Trapas jen pár kroků od rakve Petra Haničince (+77)! Postaral se o něj Tomáš Töpfer (na pohřbu svého hereckého kolegy v Bratronicích. Místo toho, aby vzdal zesnulému hold a držel pietu, přetahoval se u bratronického kostela s fotografy jako malý kluk. Mrazivé mlhavé ráno. Rakev zesnulého herce Petra Haničince (+77) je už hodinu před obřadem zcela zasypaná věnci a květinami. Do malého kostelíka pro stovku lidí se smuteční hosté nemohou ani vejít. Eva Pilarová se rozezpívává na kůru, Wabi Daněk zkouší techniku, Radek Brzobohatý se snaží potlačit smutek, který mu bere slova z úst. Do lavice tiše usedají dávní kolegové z Vinohradského divadla Jiřina Bohdalová, Hana Maciuchová, Jaroslav Satoranský, Otakar Brousek, Antonín Hart, s věncem přijíždí za Divadlo na Fidlovačce Tomáš Töpfer a Eliška Balzerová. Před objektivy kamer a fotoaparátů tečou proudy slz, jen ti dva z Fidlovačky neskrývají podrážděnost. "Petr sem před deseti lety vtrhl jako lavina," vyvolává vzpomínky na Haničince starosta Vladimír Štěrba, který měl celý obřad spolu s rodinným přítelem zesnulého, Karlem Vágnerem, na starosti. Mluvené slovo střídají písně, které měl Haničinec rád. Zaznívají z cédéčka i v jeho vlastním provedení. "Příteli, chtěl jsem ti zazpívat naši písničku z představení Král Krysa, ale asi bych ji celou probrečel," přiznává dojatě Radek Brzobohatý. "Říkali nám Čuk a Gek. I já tě budu mít, Péťo, v srdci až do konce svého života. Čuk a Gek se nikdy neopustili." Tomáš Töpfer si při východu z kostela mohl ukroutit hlavu jen kvůli tomu, aby ho někdo nevyfotil. Dva fotoreportéři se o to pokusili. Vrhl se na jednoho z nich a začal se s ním přetahovat. Když ho o pár minut později oslovil televizní štáb, hbitě a ochotně nasadil truchlivou masku a bolestínsky promluvil na kameru. Po obřadu míří většina věrných do restaurace Sokolovna. Tak to Petr Haničinec chtěl, musí být veselo, musí se pít a zpívat, stejně jako na jeho oslavě pětasedmdesátin. Písničky dětského sboru Klíče a Klíčenky z Chrudimi se na pódiu střídají s cimbálovkou a juchá se jako na svatbě. Voní řízky a koláče, slivovice teče proudem. "Petr by se zlobil, kdybychom plakali," opakuje několikrát Karel Vágner a spolu s Radkem Brzobohatým, Laďou Kerndlem, Josefem Fouskem a dalšími rozezpívává nabitý sál. Smutek je ten tam. I vdova Radka cítí, že Péťa se dívá na všechny odněkud seshora a je rád, že se netruchlí"