Krátce před návratem z Festivalu evropských filmových úsměvů zpět do Německa, kde už řadu let žije, poskytl srbský herec Gojko Mitič (64) rozhovor Blesku. "Úvodem bych se trošku ohradil. Nejsem Srb, ale Jugoslávec. Mrzí mne nesváry, nesnáším nenávist mezi lidmi i národy. Narodil jsem se v Jugoslávii a dělení neberu." Filmoví fanoušci vás znají především z rolí indiánů, např. jako Bílého havrana z Vinnetoua, apačského bojovníka z filmu Old Shatterhand nebo jako Vohkadeha či Tekumseha. Zahrál jste si i v českém filmu? "Přímo úplně ne, ale v roce 1966 jsem hrál ve filmu Synové velké medvědice pod českým režisérem Josefem Machem. Bylo to v době začátků natáčení indiánských příběhů v tehdy východoněmeckém studiu DEFA a byla to práce mnohdy více než dobrodružná." Dobrodružná? Jak tomu máme rozumět? "Indián a kůň patří k sobě, ale je-li jedněch víc než druhých, nějak to neklape a nastane problém. Na velké scény jsme měli tehdy právě nedostatek koní a tak je studio shánělo, kde se dalo. Nakonec se vše podařilo a produkce získala šest set koní z Mongolska." Jste údajně nepřítelem alkoholu a kouření. Jak jste se vyrovnával s ohnivou vodou a bafáním dýmky míru? "Nejsem zapřísáhlý abstinent. Rád si dám trošku červeného, ale skutečně jen málo a pro chuť. Tvrdé nikdy. Ne jako někteří rudí bratři, kteří ve filmech alkoholu propadli. A kouření? To skutečně nesnáším. Když jsem měl vykouřit dýmku míru, musela se scéna mnohokrát opakovat. Vždycky jsem se rozkašlal a nebylo mi dobře. Ale co by člověk neudělal pro mír." (úsměv) Co dělá indián Gojko v současnosti? "Jako zvěd, bojovník či náčelník jsem už dávno skončil. Byly to krásné časy, ale léta letí. Teď hraji v divadle, např. ve hře Kena Keseye Přelet na kukaččím hnízdem, kterou znají jistě i diváci v Česku jako stejnojmenný film Miloše Formana. A nedávno jsem dotočil film Utěšovatelé vdov. A to je ten můj věkový přerod. Z indiána se stávám utěšovatelem vdov, ale i to byla hezká práce."