V létě se Markéta Hrubešová (35) vdala za fotografa Davida Krause (39). Půvabná herečka, o které sní mnoho mužů, má s vynikajícím fotografem dvouletou dcerku Christel. Nedělnímu Blesku vyprávěla o tom, proč se s Davidem k sobě tak hodí, ale také o jedné ze svých prvních lásek, Lukáši Vaculíkovi. Jedinému tématu se vyhýbala opravdu striktně: Nahým filmovým scénám, které z ní udělaly český sexsymbol...
Zjara vám bude šestatřicet. Cítíte obavy z uplývajících let? "Zatím ne. Nevím, co bude za deset let, člověk neví, ani co bude zítra. Ale je fakt, že teď běželo pár filmů, ve kterých jsem hrála před těmi třeba deseti lety, a myslím, že je to teď skoro lepší než předtím. Cítím se líp a jsem vyrovnanější, a ono je to na tom obličeji asi vidět. A na té postavě, a tak. Aspoň můj muž mi to říká. Že je to dobrý." (dlouze se směje) V prvním filmu jste hrála už dávno. A nevidím žádnou dramatickou změnu. "Šestnáct už mi není... Nestydím se za svůj věk. Každá vráska, která se člověku vryje do tváře, je dobrá pro to, aby trošku zmoudřel. Horší je, když někdo neumí stárnout a vylepšuje se chirurgickými zákroky. Ale říkám, za deset let možná už budu mít pět plastik a budeme si povídat jinak." (usmívá se) Ve zmíněném filmu Oznamuje se láskám vašim jste se údajně do Lukáše Vaculíka zamilovala i v civilu... "No jo, no tak ukažte mi šestnáctiletou slečnu, která má hrát vedle Lukáše Vaculíka, a nezamiluje se do něj. Ve chvíli, kdy on byl největší hvězda. Tenkrát byl v boomu, v absolutním trendu. Samozřejmě že jsem se zamilovala. Tak jsem v podstatě ani nemusela příliš hrát." (směje se) Objevila jste se tam nahá, to bylo na tu dobu velmi odvážné. "Já bych o tomhle vůbec nemluvila, vůbec." Připadala jste si tehdy jako hvězda? "To ne, to bych neřekla. U nás se pojem hvězda ani nedá používat, stejně tak, jako slovo celebrita. Pro mě je celebrita pan Klaus, pan Gott a ještě pár vyvolených." Teď hrajete v seriálu Ulice. Tam jste se dostala konkurzem? "Ne, konkurzem ne. To mě oslovili rovnou. Řekla jsem jo a už rok tam jsem." V seriálové roli vpadnete do života staré lásky jako lavina. Stalo se vám něco podobného i v životě? (dlouze přemýšlí) "No jako lavina nevím (směje se), ale s mým mužem jsme se takhle poznali už před nějakými dvanácti lety. Fotili jsme spolu. Když jsem přišla do toho ateliéru, tak si přesně pamatuju, že se něco stalo. Že se země zachvěla. Ale měli jsme oba tenkrát své partnery... Po sedmi letech jsme se potkali při focení znovu, ale to už jsme nenechali být, takže od té doby jsme spolu." Už je to pět let. Změnilo se něco? "Každý vztah je fuška. Prvotní okouzlení vyprchá, i když mně se můj muž líbí pořád a pořád k němu vzhlížím, ale myslím, že pokud ta láska není podepřena vzájemnou důvěrou a tolerancí, všechno se sesype." Ale vy spolu ještě ke všemu i pracujete. Je na vás přísný? "Je, a to je dobře. Ráda s ním dělám, ale je velice přísný. Druhý rok píšu gourmet rubriku do časopisu, vymýšlím recepty a spolu je fotíme. V životě jsme se nepohádali, ale jistým způsobem se přeme o výsledek, on to vidí ze svého fotografického hlediska, já ze svého kuchařského. Samozřejmě jsem vzteklá v duši, ale vím, že má pravdu." Kde se ve vás to kuchařské nadšení vzalo? "Za svobodna jsem si vařila po staromládenecku. Pak jsem začala chodit do restaurací, ochutnávat. Řekla jsem si, že by nemuselo být marný to zkusit. Teď se tím zabývám aktivně, píšu kuchařku, chtěla bych, aby byla na úrovni. Když se řekne: Vaří herec, znalci k tomu mají despekt. Chci vyvrátit tyhle apriorní soudy, že herci neumějí vařit nebo prostě vaří blbě." Uvaříte, manžel vyfotí. Dobře vymyšlené. "No, nechte bejt. Jak jsem říkala, bude to za cenu krvavých odpolední..."
