Karen Mulder (37) je další slavnou tváří, kterou na 3. ročník své charitativní přehlídky do Prahy přivezla Tereza Maxová. Topmodelka nizozemského původu, jejíž tvář čeští fanoušci znají hlavně z reklamy na Niveu, ale i z mnoha kampaní pro nejproslulejší módní značky, má za sebou krušné roky, kdy se potýkala s psychickými problémy, kvůli nimž také opustila modeling. Na molo se teď vrátila jen kvůli Tereze Maxové a z Prahy si ke své holčičce Anně (1) málem odvezla i chlapečka. "Úžasný kluk, bystrý, roztomilý, ale nikdo ho nechce adoptovat kvůli jeho romskému původu. Já bohužel nemůžu. Po mém boku není nikdo, s kým bych sdílela život, a adopce není snadná, pokud nemáte partnera," přiznává Karen.
Maxová a Mulder: Poznaly se v dodávce Karen Mulder (37), Veronika Vařeková (30) nebo Helena Houdová (28) přijaly tento rok pozvání Terezy Maxové (36) na její charitativní módní show. Česká kráska opět nezklamala a do Prahy k 10. výročí své nadace přivezla své oblíbené kolegyně působící hlavně v zahraničí. "Modeling už pár let nedělám, ale na naše začátky vzpomínám ráda. Terezu jsem poznala před dvaceti lety v Paříži. Jely jsme dodávkou na focení pro Lancaster a Tereza byla nesmírně usměvavá. Všechny zdravila a líbala na uvítanou, a taková je dodnes," říká Karen Mulder, topmodelka, která si ve své kariéře sáhla na samé dno. Posledních deset let se kráska nizozemského původu potýkala s vážnými psychickými problémy, způsobenými zřejmě sexuálním zneužíváním, kterým Karen trpěla jako malé děvčátko. Modelčiny problémy před pěti lety vyústily až v pokus o sebevraždu. Bývalý snoubenec Karen objevil v bezvědomí předávkovanou prášky na spaní. "Prožila jsem krušné časy, ale už je mi fajn," přiznává v exkluzivním rozhovoru pro Blesk Karen, která se pokouší o kariéru zpěvačky. Do Prahy přicestovala jen proto, aby podpořila Nadaci Terezy Maxové a kvůli ní také poprvé opustila svou třináctiměsíční dceru Annu.
Karen Mulder: Chlapečka bych brala, ale táta chybí Je to od vás oběť, že jste odjela od dcery... "Ne, to vůbec ne, zvlášť když člověk pomyslí na všechny ty dětičky, o které se stará Terezina nadace. Ony nemají rodiče vůbec. Nedokážu to pochopit, já svou dceru těžko opouštěla na jedinou noc... Je to tak nespravedlivé! Přemýšlela jsem o tom, když mi Tereza vyprávěla, čím vším procházejí děti v domovech, jak mají výtvarné a hudební terapie, kam lidé můžou prostě přijít a ty děti obejmout. To všechno jen aby se cítily milovány. Tereza mi taky vyprávěla, jak to vypadalo před deseti lety, kdy začínali. Děti jen ležely v postýlkách ve velkých tichých pokojích a civěly do stropu. Neměl se jim kdo věnovat, takže začínaly pozdě mluvit, chodit." Samozřejmá otázka, zvlášť ve vašem případě: Povzbudila byste svou dceru do modelingu? "Ne, to fakt ne. Ani já sama už to nechci dělat. Bylo to skvělé, v určitém období. Modeling byl v našich začátcích něco extra. Ale být modelkou je tak trochu divné, jste prostě jen obraz. Popíráte, kdo vlastně jste, a stáváte se tím, koho ve vás chtějí ostatní vidět." Čemu se chcete věnovat, až bude dcera starší? "Pořád mě zajímá hudba a zpěv, takže teď právě pracuju na nové desce. Víte, je těžké mluvit o nějakých plánech, protože jsem prošla v životě velkými problémy. Obzvlášť posledních pět let bylo opravdu těžkých. Je mi trapné vůbec mluvit o tom, že jsem zažila období, kdy jsem nebyla schopna vůbec komunikovat s lidmi, dívat se na ně. Nevěděla jsem, kdo jsem." Co vám nakonec pomohlo? Léčba, někdo blízký? "To je příliš dlouhý příběh..." (Karen se do očí hrnou slzy) Bylo v tom období něco, co vám třeba i pomohlo? "Ne, znám sice rčení, že co tě nezabije, to tě posílí, ale jsou i věci, které vás sice nezabijí, ale ani neposílí (hořce se zasměje). Musím se zase vrátit k těm opuštěným dětem. První dva roky v životě člověka jsou nesmírně důležité. Utváří se vám vědomí, osobnost... Když nemáte dobrý začátek, a ten můj nebyl zrovna skvělý, dřív nebo později nastanou problémy." V pražském ústavu vám padl do oka chlapeček... "Úžasný kluk, David, bystrý roztomilý, ale nikdo ho nechce adoptovat, protože je napůl cikán. Nejradši bych si ho odvezla domů, ale po mém boku není nikdo, s kým bych sdílela život a adopce není snadná, pokud nemáte partnera." Bylo pro vás těžké mít dítě sama? "Někdo mi řekl, že nemůžu mít děti. Takže jsem chtěla dítě okamžitě a víc jsem neřešila." Prý jste ve Francii, kde žijete, koupila zámek pro opuštěné děti? "Bohužel ne. Přála jsem si to, ale měla jsem příliš mnoho problémů s vlastním životem, než abych dokázala ještě tohle."
