Karel Černoch (+64) se ještě na Štědrý den radoval. Kamarád a fotograf Alan Pajer mu přinesl krásný dárek. Nazvětšované fotografie, které zpěvák nafotil pod hladinou Jadranu v Chorvatsku. "Karel cítil, že tu už dlouho nebude a moc se chtěl s těmi obrázky ještě pomazlit," řekl Nedělnímu Blesku Pajer. Vstát už Černoch nemohl, fotografiemi se ale v posteli obklopil, na jeho rtech šel vyčíst malý úsměv. "Bylo to moc smutný, ale udělal jsem mu radost a to mě hřeje," líčil Pajer. Zpěvák byl neuvěřitelně silný a smrtí se vůbec nezabýval. "Naopak. Plánoval, že si koupí nový fotoaparát. Přístroj na focení pod mořskou hladinou měl dokonce profi, s podvodním boxem. Potápěl se i do padesátimetrových hloubek," dodal Pajer. Návštěvu u Černochů Pajer zakončil panákem calvadosu, se kterým si připil s Karlovou manželkou Dášou na zpěvákovo zdraví. To se dosud mlčící zpěvák ozval: "Připijte radši na mou Terezku a její novou desku! Už se těším, jak jí zařídím křest." To byla poslední Černochova slova, která Pajer slyšel. "Domluvili jsme se ještě, že před tím křtem vyrazíme koupit ten nový foťák," svěřil se fotograf. Nikoho nenapadlo, že už za dva dny Karel Černoch nebude na světě...
Když ho Wimmer učil hrát na housle Rodinné stříbro. Tak by se daly bez uzardění označit televizní scénky Karla Černocha s Jiřím Wimmerem. Národ je poprvé viděl před lety v pořadu Možná přijde i kouzelník. Pravda, zpěvák dělal komikovi nahrávače. Ale sakra dobrého nahrávače. Učitel a trpělivý žák "Já jsem housle nikdy nedržel v ruce," začíná žák Karel Černoch proslulou lekci. "Ale vy jste učenlivý a chápavý," povzbuzuje ho učitel Jiří Wimmer. Základním uměním je podle něj vybrat si nástroj, nejlépe levné stradivárky. Následuje převzetí houslí žákem, komentované slovy vyučujícího: "To dělá každý začátečník, že prackou se hrabe ke krku." Dalším pokynem je, aby student přivinul nástroj k sobě jako milenku. "Čas kvapí, nezlobte se," brání se naoko žák prodlužování lekce. "Počkejte, počkejte, když jste s milenkou, taky čas nekvapí," dostane se mu výtky. Jeho ruka je vzápětí označena za pařát, rokokově vztyčený malíček při uchopení smyčce je dokonce bit, na záhlavec reaguje pouze trochu bázlivým konstatováním: "To byla bomba!" A strojeně klidný Karel Černoch drží a drží, brání se smíchu, diváci nikoliv. Výuka maďarštiny "Matyldo," zpívá původně Karel Černoch. Učitel maďarštiny Jiří Wimmer ho však nutí k verzi 'Móetyldej' a ještě mu připomíná, aby zazněl 'ten vocásek'. Zpěvák se třese smíchy a říká, že nemůže. "Já můžu," uzemňuje ho učitel. Nakonec přiznává, že maďarsky neumí ani slovo, což se dalo při překladu výrazu šumavská louka ve znění 'šumavóš kokot' předpovídat. Následuje Černochova otázka, proč se tedy hlásil coby překladatel. "Protože chtěl někdo něco přeložit do maďarštiny," zní jasná odpověď. Tak už to v životě chodí, chtělo by se říct.
