl domů tatínek hostitele a přes rameno mě přinesl nahoru k našim. A maminka volala mamince mého spolužáka Davida Vávry, aby jí jako mikrobioložka, což bylo pro mámu něco jako doktorka, poradila, co se mnou. A zatímco mámě paní Vávrová radila, auto popojelo dál a úplně stejně opilého Davida vynesl hostitel k nim domů..." V kolika letech přišla pusa svatební? "Tuším, že mi bylo 32. Dlouho jsem byl totiž ve spolku Nežeňme se." A proč jste se nakonec oženil? "Z čirého nerozumu po roce známosti. Ale bylo to romantické. Když jsem byl v Americe, ze San Franciska jsem Jance Matulové, o kterou jsem už delší dobu stál, napsal romantický pohled: Jak se máš? Co děláš? A pokud ještě nejsi vdaná, tak na mě počkej. A ona počkala." Vaše manželka je Slovenka. Jak jste se poznali? "Janku jsem si vybral v Praze, kde studovala DAMU. Pak jsem přijel na Slovensko a zjistil, že je tam strašná spousta krásných holek. A řekl, si, že jsem měl - já blbec - jet vybírat tam." (směje se) Myslím, že jste si vybral dobře, když jste spolu 18 let. Jak to děláte? "Opravdu nerad bych zabíhal do úplných detailů naší ložnice... A pokud jste to nemyslel tak doslova, potom se skromností sobě vlastní přiznávám, že za úspěchem našeho vztahu stojí má obrovská tolerance... Ale možná to z druhé strany vypadá opačně." Teď je v módě, že padesátníci mají o hodně let mladší manželky a přítelkyně... "Já nevím, jestli je to v módě. Už moje maminka byla o dvacet let mladší než tatínek. A měli krásný vztah." Věříte na celoživotní partnerský vztah? "V životě je možný všechno. A když se to nepovede, tak to třeba vyjde příště, v dalším životě. Nechce se mi věřit, že přijde NIC a že už NIC nebude. Ale uznávám, že to je i trochu pohodlnost. Někdy si říkám: Teď se s tím nebudu trápit, v příštím životě to vyřeším." Vraťme se na úplný začátek vaší kariéry. Vy jste odjakživa chtěl být herec a režisér? "Jako kluk jsem strašně rád kreslil a jednou maminka vzala ty moje čmáranice a odnesla je za výtvarníkem Adolfem Bornem, jestli bych neměl zkusit výtvarnou školu. A on řekl, že by do toho šel. Tak mně nepřímo dopomohl k tomu, že jsem zkusil výtvarnou dráhu. Na škole jsmě měli předmět fotografie - a odtud už byl jen kousek k filmu." Co byl ten impuls, abyste přeskočil k filmu? "Tak dlouho jsem vyprávěl filmy kamarádům, že jsem to pak najednou chtěl zkusit taky. Pořídil jsem si malou kameru a začali jsme točit s kamarádem Davidem Vávrou. Na začátku nějaké grotesky. Hodně v amatérských podmínkách, takže jsme třeba chtěli udělat dortovou válku, ale neměli jsme ty dorty. Tak jsme se plácali krajícem chleba namazaným marmeládou." Těžké začátky, stejně jako o něco později v Divadle Sklep. Mimochodem, opravdu se tam tolik pilo? "Docela dost. Múzy jsem lákal lahodným jabčákem, nebo tzv. čučem, což bylo ovocné víno. Nebyl jsem moc vybíravý..." Aby umělec přilákal múzy, musí chlastat? "Teď už si to nemyslím, ale dřív jsem se domníval, že mi pití ulehčuje hraní, i proto, že jsem měl lehké a hravé kocoviny." Alkohol byl důvod, proč jste dostal pohlavek od režisérky Věry Chytilové? "Ne ne. V jedné scéně jsem neotevřel šuplík tak, jak si představovala a vypadl jsem ze záběru. Temperamentní Věru to rozčílilo a tak mi vlepila takový pěstní šťouchanec." Naštval jste se? "Možná, kdybych to schytal od někoho jiného... Takhle jsem to bral jako pobídku, abych na sobě víc pracoval." Což jste si asi vzal k srdci. Režisér Tomáš Vorel o vás dokonce řekl, že jste druhý Menšík a proto byste si neměl kazit herectví režírováním a točením reklam. "To je od něj hezký, ale určitě si nemyslím, že bych byl druhý Menšík, protože druhý takový není, aspoň jsem žádného neviděl. A film je pro mě vášeň, a točení reklam, to je takový trénink na film." Trénink, který docela sype. "Peníze jsou také důležité. A když si navíc v nějaké reklamě zahraji, získám tím prostředky, abych se mohl potom věnovat celkem dlouhou dobu natáčení filmu." Už jste dělal nějakou blbou reklamu, třeba na vložky? "Pozor, já jsem viděl třeba reklamy na toaletní papír, které vůbec blbé nebyly. To byly velmi šarmantní reklamy! A vtipné." Stejně vtipné, jako vaše reklama s průpovídkou: Až to budeme natírat příště, tak to vy tu už maminko nebudete? "To bylo téma, které padlo mnoha ženatým divákům do noty. U mé tchyně to prošlo, protože je daleko. Žije ve Spiši a odtamtud váleček na nudle jen tak nedoletí." Účinkoval jste v reklamě na přípravek na potenci. Není to trochu ošidné? "Možná. Ale v reklamě na podobný produkt hrál třeba i můj starší nadkolega Leslie Nielsen. A já jsem to bral jako takovou službu ostatním mužům. Nehledě na to, že jsem pak dostal celou bednu toho přípravku. (směje se). Hodně balení jsem už rozdal, ale pokud byste chtěl, můžu vám nějakou tu pilulku hned dát." Vy jste na ty medikamenty vysazený! Pořád ještě nosíte po kapsách kvanta nejrůznějších léků? "Vždycky je třeba mít po ruce nějakou malou lékárničku poslední záchrany. Mám v ní pilulky na bolení břicha, hlavy, zubů a další nutné prášky. Ne vždy ale fungují. Teď jsem se potýkal s únavovým syndromem a nejvíce mi pomohl lékař zabývající se čínskou medicínou." Jste hypochondr? "Jasně. My chlapi tím tak trochu spoléháme na to, že probudíme v ženách mateřský cit. Cit žen ošetřovatelek, které nás obejmou a pofoukají bebíčko. A to je pro nás velmi důležité." Tohle bolestínství v sobě ženy nemají... "To je pravda, ženy jsou asi statečnější. Ale protože u sebe nenosí takovouhle lékárničku, tak jsou možná nerozumné..." Třeba si myslí, že všichni muži jsou takoví lékárníci jako vy a spoléhají na to! "To je fakt. Spoléhají, že partner u sebe bude mít všechny ty léky, nůž rybičku, motouz, náplast. A samozřejmě sirky, aby mohl případně zapálit oheň vášně... Když se nad tím zamyslím, bez nás mužů by byly ženy ztracené."

Alles Gute Ve vašem jazykovém kurzu Alles Gute v České sodě si dobíráte Němce. Chápou to jako humor? "Ano, mí Němci mi rozumějí. Několikrát mi volali z různých německých televizních společností. Naposledy říkali, že by potřebovali jeden díl do pořadu o tom, jak si z Němců dělají různé národy v Evropě legraci. A který díl by vám tak vyhovoval? zeptal jsem se. A oni na to, že ten s umělohmotným esesáčkem zdarma!" Když zmiňujete Alles Gute, vy jste Egon, nebo Karl? "Já jsem Karl, ale dlouho to nebylo vyjasněné." Děláte si legraci ze všeho, nebo je vám něco svaté? "No, určitě jsou mi svatí všichni svatí."
Milan Šteindler * Narodil se 12. 4. 1957 v Praze. * V roce 1985 absolvoval režii na FAMU. * Jako asistent režie pracoval několik let ve Filmovém studiu Barrandov a zároveň působil v Divadle Sklep, které spoluzaložil. * Režíroval filmy Vrať se do hrobu (1990), Díky za každé nové ráno (1994), Perníková věž (2002) a O život (2008). * Hrál např. ve filmech Kopytem sem, kopytem tam (1988), Pražská pětka (1989), Vyhnání z ráje (2001), Skřítek (2005), Rafťáci (2006). Zahrál si i v TV seriálu Redakce (2004). * Od roku 2006 moderuje pořad Clever. * Je ženatý (manželka Janka Matulová - 49), má dvě děti, Johance bylo 14. února 11 let a Oliverovi 10. února 17 let.