Sotva dokončili desku 'Chinaski 07', už jsou na cestách. Do konce roku budou koncertovat po Čechách a pokud se doma objeví, tak jen na skok. Jak se to zamlouvá jejich přítelkyním a manželkám? "Moje Péťa už si za těch deset let zvykla," směje se frontman kapely Michal Malátný (37). Bravurní trumpetista Petr Kužvart (34), kterého momentálně nejvíce zajímá znovunalezená labradorka Adélka, mu dává za pravdu. Na co se Kuži a Žibus ještě těší? Dali jste si před koncertováním pár dní oddych? Petr: "My už si dovolenou vybrali. Michal byl na Kavkaze a já v Indii." Michal: "Polovinu cesty jsem jel s kámošem a polovinu sám, chodil jsem po horách kolem Bajkalu a bylo to krásný..." Sám na Sibiři mezi medvědy, to chce odvahu... Michal: "No, říkal jsem si, že jsem úplnej idiot. Kdyby mě někde v lese nějakej medvěd sežral, tak mě nikdo nenajde. Sám už nikdy nepojedu, docela jsem se bál." Proč jste s sebou nevzali přítelkyně? Michal: "Petra se připravovala na státnice, takže se musela učit." Petr: "Já v tu dobu neměl žádnou přítelkyni." Asi není jednoduché udržet si stálou partnerku. Ne každá žena je ochotná doma sedět a čekat, až si na ni najde muzikant čas... Petr: "Asi pro ni není ideální, aby na něho každej pátek čekala s taškama na chatu, protože by jí většinou zavolal, že se nikam nepojede. Pořád se to mění." Michal: "Je to takovej kočovnej život, ale Petra je už zvyklá. Vidíme se málo, často se stane, že jenom dva dny v týdnu, třeba v neděli a v pondělí." A to vám stačí? Michal: "Má to svoje výhody, víc se na sebe těšíme. Ale takhle to není pořád. Vloni jsem byl pár měsíců i doma... (směje se) Jde to takhle žít. Deset let už jsme to vydrželi." Se svatbou po tak dlouhé době nepočítáte? Michal: "Mám pocit, že už v manželství žijeme. Bydlíme spolu osm let a nevím, co by se změnilo. Dělat oslavu pro rodiče mi přijde zbytečný." Vždyť ji můžete udělat pro sebe? Petr: "Není ale větší obřad, když přijdou děti?" Michal: "Třeba až přijdou, tak to uděláme, zatím mi to nepřišlo. A Petře? Asi taky ne... (směje se) Děti bych ale chtěl. A hodně. Touhu rozsévače mám dlouho, ale ta moje furt studuje. Udělala státnice a přihlásila se zase na jiný obor." A co jí brání studovat a mít dítě? Michal: "No právě, furt jí to vysvětluju. My bysme to zvládli, ale nechce. Až dodělá školu." Co je pro vás ve vztahu důležité, aby fungoval? Michal: "Důvěra, že máte vedle sebe člověka, na kterého se můžete spolehnout, a ačkoliv vás někdy štve a vy jeho určitě taky, ten život vás s ním baví. I to dobrý, i to zlý. Fakt si s Petrou rozumíme." Petr: "S důvěrou pak funguje, že tomu druhému přeju to, co dělá a nedochází tak často k neporozumění typu: A ty si pořád někde hraješ!" (směje se) Michal: "A co tam jako děláte po těch koncertech?" (směje se) Tyhle otázky důvěrně znáte... Petr: "To jo. Vždycky se směju a říkám, že tam strašně makáme..." Michal: "Já mám tu výhodu, že když jsme s Petrou začali chodit, hrál jsem v neznámý okresní kapele, takže si to se mnou prošla úplně od začátku. Ale samozřejmě otázka: Co tam po večerech děláte? padla. Tak jsem ji párkrát vzal s sebou..." Petr: "A už nikdy nechtěla..." (směje se) Co tam tedy po večerech děláte? Petr: "Někdo si jde zaběhat, někdo zacvičit, projít se..." Michal: "A někdy zajdeme do hospody mezi normální lidi. Rád chodím mezi domorodce." Odmítáte pozvání na panáky? Petr: "Když někdo v hospodě přijde a pozve mě, tak neodmítnu." Ani když už je čtvrtý, pátý v pořadí? Michal: "No, to se musí opatrně. Když jsou ale lidi příjemný, tak s tím nemáme problém." A pokud jsou nepříjemný? Petr: "Stane se, že někdo přijde, otravuje, a že si občas vyslechneme pár blbejch keců..." Michal: "Některý lidi vám musejí dát najevo svůj názor na vaši hudbu. Ačkoliv se s nimi nechcete bavit, musejí vám říct, že ta vaše kapela stojí za hovno. Tak se zvedneme a jdeme na hotel. Petr: Naštěstí se to neděje tak často..." Kam až byli někteří vaši odpůrci schopni zajít? Michal: "Občas nám přiletěl na jeviště kámen a jedna ženská hodinu nemohla pochopit, že mám kolem sebe lidi, se kterýma se bavím. Tak vzala nůž a rozřezala nám gumy u auta." Petr: "Víš určitě, že to byla ona?" Michal: "No jasně. Jinak jsou lidi v pohodě." Vy jste v kapele také v pohodě? Dohadovali jste se při nahrávání poslední desky? Michal: "Hádáme se a někdy docela dost nahlas. (směje se) Je nás v kapele šest a všichni jsme v podstatě autoři, takže vybrat ze třiceti písniček čtrnáct na desku je někdy docela velkej boj." (směje se) Každý si prosazuje to svoje. Kdo nejvíc? Michal: "Kapelník a bubeník, ale každej cítí mateřský pudy k těm svejm věcem. Vždycky se domluvíme, tak hrajeme spolu spoustu let a už víme, jak na sebe. Občas je to trošku diplomacie... Petr: Spojuje nás to, že potřebujeme, aby deska byla co nejlepší. V tomhle si důvěřujeme." Kdybyste mohli, změnili byste něco na desce? Michal: "Jsou místa, u kterých si říkám: Vždyť je to falešný! Ale slyším to jenom já. Ty bych změnil, ale mám zkušenost, že se to nesmí." Michale, když jste v červenci s kapelou finišovali s deskou, odskakoval jste na natáčení filmu Chyťte doktora. Váhal jste, jestli to vůbec vzít? Michal: "Před čtyřma rokama jsem dostal scénář, ten se mi líbil a proto jsem do toho šel. Zatímco režisér sháněl peníze, já si to v hlavě nějak představoval a navíc, třeba už si nikdy nezahraju, i když jsem povoláním herec." (směje se) Měl jste problémy s hraním? Michal: "Hrozně jsem se bál a první týden byl v takové křeči, že jsem nemohl ani chodit. Ale nakonec jsem si ten měsíc užil. Strašně mě to bavilo, nejvíc setkání s lidma. Vždyť já si zahrál s paní Janžurovou! To je herečka! Desítky filmů, některý z nich fakt miluju a znám nazpaměť. Penzion pro svobodné pány jsem viděl snad patnáctkrát. A teď najednou s tou paní sedím u stolu?! Nebo Táňa Vilhelmová, neuvěřitelný živel. Někdy je to s ní těžký, ale nikdy s ní není nuda. Fakt mě to nabilo." Co vám režisér Martin Dolenský nejvíc vytýkal? Michal: "Že moc hraju. Vždycky jsem mu řekl: Martine, nemůžu tam furt utrápenej stát a nehrát. A on na to: To je v pořádku, ty nic nehraj, všichni kolem tebe hrajou. Ty seš úplně normální chlapík, který jednou ulít, spadnul do toho a to šílený tornádo, který ženský spustí, to je ta komedie, která se kolem tebe děje. Tak doufám, že to bude dobrý." Tornádo, o kterém mluvíte, se týká milostného trojúhelníku, který ve filmu prožíváte. Dostali jste se někdy v životě do tak prekérní situace? Michal: "Kdysi před léty se mi to povedlo, ale trvalo to den, protože jsem okamžitě pochopil, že v tom nejsem schopný žít. Když se to stalo, tak jsem se s někým okamžitě rozešel." Petr: "To je strašná situace a vyřešil jsem ji tak, že jsem se rozešel s oběma. Člověk ví, že nedělá dobrou věc. Tohle ustojí jen málokdo." Na co se v nejbližší době těšíte? Michal: "Až si najdu čas na malování. Mám v hlavě nový obraz, zase lidi. Tak já nic jiného nemaluju. Zatím." Petr: "Mě baví práce s dětma. Jezdím na tábory, učím na malý úvazek ve škole a teď mě vzali na roční kurz krizové linky bezpečí." Michal: "Počkej, ty ses přihlásil na kurz? To jsem netušil...? A můžu ti zavolat?" (směje se) To jste určitě pro kluky z kapely vrba... Michal: "To je. I já jsem měl s Péťou pár zásadních rozhovorů po nocích..." Petr: "Nejdůležitější je nechávat si ty věci pro sebe a nerozebírat je pak s dalšíma kámošema v hospodě... Takže, tuhle mi Michal naposledy říkal, to byste nevěřila..." (směje se)