Nevěřili byste, že je Tereza Pergnerová (33) v pátém měsíci těhotenství. Vypadá jako nitka, ale nabitá energií. Září, směje se, divoce gestikuluje. Žije svou červenou knihovnu: s vysněným chlapem Jiřím Chlebečkem (38) čeká dítě. Na mateřskou se těší jako umělec na Oscara. A minulost? Pár let jsem lezla po zemi, teď si všeho víc vážím - říká. Je mezi VyVolenými někdo, do něhož byste byla schopna se zamilovat? "Ne, ne, to rozhodně ne. Žiju ve spokojeném vztahu, takže se nerozhlížím a nepitvám. Nehledám, jsem spokojená. Mně se muži líbí, pokud jsem sama. Ale rozhodně se mi nebudou chlapi líbit ve chvíli, kdy mám vlastního muže. A kdy je mi s ním dobře. K VyVoleným chovám poctivej respekt, o něco se snaží, mým úkolem je provést je tou soutěží nejlépe, jak dokážu. Ale nikdo z nich ve mně nezpůsobil sexuální revoluci." (směje se) Jenže vy se zamilováváte snadno a rychle... "Jo, jo, jedině. A vždycky jsem se zamilovala snadno a rychle. Myslím, že je to přirozené. Zamilování je stav, který je vteřinový, okamžitý a jednoznačný. Posléze milovat, to už chce léta. To se ze mě stává kamarád a partner a pak si řeknu: Á, už jsme spolu pětadvacet let." Myslíte, že docílíte pětadvaceti let? "Myslím, že to je smysl života. Někdo spatřuje smysl života v tom, že prochází svými úspěchy, že hromadí majetek, ale já teď získala něco hrozně hezkýho, křehkýho, a věřím tomu. Kdyby za mnou nebyl ten základní pád, že jsem teda upadla úplně na dno, tak by ta Tereza Pergnerová byla jinej člověk. Bez pokory, všechno se daří, je dobrý mít fajn upravený vlasy a dobře vypadat. Ale to je málo." A teď máte love story jako z červené knihovny. Nebyl váš partner náhodou před lety vaší první láskou? "No to ne, to on nebyl první láska. Byla jsem do něj strašně zamilovaná, ale neřekla jsem mu: Víš, ty se mi líbíš. Ve chvíli, kdy jsem ho poznala, mu bylo šestnáct sedmnáct, a já jsem mladší o pět let. Všechno se odehrávalo v mojí hlavě. A pak jsem ho potkala, když už byl ženatej a zadanej, takže to bylo pasé." Ale nebylo... "Taky ve chvíli, kdy jsem ho po letech potkala a on mi říkal, že se rozvádí, malinko ve mně zaplápolala jiskra (směje se). Ale rozhodně bych nikdy neřekla, že by to takhle mohlo skončit. Někdy o tom doma vedeme debaty. Jako jestli si uvědomuju, že jsme byli pořád tak blízko... a nic. Tak ale pochopitelně, není to všechno ideální, ale v kostce je to hezký příběh. Byly doby, kdy jsem říkala, že ženská je nejlepší chlap." (směje se) Co říkáte teď? "Že mám chlapa, který je citlivý, nedělá mu problém dělit se se mnou o povinnosti. Že se mě nebojí, jde se mnou do sporu, nebojí se říkat mi niterné, osobní věci, důvěřuje mi. Je taky Rak. Samozřejmě máme jako každý spory, ale nejsme dvojice, která by rozjížděla hádky. Ne. My zmlknem a každý jde do jiného pokoje. Takže u nás, když je ticho, tak to je průšvih." Jak dlouho trvá ticho? "Pár hodin. Nevydržíme. Myslím, že jsme se to naučili díky tomu, že jsme se v jednu chvíli rozešli a byli jsme asi čtrnáct dnů odloučeni. Naučili jsme se pokoře. Pokud máme takovýhle vztah, tak ho nemůžeme bořit a nemůžeme se chovat nadutě, namyšleně a hrdopyšsky." Jste v pátém měsíci, kolik tak můžete vážit? Takových čtyřicet devět kilo? "Teď jdu do pátýho. Myslím, že mám okolo padesáti. Je to tím, že neležím doma. Pochopitelně zjišťuji, že mám pevnější prsa a tak. Hele, to byl můj opravdu největší psychickej problém. Z prvního těhotenství tu paměťovou kartu mám vymazanou (tehdy Tereza brala drogy - pozn. red.). Tohle byl teď můj největší mindrák: že mi rostou prsa." Vyděsilo vás to? "No, vyděsilo. Ten tlak mě děsí. Jsem zvyklá si takhle přehodit ruku, a najednou nemůžu. Už mám větší podprsenky, mám i tílka, všechno mám. Ale nevím, co s tím budu dělat, až odkojím. Bývalo mi po ránu špatně, to okolo čtrnáctého týdne zmizelo, ale nesmíte zapomenout, že já znám větší pekla. Tohle je pro mě levá zadní. Opravdu velký strach jsem měla ve chvíli, kdy se rozjeli VyVolení. Tam jsem měla strach. Protože se mi splnil sen, já to nikomu nechtěla říct, že jsem těhotná, chtěla jsem si to uchránit. A najednou se stal ten průser! (podezření na potrat - pozn. red.) Čert vem projekt, že jo, ale vždyť to nemuselo dopadnout dobře!" Stresu přímých televizních přenosů se teď už neobáváte? "Pokud situace stála tak, že pan doktor řekl: Teď začal samovolný potrat, takže jestli večer půjdeš moderovat, o dítě přijdeš, tam bylo to rozhodnutí jednoznačné. Ale teď? Miminko se zapouzdřilo, všechny obaly jsou srostlé, mám dostatek plodové vody, placenta funguje, tak žij a makej. Poslední výsledky jsou v pořádku. A ženská v těhotenství by měla kvést. Makám a doma čeká muž, který mi napustí vanu. Když vidím, jak on se na dítě těší, připadám si hrozně důležitá." (směje se) Smí se váš prvňáček dívat na VyVolené? "Ne, to on už spí. Protože v osm hodin chodí spát a my začínáme ve 21.15, takže vyloučeno. Jsem důsledná. Nikdy mu nepovolím věci, pokud jsem předtím řekla, že ne. I kdyby řval, křičel, vztekal se. Já ho nechci poničit. Musí vědět, že se vyplatí udržovat pořádek, být hodnej kluk, dodržovat pravidla, protože pak je doma klid. Zjistili jsme, že opravdu nemůže mít playstation. Trpí fascinací, v tu chvíli přestává vnímat svět. Tak ho prostě nemá. Týden se křičelo a vztekalo, teď už si ani nevzpomene." Co všechno o vás Samuel ví? "Už v té době, kdy mi ho navraceli do péče, věděl všechno. Věděl, že jsem se léčila z drog, ví, jak jsou drogy nebezpečné, ví, že jsem dělala chyby a že je taky už nesmím nikdy v životě udělat. O mámě ví, že není bezchybná, ale věci, které pokazila, se snažila napravit. Takhle jsem mu to vpravila do hlavy." Jisté riziko, že by si vás minulost zase našla... existuje? "Vy jste se zbláznila! (užasle šeptá) Naprosto jednoznačně si uvědomuju, že už bych po tom nemohla sáhnout. Nic by mě nemohlo přesvědčit, abych to udělala, protože to, co mám teď, už bych nikdy v životě neměla. A na to musí člověk dennodenně myslet. Vrátili mi syna, to se nemuselo stát. Dostala jsem práci, to se nemuselo stát. Začala jsem žít poctivě, tak, jak je to pro společnost přijatelné. To se podruhý nestává, tyhle věci! Takže já můžu mít tisíc smutků, tisíc starostí, tisíc štěstí, ale rozhodně nemám prostor pro to, abych řekla: Já bych si dneska dala..." Stýkáte se se známými ze zlých časů? "Buď jsou mrtví, nebo se jim daří dobře. Nic mezi tím není. Ještě chvilku pokračujete a je tam smrt, nebo se vzpamatujete a vyjde to. Mám zprávy, že dva kluci jsou perfektní, mají rodiny. Ale rozhodně nejsme v kontaktu, to ani není zdravý, udržovat kontakt. A určitě nebudu narkomanům pomáhat. Abych před nimi exhibovala a říkala, že to nemá cenu brát - oni to dobře vědí. Ani láska rodičů k feťákovi není na místě. Zavřený dveře, vyměněný zámky. Přemejšlej, padni, rozsekej se, jestli vstaneš, máš otevřený dveře. Jestli nevstaneš, bohužel." Teď vás čeká rozvod, porod, svatba, maturita, studium práv. Je to tak? "Porod stoprocentně, studium práv stoprocentně. Rozvod (s Daliborem Korejsem), ten by asi měl být, že jo, a svatba, to není až tak nutná záležitost. Rozhodně nebude veřejná. Jednoho dne tak maximálně řeknu: Ale já už jsem vdaná..." Nic velkého? "Ne, ne, proč? Nikdo o tom nebude vědět, nebudou tam novináři ani fotografové. Protože to je tak intimní den... To už bych si je mohla vzít večer do ložnice." Před časem jste prohlásila, že jste ve škatulce: Ta, která skončila s heroinem. Stěhujete se už do jiné škatulky? "Kdybych se mohla zařadit já sama, tak bych se zařadila do škatulky: To je tamta, zapomeňte na ni... Ženská, když se jí narodí dítě, má být doma. Alespoň do jeho tří let."
Tereza Pergnerová * 1974 - Narození * 1994-98 - Hvězda hitparády ESO (zde začala závislost na pervitinu) * listopad 2000 - Narozen syn Samuel-otec neznámý (rodila se dvěma gramy heroinu v krvi) * únor 2001 - Léčebna Červený Dvůr (vydržela tam pouhých pár dní) * březen 2001 - Smrt otce Eduarda Pergnera * jaro 2001 - Fotky pro erotický časopis LEO * podzim a zima 2003 - Léčebna Pocestný mlýn * září 2005 - Moderuje první VyVolené
