Ze sportovního komentátora Roberta Záruby (40) se stala tančící celebrita ve StarDance. Při natáčení se choval zodpovědně až na to, že ho jednou musel režisér napomenout, aby si přestal hrát s vlasy své tanečnice. Z prosby o rozhovor radost neměl, přesto na vše odpověděl. Jak se vyvíjí situace po rozvodu s moderátorkou Světlanou (34) - přijde usmíření? Jak se cítil v kůži tanečníka? Byl někdy na Silvestra jako doga? Všechno víme! Letos vám bylo čtyřicet, jak si připadáte? "Připadám si, jako by mi bylo třiadvacet." Proč třiadvacet? "Ježíš, já nevím. Tak mě napadlo to číslo. Mám parkovací stání dvacet tři, tak možná proto (usmívá se). Ne, tak čtyřiadvacet. Opravdu, připadám si stejně, jako když jsem začínal." Tolik energie máte? "No tak pozor. To není vůbec energie, úbytek energie cítím. Jen mentálně jsem se moc neposunul." (směje se) Když se vás zeptáme na soukromí, co na to řeknete? "Já o tom soukromí moc mluvit nebudu. My si to se ženou musíme hlavně nějak vyřešit sami mezi sebou, a nemáme zájem na tom, aby to s námi řešilo větší množství lidí, které neznáme. Myslím si, že naše situace nedopadne nijak špatně, ale jak to přesně bude, to opravdu teďka nemůžu říct." (usmívá se) Jistou naději dává, že jste ženě věnoval svůj poslední tanec ve StarDance... "Já jsem ten tanec nevěnoval své ženě. Dostal jsem se do situace, kdy vedle mě prohru velmi silně prožívala partnerka, se kterou jsem strávil tři měsíce tancování, takže jsem mluvil především o ní. Ale zároveň jsem nechtěl, aby se špatně cítila moje žena, která byla přítomna v sále. Aby věděla, že na ni taky myslím v tu chvíli." Zůstanete spolu? "To nevím. Myslím, že to neví ani jeden z nás. My pro to něco děláme, ale... Tohle je fakt složitý a v novinách ani v časopisech se nedá všechno vysvětlit tak, aby to lidi správně pochopili. To bychom spolu museli mluvit hodiny a probrat spoustu věcí, které se ani nedají probírat s lidmi, které neznám. To opravdu nejde. Všechno ostatní je povrchní a zkratkovitý a vlastně to potom vede k nesprávným závěrům. Lidi dostanou z těch důležitých informací jedno procento." A řeknou si: Dva pohlední, úspěšní, dobře situovaní lidé se zdravým dítětem. Co jim chybí? "Ti dva mají svoje představy o životě, svoje povahy a to, co spolu prožili. Ty věci z minulosti ovlivňují to další. To se opravdu nedá popsat ve zkratce. A my ani nechceme být předmětem zkoumání. Já vlastně jsem do prostředí celebrit vstoupil prostřednictvím StarDance a zase z toho vystupuju. Prostě pro mě to tímhletím končí (směje se) a zase budu na straně novinářů. Tohle mám jen jako takový odskok stranou." Jak bylo ve světě celebrit? "Je to samozřejmě velmi poučné. Nepřenosná zkušenost. Nejsem mediální analytik, ale svět médií mě velmi zajímá. Je to zajímavé i tím, co to s člověkem dělá. Ale je dobré pořád si uvědomovat svoji skutečnou situaci. Že se všechno vrátí zpátky do toho, řekněme, spíše nezájmu. Musím se nějak vyrovnat s tím, že to končí." Dočetl jste se o sobě něco nového? "Já jsem si přečet takový věci! (směje se) Dověděl jsem se spoustu novinek, které nejsou pravda. Až si člověk říká: Ježíšmarjá, vždyť je to úplná blbost! Jak to ty lidi můžou napsat a neověřit si to?" Režisér pořadu se zpočátku domníval, že jste dřevo. "Co mám k tomu říct? Viděl mě, tak si říkal: Páni, to je dřevo!" Ale vy jste na sobě zapracoval... "Myslím, že stále je tam určitá topornost v pohybech (směje se). A ta tam zůstane, to je asi vrozené, ale při počtu tréninků, které jsme měli, asi nebylo možné, aby se to trošku neobrousilo." Čím jste sám sebe překvapil? Vytrvalostí? "Ne, ne, já jsem vytrvalej, vůli v sobě mám." Občasné dohady, že jste si možná s vaší tanečnicí velmi blízcí, se vás dotýkají? "Je mi to jedno. Samozřejmě Vandě to jedno není, takže je potřeba vysvětlit a říct, že jsme opravdu jen kamarádi." Kolik máte doma společenských oděvů? "Myslíte saka a kravaty? Ne zase tolik. Přiměřeně mé profesi, my je nosíme do vysílání. Pro mě jsou to pracovní oděvy." Jako jiní mají montérky. "No... na montérky si člověk nedává takový pozor. Já se na to snažím dávat pozor, abych to neumazal nebo nezničil. Snažím se, aby to nějak vypadalo. Ale nejsem tím posedlý, že bych musel mít úplně to nejlepší. Snažím se vypadat jako člověk oblečený slušně a přiměřeně situaci." Jak zpravidla vypadáte na Silvestra? "Zajímavý byl ten poslední, kdy jsem uspával svého syna a oba jsme usnuli před půlnocí. Takže žádný Silvestr vlastně ani nebyl." Nějaký akčnější by nebyl? "Pamatuju si, že na vejšce, za totáče, jsme to vždycky slavili v určitém duchu. Buržoazní Silvestr jsme měli, pili jsme šampaňské, byli jsme oblečeni velmi honosně... Pak jsme měli naopak socialistický Silvestr, měli jsme takové to nejděsivější oblečení, co kdo doma vyštrachal rodičům ve skříni. Sešli jsme se, trošku jsme popili, tancovali jsme." V bezvědomí nekončíte? "Ne, ne. To se mi snad nestalo... Jo, jednou. To byl předposlední Silvestr. Slavil jsem trošku víc než normálně." Jakým alkoholem? "To už nevím." Jakému dáváte přednost? "To se střídá. Moc nepiju tvrdý alkohol. Ale taky se to stane." A letošní Silvestr? "Vůbec nevím. My jsme oba dva na Silvestra v práci." Jinak byste uvažovali o společném Silvestru? "Jde spíš o to, kdo se postará o Viktora." Vypadalo to nadějně, když jste říkal: My oba dva... "No tak my jsme byli na Vánoce spolu." Bilancujete? Dáváte si novoroční předsevzetí? "Ne, ale určitý součet za ten rok si dělám. Počet pořadů a odkomentovaných zápasů, článků, které jsem napsal." Takhle úřednicky končíte rok? "Dělal jsem to rok za rokem a je mi líto ten rok ztratit, že bych ho neměl spočítaný. Tak to z povinnosti udělám." Má to smysl? "Má to smysl. Vím přesně: V tomhle roce bylo tolik práce, v tomhle roce tolik. Mám numerický přehled o tom, co jsem udělal."