Před dvěma lety byl na dně. Tehdy Michalu Davidovi zemřela mladší dcera. Leukémie. "Miška se už nevrátí. Nikdy se s tím úplně nevyrovnám. S tím se dá naučit jen trochu žít. Nic horšího se mi už ale nemůže stát," tvrdí zpěvák a úspěšný hudební skladatel. "Přál bych si, kdyby se nám s Marcelou ještě podařilo další miminko. To ale necháme osudu," říká Michal David. * Věříte v osud?
Určitě. Je to něco, co si člověk duchem určí. Možná! Věřím, že existuje energie, která tu po každém zůstává a vtělí se do nového života. * Co vám po smrti dcery nejvíce pomohlo?
Práce. Vrhl jsem se intenzivně do muzikálu Kleopatra. Pomohli mi také kamarádi a lidi, kteří to vidí jako já. Že si totiž takový osud musíte prožít. Asi to měla být životní zkouška, kterou jsem, myslím, docela zvládl. * Byl jste někdy absolutně šťastný?
Vždycky s rodinou na dovolených ve Španělsku. Jezdili jsme s partou vždy na stejné místo, byli jsme tam ještě všichni pohromadě. Byla to krásná doba... Celý život i s těmi negativními věcmi je krásný. I to zlé, co nás potká, musíme nějak překonat. * Už sedmnáct let jste ženatý s Marcelou Skuherskou, bývalou tenisovou reprezentantkou. Co vás tehdy spojilo?
Naše profese. Ona si také prožila jako já to věčné cestování, balení kufrů, hotely. Já jezdil deset let se skupinou Františka Janečka Kroky a ona s tenisem. * Co vás na ní zaujalo?
Přisedl jsem si v restauraci k jejímu stolu. Představil jsem se a ona se zeptala, co vlastně dělám. Neznala mě, a to už jsem byl docela známý, republikou letěly moje hity - třeba Já chci žít non stop - a ona nezabírala. Přiznám se, že ani já netušil, že je skvělá tenistka. Přitom tehdy byla asi šedesátá na světě a dvanáctá v deblu. Ta nevědomost nám byla oboustranně sympatická. Marcela je velice tolerantní a uvážlivá, navzájem se doplňujeme. Ona mě zklidňuje, já ji zase malinko nutím do života. * Vaše žena se jmenuje podle vašeho pseudonymu Davidová?
Ano. A není to už pseudonym, ale moje pravé jméno. * Ale jmenoval jste se jinak?
Až do svých sedmnácti let jsem byl Vladimír Štancl. V zahraničí, kam jsme často jezdili koncertovat, se to však špatně vyslovovalo. A tak vznikl Michal David. Michal na počest mé sestry Michaely a David proto, že byl David a Goliáš, a já se cítil jako ten David. Nakonec jsem o změnu jména požádal matriku. Stálo mě to čtyři stovky. * Jenže maminka vám asi Michale neříká, že?
To ne, říká mi Vláďo, táta taky. * A manželka?
Michale. Mně ale nevadí, když mi někdo řekne Vláďo. Petra Janů je na tom stejně, a je původně Jana, Anně K. se jako Lucianě říká Lucko a Lucii Bílou doma oslovují Hanko. * Co jste zdědil po svých předcích? Myslím vlastnosti, talent...?
Otec Vladimír měl těžký osud. Poprvé chtěl emigrovat v roce 1957 a nevyšlo to, takže musel na nucené práce. Dělal na Mostecku kameníka. Pak se zase chytil a živil se jako dentista. Zabýval se ale také muzikou, hrál na piano jazz, dokonce s Luďkem Hulanem. Maminka Edita dělala pantominu. Je z rodu Kludských, kteří vlastní cirkus. My jsme s nimi ale nejezdili, maminka vystupovala ve varieté. Já zdědil po otci muzikantství, po mámě trochu komediální přístup. * Napsal jste pro Helenu Vondráčkovou píseň Dlouhá noc a ta se stala hitem roku? Takže spokojenost?
Napsal jsem ji za dvacet minut. Tehdy mi zavolala Helena a chtěla píseň do alba Vodopád. Tak jsem sedl ke klavíru a bylo to. Hity vznikají rychle. Propracované, dlouho psané písně ztrácejí emotivnost a švih. Dřív bych asi skákal dva metry vysoko. Dnes mám taky radost, ale říkám si - je to jen píseň. * To spojení s Helenou Vondráčkovou ale trochu překvapilo.
Spolupracujeme spolu už přes dvacet let, ale to nikdo moc neví. Zpívala s mojí skupinou Allegro, tu jsem jí pak přenechal úplně a věnoval jsem se skládání a studiovému nahrávání. S Helenou jsme ale především kamarádi. * Cítíte se jako hitmaker?
Říkají mi tak. Když někomu dám píseň, je většinou spokojený. Píšu hodně na objednávku. Sednu ke klavíru a vymýšlím. Když to zrovna nejde, jdu dělat něco jiného a čekám, až přijde nápad. Dělám to tak celý život. * Kolika lidem jste zasáhl do kariéry?
No, zasáhl... Ale hodně práce jsem udělal s Karlem Gottem a Luckou Bílou, když se dávala dohromady jejich deska Duety, natáčela se u mě ve studiu. * Koho jste ovlivnil nejvíc?
Asi Moniku Absolonovou. Její hvězda stále stoupá a určitě vydrží. Uměla si počkat na tu správnou dobu, nic neuspěchala. * Podobá se některá píseň vašemu osudu?
Určitě. Třeba píseň Největší z nálezů a ztrát, Nesnáším loučení nebo Chci prožít svůj diskopříběh. * Jaký akord máte nejradši?
Mám rád křížkové stupnice a z akordů veselejší C dur nebo někdy lyrický A moll. * A jak se cítíte teď?
Víceméně vyrovnaně... Vyjádřeno akordem - teď jsem C dur.