Nekonečný boj exmoderátorky »nováckého« Esa Terezy Pergnerové (27) s drogovou závislostí pokračuje! Teď dokonce přemýšlí, jestli má její snaha zbavit se heroinové závislosti cenu! "Všechno teď na mě dolehlo. Vůbec neřeším, zda si píchnout, nebo nepíchnout, ale jestli má nějaký boj vůbec význam. Zda to jen není běhání na běžícím pásu," přiznala exkluzívně Blesku zničená Tereza Pergnerová. Navíc před patnácti dny utekla po pěti týdnech pobytu z uzavřeného 8. pavilónu Psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde se léčila ze své závislosti. "Na herák teď nemám vůbec chuť. Ta se u mě dostavila po měsíčním abstinování a v dost velké síle. Naštěstí jsem byla v Bohnicích a hned mě dali na detox. Kdybych byla doma, nedopadlo by to dobře," přiznává bývalý idol teenagerů. Pergnerová začínala v roce 1994 s pervitinem a o pár let později poprvé okusila heroin. "Z Bohnic jsem utekla, protože mě začal primář angažovat do protidrogové kampaně. Zašprajcovala jsem se a najednou jsem dostala pocit, že o mě vůbec nejde. Bylo mi to líto a řekla jsem si, že takovou terapii si dám doma taky," zdůvodnila si svůj útěk z léčebny Tereza. Odchodem z Bohnic vysadila i všechny prášky a antidepresiva, které ji měly vyléčit ze závislosti. Asi devět dnů proto trpěla nespavostí, ale pak se prý všechno srovnalo. "Hned po útěku mě kontaktovali »kamarádi-smažky« a nabízeli mi herák. Divili se, že jsem si ho nevzala, když jsem utekla z Bohnic. Já jsem ale ještě neprohrála!" opakuje stále dokola Tereza, i když se u ní v minulosti už několikrát objevila recidiva. Drogy se podepsaly nejenom na psychice, ale i na tváři mladé ženy. "Před pár týdny se mi na tváři objevil asi dvoumilimetrový flíček. Začala jsem ho škrábat a najednou mi otekla půlka hlavy, že jsem ani neviděla na oko. Na pohotovosti mě okamžitě poslali na infekční, kde jsem dostala antibiotika do žíly. Odmítla jsem hospitalizaci a známý pan doktor, který mi něco podobného léčil už v roce 1994, mi to teď dává do pořádku," říká Tereza. Přesto ji lidé na ulici stále poznávají, což s sebou nese i negativní reakce. "Už se málem bojím se Samem vycházet ven. Lidé jsou hrozně zlí a pokřikují na mě. Zatím si z toho se Samuelem děláme srandu, ale není mi to příjemné. Naše dvouhodinové procházky venku jsou docela tristní. Nechci, aby to dopadlo tak, že se budu bát vycházet z bytu. Moje povaha je ale taková, že jakmile se začne dít něco špatného, nebudu lidem dokazovat, že to tak není, jen se prostě stáhnu a zůstanu sama," říká Tereza, která se nyní zabývá studiem paragrafů na ochranu osobnosti, aby se mohla začít bránit. "Různé mylné informace mě už poškodily na několik let dopředu. Dávat tyto věci do pořádku je docela fuška a ještě k tomu abstinovat... To už je moc, to se pak i špatně spí," přiznává Tereza s tím, že ji pořád velmi schází táta. "To jsem ani nemusela mluvit, jen se podíval a už věděl, co cítím."