Martina Formanová (41), spisovatelka, manželka režiséra Miloše Formana (75) a matka devítiletých dvojčat, se ocitla v Praze jen na pár dní -pokřtít svou knihu Trojdílné plavky. Nedělní Blesk nemohl Martinu nechat bez povšimnutí. Seděla v restauraci s maminkou Zbořilovou a naříkala, že je nastydlá. To máš z toho, že vylítneš ven s umytou hlavou - vyčítavě poznamenala maminka. Martina vzdychla a pravila: Celý dětství mně moje maminka říkala: Prosím tě, vem si papuče, vždyť si nachladíš vaječníky. A já se teď slyším říkat to mým klukům, akorát u toho slova vaječníky se vždycky zarazím, protože si říkám, že to asi není ten nejlepší argument, aby si kluci vzali domácí obuv, že? Pocity amerických zoufalých manželek popisujete ve své knize až podezřele věrohodně... "Snad jsem nebyla tak zoufalá, ale je pravda, že najednou přijde určitý moment, kdy jsou děti větší, ve škole zůstávají do odpoledne, a vy cítíte, že ten den musíte vyplnit jinak. Měla jsem období, že jsem začala šíleně cvičit. Najela jsem na takový styl ženy v domácnosti. Pak jsem se jednou chystala na oběd s nějakou známou, a blesklo mi hlavou: Vždyť já se na to netěším, nejsem na ni zvědavá, vlastně ji vůbec nechci vidět. V té době mi nešlo psaní, byla jsem celá taková ztracená." Co vás zachránilo? "Musela jsem začít něco dělat, nechtěla jsem vyplňovat svůj čas uměle. Rozhodla jsem se, že začnu pracovat v agentuře, která pomáhá týraným ženám, a k tomu studovat psychologii. Už žádné umělé výplně." Kdybyste se před devíti lety neprovdala za Miloše Formana, kde myslíte, že byste teď byla - a s kým? "To by mě taky zajímalo. Myslím si, že bych stejně dělala něco kolem psaní, psala jsem do novin už na gymnáziu. S kým bych žila a jak? Do určité míry by to bylo dané tím, s kým by se mi podařilo otěhotnět. A kdyby se mně otěhotnět nepodařilo... Vesničky S.O.S., to by pro mě byla varianta. Nedovedu si představit život bez dětí. Bylo by to o tom, schrastit nějaký děti, a ti muži by se potom - i když nevím, proč to říkám v množném čísle - nějaký ten muž by se eventuelně do toho vešel. Nějaký dobrovolník." Když váš muž režíroval Přelet nad kukaččím hnízdem, bylo vám devět. Kdy jste o něm prvně uslyšela? "Vybavuje se mně, kdy jsem o něm prvně slyšela. Měla jsem starší kamarádku, která bydlela u nás v baráku, a ta řekla, že Miloš Forman má garáž, kde se samy otevírají dveře. Což tehdy bylo úplně nepředstavitelné! A pamatuju si, že když jsem viděla Lásky jedné plavovlásky, bylo mi takových patnáct a byla jsem nadšená, že někdo dokáže spojit humor, nadhled, moudrost." Podle všeho jste rozený lovec. Své osudové dva muže - Karla Gotta a pak Miloše Formana - jste si emancipovaně ulovila sama. "Tak asi jo. Já si myslím, že většinou jsou ženy ty lovkyně, ale některé to neřeknou nahlas." Jak vás změnilo manželství? Bývala jste taková roztomile rozevlátá... "Vztah s Milošem mě hodně změnil. Díky němu si sama sebe víc vážím, začala jsem na sobě pracovat, kromě toho máme rádi stejnou legraci. Nejsem konfliktní a nedovedu si představit, že bych žila s někým, kdo se rád hádá. To napětí by mě zničilo. Na mě když se Miloš zamračí, jsem ztracená." Žárlíte? Bylo by na koho: jsou tu exmanželky, pak herečky, kterých jsou kolem režisérů mraky... "Poznala jsem se jak s Milošovou první ženou Janinkou (Jana Brejchová), tak s maminkou jeho dospělých synů Petra a Matěje, paní Věrou (Věra Křesadlová), a myslím, že vycházíme hezky. Ne, zpětně nežárlím. Nakonec říkám si: Teď jsme spolu!" (směje se) A herečky? "To mě netrápí. Miloše už potkalo hodně hereček a hodně vztahů... Nemůžu říci, že by mě vystavil takové situaci, že bych se cítila nejistá. Nebo měla strach, že odejde." Uděláte nám radost a aspoň maličko si na pana režiséra postěžujete? "To víte, že jo, určitě. Miloš je velmi dominantní. Myslím si, že se ženou, která by měla potřebu hodně se vedle něj prosazovat, by byly problémy, ale naštěstí mně to takhle vyhovuje. Nebyla bych asi šťastná ve vztahu, kde bych musela dělat toho chlapa a tahouna. Z Miloše cítím strašnou sílu a to je pro mě fascinující." Režíruje vás? "V něčem asi ano (směje se). Potřebuju pevné vedení. Ve vztahu chci být ta křehká, akorát že ten chlap musí být hodně silnej, aby mě dokázal svou osobností převálcovat." Synové jsou s vámi v Praze. Co je tady překvapilo, či dokonce zaskočilo? "V zoo by mohli bydlet. Byli předevčírem, dneska zase jdou. A snídaně v hotelu, ty milujou! Speciálně bábovky a koblihy. A doma nejezdí městskou dopravou, a oni to teda úplně milujou! Když jeli poprvé autobusem a drželi se za ten řemen a teď to s nimi smýkalo, Andíček byl v úplné extázi. U nás v Connecticutu žádná hromadná doprava není, kluci jsou odmalička zvyklí být přikurtovaní v autě..." Výchovné chyby - děláte? "To je věc, se kterou bojuju. Můj tatínek byl přísný, u nás se dělaly věci tak, jak rozhodl. Chtěl mě a sestru naučit, že v životě se nám nic nebude přizpůsobovat. Vždycky jsem si říkala, že takhle to nechci, že chci, aby moje děti věděly, že jim ráda vyjdu vstříc. Kluci řeknou: Maminečko, miluji tě, a maminka by proskakovala hořícími obručemi. Za našeho mládí, a to i v Americe, se děti musely přizpůsobit. Teď je takový kult dítěte." Troufá si aspoň tatínek na kluky zařvat? "Jo, to jo. Když se rozzlobí. Třeba teď kluci chtějí, aby je učil hrát biliár. Támhle nechají ležet tága, támhle ty koule, a to Miloš nesnáší. Taky je učí šachy, a kluci vědí, že když po sobě neuklidí figurky, tatínek už druhý den hrát nebude. Miloš je rodič ze staré školy, má rád, když se děti přizpůsobí jeho světu. Naše nejtypičtější rodinná akce je, že se jde na večeři. Miloš rád jí. Máme tam švýcarskou restauraci, kde dělají výborné řízky." Miloš je rodič ze staré školy, má rád, když se dět i přizpůsobí jeho svět u Žije s vámi i vaše maminka, čili manžel má tchyni pod střechou. Jak to probíhá? "Když na to přijde, oba se spojí proti mně. Třeba když jsem se zlobila na maminku, že ze mě dělá dvanáctiletou holku a volá mi ob patnáct minut, když se někde zdržím, Miloš, místo aby mě politoval, jaký jsem chudák, řekl: Uvědom si, že můžeš bejt ráda, že mamince na tobě tak záleží. Představ si, kdyby na nás kašlala." Splnila Amerika maminčiny představy? "Maminčiny představy o Americe byly: Dallas. A teď prostě přijde do Connecticutu. Tam není žádná okázalost, nic z toho, co si maminka představovala: že tam budou dámy s těmi účesy a s zlatými prsteny... Zlaté prsteny nosí pokladní v supermarketu, ale ty dámy, které jsou zajištěné, jsou kolikrát nenápadné. Udržují si pěknou pleť, žijí zdravě, ale není v tom okázalost." Maminku to zklamalo? "Myslím, že skutečně zklamalo. Maminka se těšila, že to bude takové trošku pestrobarevnější." Už chystáte film? Máte přece FAMU a slavného režiséra za manžela... "No tak ale když máte za manžela neurochirurga, taky se nenabídnete, že byste si odoperovala nějakej mozek, že jo? (směje se) Myslím, že zůstanu u psaní beletrie, pokud se ukáže, že jsem toho schopna a že mám nějaké čtenáře." Když se teď někdy vidíte s Karlem Gottem, cítíte hořkost? (Martina se coby sotva plnoletá stala přítelkyní Karla Gotta, časem ji však čím dál více deptaly jeho nevěry a nechuť stát se otcem) "Ne, vůbec ne. Ježíšmarjá, to už je tak dávno! Jsem ráda, že se ten vztah neztratil do nikam. Mám velice hezký vztah i s jeho Ivankou... to je až nějaký takový podezřelý, jak já se všemi dobře vycházím, že jo?"