Libuše Marková (23), půvabná brunetka z pořadu Vem si mě!, dává definitivní sbohem Novému Jičínu. Láká ji Praha. Zřejmě už našla práci (tisková mluvčí Ústavu organické chemie a biochemie v Praze-Dejvicích), hledá byt a ztratila naději stát se paní milionářovou Červínovou. Bohatý chlapík dal přednost drsné Barbaře. Jak to nevěsta, která dostala košem, snáší? Trápí se snad nešťastnou láskou, nejí, nespí, pláče, kudy chodí? Není vám divné, že princ dal přednost zlé sestře před Popelkou? "Jak řekla Barbara, on taky není svatý. Taky to není hodný princ, a právě proto se k sobě hodí. Povahově jsou na tom hodně podobně, extrémní, adrenalinoví. Proto spolu jsou." Byla to pohádka s podivným koncem. "Byla. Ale lidé mi píší: Buď nakonec ráda, ty si zasloužíš někoho lepšího." Jak vidíte budoucnost svérázného páru? "Když jsem se po soutěži Báry ptala, jak jsou na tom, říkala, že jsou zamilovaní a šťastní. Myslím, že si Bára musí zvyknout. Na nový byt a přece jenom i na chlapa. Budou to mít zajímavé, ale nemyslím, že se rozejdou. Jsou spolu schopni být, ale budou muset být strašně tolerantní. Ani Barbara, ani on nebudou chtít ustupovat." Dojde i na rvačky? "Nevím." Jste s nimi v kontaktu? "Ne. Je možné, že se uvidíme, ale nikdo na to nespěchá. A s Michalem vlastně ani není důvod se potkávat, něco si vysvětlovat. To by bylo úplně zbytečné jak pro něho, tak pro mě." Trápí vás nešťastná láska? "Ne, ne, já jsem absolutně v pohodě." (směje se) Teď zjevně ano, ale jak vám bylo tehdy, hned po soutěži? "Byla jsem smutná. Když jsem si pro ten prstýnek šla, nebo spíš nešla, už jsem to tušila. Když jsem se na to teď zpětně dívala, šlo to poznat. Jak už jsem v křeči, jak už něco není dobře a jak už cítím, že to nevyjde. Ty slzy na konci byly o tom, že jsem se cítila v tu chvíli úplně sama. Nebyla kolem mě máma, táta, holky. Proto jsem říkala: Chci domů. Ne že bych byla maminčin mazánek, ale v tu chvíli jsem se cítila tak osamocená... Určitě mi to bylo líto, nebylo mi to jedno, to bych lhala." Byla to zamilovanost? "O zamilovanosti nebyla po dobu soutěže vůbec řeč. Záleželo mi na něm, ale láska to nebyla. Na to bychom museli být sami dva, a ještě kdoví jestli. Líbil se mi, byl charismatický. Na mě dojem udělal. A já na něho asi taky." (směje se) Kdybyste bývala vyhrála, konala by se svatba? "Myslím, že by k svatbě nedošlo. Ale zkusila bych s Michalem žít, to jsem říkala celou dobu. Teď bych podrazila sebe samu, kdybych říkala, že ne. Svatbu si neumím představit." Rodiče si svatbu uměli představit? Přece jen, jste jedináček... "Naši jsou rádi, že to dopadlo takhle. Určitě netrpí, že jsem nevyhrála. Mám nejlepší rodiče nasvětě. A ještě mám doma kocoura, ten jim tam za mě dělá náhradu." Býváte často pryč? "Už v osmnácti jsem jela na tři měsíce jako au-pair do Anglie, a potom ještě dvakrát. Tam jsem hodně poznala sebe samu. Viděla jsem, že jsem silná osobnost, že dokážu vydržet věci, které bych neřekla, že vydržím. Pak jsem studovala tři roky ve Zlíně. Teď potřebuju jít do Prahy. Obor marketing a komunikace nemůžu využít v Novém Jičíně. Mám přerušené studium na rok, ale plánuju dát si přihlášku tady na Karlově Univerzitě a dodělat si magisterský program tady." Nějakou vážnou známost jste měla? "Měla jsem vážný vztah, trval sedm let. Od mých patnácti do dvaadvaceti. On byl o třináct let starší. Byla jsem hodně tvárná, hodná holčička, pipinka. On věděl, že chci do Prahy, ale nešel by sem se mnou. Samo to odplulo. Přechozený vztah, nikam jsme se neposouvali." A tak jste se posunula do Vem si mě!... "Po rozchodu s dalším partnerem. Byla jsem svobodná, nic mě nedrželo. Zajímalo mě, jestli mě vůbec pozvou na casting. Chtěla jsem to dokázat sama sobě." Když se teď na sebe zpětně díváte, co vás napadá? "Zvláštně to působí. Občas se zasměju hláškám, co jsem tam hodila. Dívám se s pobavením a nostalgií. Zajímalo mě, jak jsem tam vypadala, a jsem spokojená. Jenom škoda, že kamera přidává osm kilogramů, ale s tím bohužel nic nenadělám." Bylo těžké si na kamery zvyknout? "Ne, já jsem exhibicionista. Dělala jsem redaktorku v novojičínské televizi, uváděla jsem ples. Nevadí mi lidi ani kamery, naopak mě to ještě podporuje ve výkonu. Kamery fakt dobrý. To mě bavilo." Měla jste během soutěže krizi, nutkání nepřijmout růži a zmizet? "Ne, ne. Ani jednou jsem si neřekla: Kašlu na to a jdu domů. Fakt jsem se snažila najít to pozitivní: užít si vilu, zahrát si tenis, zaplavat si, opalovat se." Souhlasíte s tím, že slovník mnohých dívek byl drsný? "Některých holek určitě. To je jejich věc. Nejsem zas úplně nejslušnější, taky mi občas vyletí sprosté slovíčko, ale v normální mluvě je nepoužívám. Když mě něco naštve, zanadávám si, ale sama pro sebe. A ne často." Jak jste trávily večery? "Měla jsem s sebou knížku, kecaly jsme s holkama, občas se pilo víno." V dostatečném množství? Mohly jste se opít, když bylo nejhůř? "Zase tolik alkoholu tam nebylo. A nemohly jsme pít tvrdý alkohol. Bylo jen víno. Nešlo pít do aleluja a opíjet se každý den, to stoprocentně ne. Tolik tam toho fakt nebylo. Naštěstí." (směje se) Koho si budete hledat teď? Zase milionáře? "Neřeším, jestli má někdo prachy nebo nemá. Netoužím po milionech. Chci zabezpečit sebe a rodinu. Mít všechno, co chci, ale nemít toho až moc." I chudší mají šanci? "Je to o osobnosti. Nemám problém chodit se studentem, proč ne. Já se na to fakt dívám tak nějak s leh