Když spálil všechny mosty a šel za svou láskou, bylo Josefu Fojtíkovi (30) šestadvacet. Dal sbohem práci v Německu a z rodné Kroměříže se odstěhoval do Frýdku-Místku - za Lucií. Lucii Kmošťákové (19) tehdy bylo sotva patnáct. "Mnozí si mysleli, že jsem úchyl," říká dnes s úsměvem Josef. Proč se do Lucie tak zamiloval? "To vám neřeknu, láska je nevysvětlitelná" - zní odpověď. Ve středečním televizním pořadu Pošta pro tebe požádala Lucie Josefa o ruku. Natáčelo se v listopadu, a tak jsme v lednu přijeli do Frýdku-Místku s otázkou: Co takhle svatba? "Teď už se to nedá ukecat, na podzim do toho praštíme," ujišťuje nás v útulném bytě Josef. "Správně jsem měl požádat já, ale chlap k oltáři nespěchá. Kdo by se do toho hnal, svatba není nic levného." Kromě Lucie a Josefa tu žije i tříletá, předchozím majitelem týraná psice Barča, kterou si vzali z útulku. I to byla láska na první pohled, stejně jako ta jejich. Lucčin otec pil, máma ji bila a dávala najevo, že ji nemá ráda; vztahy se sourozenci rovněž nebyly růžové. "Starší sestra je celá máma, brácha měl problémy se zákonem," říká Lucie. "Bylo nás doma šest a hádali jsme se, nemohla jsem se učit, nosila jsem čtyřky. Chtěla jsem si povídat s někým, kdo mě pochopí." Více než před pěti lety odpověděla na inzerát a ozval se Josef. Dělal v Německu stěhováka a také se cítil sám. Chtěli si jen dopisovat. "Maily začaly být dvoustránkové," líčí Josef. "Věděli jsme o sobě všechno, fotky jsme měli, toužili jsme se vidět. Po měsíci volal, že má cestu kolem," vzpomíná Lucie. "Šli jsme na kafíčko a do parku," říká Josef. "Byla hrozná zima a byla to láska na první pohled," usmívá se Lucie. Po dopisování a pěti společných víkendech se Josef rozloučil s prací v Německu a přestěhoval se z jižní Moravy na sever - za Lucií. "Všechno hodil za hlavu," vážně podotýká Lucie. "Nepochyboval jsem," vysvětluje Josef. Nebylo jednoduché naráz změnit život: "Dělám na šachtě, tady na severu jsou jiní lidé, rázní, míň ohleduplní, víc se tu spěchá." Jak reagovala jeho rodina na fakt, že odchází k patnáctileté dívce? "Mamina řekla: Však je to tvůj život. Ale tak mladá kočka? Vždyť to nemá rozum!" S tím Josef nesouhlasí: "Lucka je rozumově hodně vepředu, s ní se komunikovalo na daleko vyšší úrovni, než jako s patnáctiletou holkou." Našli si podnájem ve Frýdku- Místku. "Máma neměla Pepu nikdy ráda, protože viděla, že se s Pepou budu mít líp," vypráví Lucie. "Koupil mi telefon, posílal peníze na oblečení, na učebnice. S vedením střední školy jsem měla problém kvůli omluvenkám, máma mi je nechtěla podepisovat. Všechno zakazovala, proklínala nás." "Na střední škole jsem byla první s vážnou známostí," směje se Lucie. "Hodně jsem se zamiloval a byl jsem v kontaktu s kurátorkou, chodila na kontrolu," popisuje Josef. Byl nucen chovat se k patnáctileté Lucii jako přísný otec. "Já chtěla na diskotéku, Pepík jako klasickej táta: V deset doma!"

Kde se vzal nápad pozvat Josefa do Pošty pro tebe a tam jej emancipovaně požádat o ruku i s nezbytnými prstýnky s vyrytým datem natáčení? "Chtěla jsem něco extra, jak oslavit naše pětileté výročí, říct, že ho mám ráda, aby se rozkýval." (rozkýval znamená rozhoupal – pozn. red.) Když se Josefovi potvrdilo, že ho do televize pozvala Lucie, řekl jí, že je dupka (dupka znamená prdelka). Kromě toho jí říká také Méďánku, Míšo nebo Žabičko. Velice málokdy Ropucho, to když zuří konflikt. Kdy to bývá? "Někdy je hubatá, někdy je shnilá (lenivá), občas tvrdohlavá," vypočítává Josef. "Jsi strašně vznětlivý, hodně výbušný," nedá se Lucie. "Já su hlasitej," připouští Josef. "A já se bráním předem," přiznává Lucie. Oba na sebe prý žárlí. "Jo, udělá scénu, když se usměju na kočku. To pak hrozí: Já se odstěhuju," říká Josef. Když se zajímáme, jaký bude z Josefa táta, nejdřív se Lucie téměř vyděsí: "Ježíši, to bude! Bude strašně drsnej k dětem. Bude všechno zakazovat. Vím, jak se ke mně choval v patnácti, když jsem něco chtěla. Chtěla jsem ven, on dupnul... Ale ne. Bude parádní táta."