Vypadá jako panenka, ne však Barbie. Jako panenka z dob našeho dětství. Setkaly jsme se v přestávce natáčení Velmi křehkých vztahů, kde hraje alkoholikovu ženu. Čím první vicemiss ČR z roku 1996 Iva Kubelková (30) překvapí? Je věřící, nedotkne se masa, a když se zeptáte na jméno přítele, s nímž má tříletou Natálku, řekne: Neřeknu! O Vánocích však naštěstí mluví zjevně ráda. Býval k vám v dětství Ježíšek štědrý, nebo se choval jako lakomec? "Ne, ne, Ježíšek byl vždycky hrozně štědrý, milý, hodný, a řídil se podle mých vyslovených přání." (směje se) Vždycky nosil, co jste chtěla? " V podstatě jo, samozřejmě v rámci možností, co se tenkrát v Čechách dalo sehnat, protože moje mládí bylo převážně v minulém režimu (směje se). Pamatuju se, že jsem třeba dostala prestige, to byly takové tenisky, udělaly mi radost." Kolik vás letos zasedne k štědrovečernímu stolu? "U stolu nás bude hodně, do našeho velkého baráku se sjedou různí členové rodiny. Bude nás dost, kolik přesně, to ještě stoprocentně nevím." Zdobíte dům? "Dům už je vyzdobený, zevnitř i zvenku. Ve zlaté barvě, tak různě. A svítí nám terasa. Těším se, až budeme zdobit stromeček, zpívat koledy a jíst kapra s bramborovým salátem." Jíte kapra? Vy, taková vegetariánka... "Jsem vegetariánka. Když jsem otěhotněla, začala jsem jíst ryby. Občas si tu rybu dám." Jak dlouho už jste nejedla maso, když nepočítáme rybí? "Takových šest let. Když se člověk pohne trošku na východ, přijede do zemí, kde je to úplně běžné, kde se nad tím nikdo nepozastavuje, už to tam takhle chodí tisíce let. Nikdy jsem nebyla moc velký masožravec. Nakonec si řeknete, proč bych to jedla, když mi to nedělá dobře. Jenom tak to může být opravdové, když si na to člověk přijde sám." Co vás přivedlo k východním filozofiím? Vyrůstala jste přece za tuhého socialismu... "Prostě najednou zjistíte, co vás oslovuje. Možná ani nevíte proč, ani to nezkoumáte, jste ráda, že najdete směr, který vás naplňuje. Byla jsem odjakživa věřící člověk, a nikdo mě k tomu nikdy nevedl." Ve škole jste asi patřívala k vyhlášeným třídním krasavicím, že? "Ne, to vůbec. Absolutně nejsem schopna to posuzovat, nepřísluší mně, abych na tuto otázku odpovídala. Na to se můžete zeptat někoho, kdo se mnou do té třídy chodil, ale pochybuju, že by vám řekl, že jsem byla vyhlášená krasavice. Myslím, že ne. Mně připadá, že jsem splývala s ostatními." Chcete říci, že se k vám spolužáci chovali nevšímavě? "Nějaký zájem tam samozřejmě byl, nebudu říkat, že ne. Ale ono je to dospívání takové trošku zmatené." A jak k vám přistupují muži v současné době? "Upřímně řečeno, nesetkávám se s tím, že by mě někdo jakkoli atakoval. Nemám koho odmítat." Vážně? "No vážně. Mě nikdo nežádá o ruku, všichni vědí, že jsem zadaná a že mám dítě. Ale těší mě, když si občas poslechnu kompliment nebo si popovídám s někým, kdo mi fandí. Samozřejmě někdy cítím v určitých jakoby obchodních zájmech, že jsou tam osobní záměry. Tak na to mám, myslím, po těch letech už trošku radar." Necháte se pozvat na kafe? "Pokud se to zřídkakdy stane, říkám pravdu, a to, že je to pro mě časově náročné. On si to ani nikdo moc nedovoluje, jsem přece zadaná." (směje se) Už jste konečně odtajnila totožnost přítele? "Nehovořím o něm a nic nekomentuji." Nikdy jste oficiálně nevyslovila jeho jméno? "Ne, nikdy. Nikdy jsem se k tomu nevyjádřila, jestli tak nebo tak. Všechno jsou to jenom dohady, jen spekulace." (O Ivině partnerovi se píše jako o Ladislavu Doležalovi nebo Georgu Jiráskovi. Je to tajemství, které si Iva nechává stále pro sebe - pozn. red.) Máte nějaký dobrý důvod k tomu, být tak záhadná? "Ono je to všechno trošku vyhrocené. Já jsem prostě na začátku řekla, že nechci prožívat osobní vztah veřejně. Dřívější vztahy jsem si prožila veřejně, a vím, že na tom není vůbec nic příjemného, není o co stát. To je jediný důvod. Zvlášť když jsou v tom děti. Soukromí si chci nechat v soukromí, to je všechno." Tím ovšem dáváte prostor ke spekulacím... "Mně to nevadí. Myslím, že spekulace by byly tak jako tak, jsem o tom přesvědčena. Od toho jsou noviny, aby spekulovaly. Noviny nemůžou všechno vědět stoprocentně." S partnerem žijete už několik let. Poznamenal čas nějak váš vztah? "Ne. Musím říci, že zatím vůbec. Jak správně říkáte, čas je taková věc, která zasahuje mnoho vztahů. U nás je to všechno úplně v pohodě. Nemám pocit, že by to šlo někam jako by do ztracena, naopak." Jak vás rozmazluje? (směje se) "On mě rozmazluje neustálou pozorností, kterou mně a dceři věnuje. To je ten největší luxus. Tatínek on je skvělý. To je další věc, za kterou děkuji Bohu. Což souvisí s tím, že žena, když se rozhodne s někým mít dítě, může si ho aspoň trošičku dopředu promítnout. Odhadnout, nakolik se věnuje lidem kolem sebe, jaký asi bude otec." Vy jste si ho napřed proklepla? "Vím, jak se chová k ostatním lidem, jaký má charakter. Je skvělej." Už jste Natálce naplánovala budoucnost? "Neplánuju. Já se naopak těším na to, co z ní bude, jaká bude. Že bych do ní sunula nějaké svoje představy, to si myslím, že je mnohdy kamenem úrazu rodičů." Když vám bylo devatenáct, stala jste se vicemiss České republiky a odletěla s Jágrem do Ameriky. Jak na to vzpomínáte? "V současné době na to už samozřejmě nemyslím, protože můj život se ubírá úplně jiným směrem. Ale vzpomínám na to opravdu jenom v dobrém. My jsme měli pěknej vztah, měli jsme se hrozně rádi, ale byli jsme příliš mladí. Bylo dobře, že jsme se rozešli." Tak trochu jste se rozešla i s modelingem, dnes převážně moderujete. Byl to náročný přechod? "Dlouho člověku trvá, než se vymaní ze škatulky modelky. Lidé modelky občas chápou, jako že je to věšák na hadry." A tak studujete... "Píšu seminární práci a připravuju se na lednové zkoušky. Což je zajímavé pro rozšíření obzoru, ale s časem jsem na štíru." Za volantem jste velmi často, jak řídíte? "Podle toho, jestli jedu včas." (směje se) Vlastně vy jste chodila s automobilovým závodníkem Martinem Kolocem… "To nemá na moje řízení vliv. Naučil mě pár fíglů, které v řízení pomůžou, ale od té doby, co jsem porodila, jsem zodpovědnější."