Je jen málo vyvolených, kterým se z našich malých českých či slovenských poměrů podařilo vstoupit na prkna slavné newyorské Carnegie Hall. Po Karlu Gottovi nebo Heleně Vondráčkové zazářili v hudební "Mekce" i slovenští Eláni. Nejen o tom, jak to prožívali, jsme v New Yorku mluvili s Jožo Rážem. Jak se vám podařilo tak rychle prodat vstupenky? "Na to je jednoduchá odpověď, i když nezní skromně. Ale když se nepochválíme sami, tak to za nás nikdo neudělá. (směje se) Dobrá kapela lístky prodá." To je všechno, zůstanete takhle struční? "Co bych k tomu dodával, život je stejně tak jednoduchý. Buď ano, nebo ne." Zaplatilo se to všechno? Ceny vstupenek byly k dostání za 25- 45 dolarů, přestože lístek na muzikál stojí něco kolem stovky dolarů. Neprodělali jste na tom nakonec? "O financích se odmítáme bavit. Prostě bez komentáře!!!" Oslavili jste úspěch, nebo jste po dobře vykonané práci zalehli do peřin? "Spát jsme přece jít nemohli, bujaré oslavy to ale také nebyly. Někdo si dal pivko jedno, někteří, co vydrží, jich měli třeba deset. (směje se) Ale to bylo vše. Ostatně jako po každém koncertě. Úspěch v Carnegie byl fajn, ale pro mě osobně to nebyla životní meta." A ta je jaká? "Zahrát si v čínském Pekingu pro 300 000 diváků." V roce 2001 jste vystupovali v newyorské Bohemian Hall. Dá se ta atmosféra porovnat? "My známe jen jednu atmosféru. My hrajeme a lidi šílí. A všude je to stejné." Plánujete ještě nějaké koncerty v Americe? V Chicagu nebo v Kanadě je taky hodně Slováků a Čechů. "Nehrajeme jen pro Čechy či Slováky! My hrajeme pro všechny na Zemi a je nám srdečně jedno, kdo je na koncertě. Zda je to černoch, běloch, Slovák nebo Američan. Důležité je, aby se dobře cítili." Je o vás známé, že Ameriku zrovna neopěvujete. Přesto - čeho si tu nejvíce vážíte? "V Americe je dobré mít byznys, ale žít se tu nedá. Způsob života je naprosto nevyhovující. Všechno je tu organizované, a čím dál tím více se tady stávají lidé nesvobodnými. A tento trend pak bohužel odsud putuje do celého světa jako vzor. Nedá se tu ani nikde zapálit... (směje se) Když si k whisce nemohu dat cigáro, tak se cítím hodně omezován. To už je jen krůček k tomu, aby nám v hospodě zakázali zakašlat. To je také zdraví škodlivé." Bílého medvídka, kterého zrovna držíte v ruce, máte pro štěstí? "Toho jsem dostal od své asistentky 'Karotky ', protože ví, že sbírám medvídky. Mám jich doma plný obývák. Manželka na ně dokonce šije a plete oblečky. Medvídci jsou u nás prostě šéfové. Tedy ještě kromě našich tří psů." Co jste v New Yorku ještě stihli? "Nějaké menší nákupy. Trička a tak. A vyrazili jsme na muzikál Mama Mia. Bylo těžké vybrat z tolika zdejších nabídek, tak jsme zvolili jeden z nejnavštěvovanějších."
Jožo Ráž (52) "Můj pohled na svět je realistický," říká zpěvák, baskytarista a ústřední postava slovenské skupiny Elán. Jeho postoj určitě ovlivnila vážná dopravní nehoda. 20. června 1999 sedl na svou yamahu a záhy se srazil s osobním autem. Měsíce lékaři bojovali o jeho život. Že se vrátil na koncertní pódia mnozí považují za zázrak. Je ženatý, s manželkou Barborou mají dva dospělé syny.
