Jako špičková topmodelka by mohla Helena Houdová, Miss ČR z roku 1999, soukromým tryskáčem létat v nejdražších šatech na luxusní dovolené. Místo toho ale jezdí po sirotčincích. Proč to dělá? Proč žije v New Yorku? Chce se jednou vrátit natrvalo do Česka? A proč říká, že Bill Clinton je skvělý chlap? Už pár let žijete v New Yorku. Proč? "Je to nejlepší a možná i jediné město na světě, kde můžu spojit obě práce, které miluju. Věnovat se modelingu a pracovat pro děti díky nadaci Sunflower Children." Máte pocit, že jste si v Americe už našla nový domov a přátele? "Našla jsem tu zázemí, ale nemyslím, že už tu mám i domov. Domov pro mě znamená lidi, které miluju, a ti se mnou v Americe nejsou. Na slovo 'přítel' jsem opatrná. Těch opravdových tu mám jen pár a většinou jsou nějakým způsobem zapojení do práce v mé nadaci." Jak vlastně v New Yorku bydlíte? "Žiji v podnájmu s dalšími třemi spolubydlícími, z čehož jsme tři vegetariánky, co milujou víno, takže žiju skoro jako na koleji. (směje se.) Hrozně ráda se z cest po světě vracím do toho našeho doupěte. Sedíme pak vždycky s holkama až do noci s vínkem a drbeme, co se nám děje se životem." Co se vám na New Norku líbí nejvíc? "Ten svět rozdílných kultur, společností a lidí, které umí žít v pohodě vedle sebe. V New Yorku být jiný znamená být výjimečný, originální a to znamená dobrý. V Čechách být JINÝ znamená pořád ještě být špatný. Ale snad se i tohle u nás změní." Chtěla byste tam zůstat, nebo plánujete návrat do Čech? "Neplánuju vůbec nic. Naučila jsem se, že je lepší nechat věcem volný průbeh. On si to obvykle život stejně zařídí tak, jak potřebuje." (směje se) Jako topmodelka jste stále na cestách. Zbývá vám čas na lásku? "Volného času mám fakt málo. A tak se snažím všechno, co dělám, dělat s láskou. Takže ano, čas na lásku mám. A přítelů mám několik, kterého myslite?" (směje se) Myslím jednoho, zásadního. "To si nechám pro sebe. Až budu mít pocit, že chci něco zásadního oznámit světu, tak dám vědět." Jaký by měl být ideální muž podle vašich představ? "Žádné konkrétní představy o ideálním muži nemám, a asi bych ani žádného ideála nechtěla. Myslím, že je škoda klást si podmínky a limity před tím, než toho muže poznáte a může vám ukázat, kdo a jaký opravdu je." Jací jsou muži v Americe ve srovnání s českými? "Srovnávat českého a amerického muže je na delší studii. Navíc, já můžu porovnávat jenom konkrétní muže, s kterými jsem měla vztah - a ne všechny ostatní. A z respektu k nim to samozřejmě neudělám" (směje se) Co děláte, když se vám stýská? "Stýská se mi po domově často a tak pořád volám a mám šílené účty za telefon. Naštěstí poslední dobou můžu volat i přes Skype. Když je nejhůř, mám v počítači naše písničky a pohádky. A když ani to nepomůže, snažím se sednout na letadlo a přiletět." Jak často se domů vracíte? "Vloni jsem byla doma třináctkrát, což je dost bláznivý. Letos to stihnu snad šestkrát, i když jen na skok. Jak pořád lítám někde po světě, připadám si občas jako na koštěti. (Směje se.) Tenhle rok to už ale trošku lajdám a snažím se omezit létání na minimum." Čemu říkáte minimum? "V mém případě je to 'jen' 80 až 100 letů ročně." Jste známá vegetariánka, ekoložka, nepředvádíte kožichy a bojujete za práva zvířat. Z jakých zásad byste nikdy neslevila? "Víte, já nevím, jestli se někdy nedostanu do situace, že budu muset sníst zvíře, abych přežila, takže ' nikdy' u mě neexistuje. Jestli si ale i dál budu moci vybírat, jak chci žít, nebudu chtít, aby se kvůli mě zabíjela zvířata ať už pro maso, kůži nebo kožešiny. A dál budu kupovat jenom výrobky od firem, které jsou ohleduplné k přírodě. A taky se snažit šetrit plasty, vodu a energii... To je způsob života, který mi dává smysl." Založila jste nadace Slunečnice a Sunflower Children. Za peníze z modelingu létáte po světě a pomáháte chudým a nemocným dětem. Kolik času vám práce v nadacích zabere? "Skoro všechen. Slunečnici jsem založila před sedmi lety v Čechach, ale hned, jak jsem se přestěhovala do Států, vznikla i nadace Sunflower Children. Ta už má přes 300 dobrovolníků a pomáhá v 20 zemích celého světa. Od Čech, přes Kambodžu, Guineu, Keňu, Indii, Nepál, Filipíny, Peru, Kolombii, Nikaraguu, atd... Pomáháme sirotkům, uprchlíkům, nemocným dětem... Podporujeme stavby škol a nemocnic a kupujeme základní potřeby, aby ty děti vůbec mohly přežít." Všechny děti na celém světě ale zachránit nemůžete. Nepřepadá vás někdy beznaděj? "Absolutně ne. Vím, že existuje několik tisíc dětí, které díky tomu, že se nám podařilo sehnat peníze, dostávají každý den najíst a chodí do školy. Dělám všechno proto, aby zbytečně další děti neumíraly hladem a vyčerpáním. A jediné, v čem můžu pomoci tohle ovlivnit, je to, že to prostě dělám." Prý jste maminkou devíti dětí... "Mám opravdu devět adoptovaných děti na dálku z Guinei, Peru, Keni, Indie a Kambodže. Raději podporuju holky, protože to maji v rozvojových zemích mnohem těžší. Nemají přístup ke vzdělání a musejí začít brzy pracovat, aby pomohly své rodině. Takže já mám osm úžasných holek a jednoho zlobivýho kluka. Narodil se s HIV, ale díky naší pomoci přežil podvýživu a teď uz chodí, zpívá a směje se. A říká mi: 'My Yellow Hair' Tak jsem na to drobet pyšná..." Před rokem jste zažila perné chvíle, kdy vás kvůli focení na Kubě zatkli do vězení. "Byla jsem na Kubě zjišťovat, jestli tam můžeme nejakým způsobem pomoci. Fotila jsem v Havaně a místní policii vadilo, že pořizuju snímky z chudinských čtvrtí. Tak mě a kolegyni Marianu na 11 hodin zatkli do vazební cely a zabavili foťák. Já jsem ale paměťovou kartu s fotkama stihla rychle ukrýt do podprsenky...(směje se) Vy vlastně žijete dva životy. Z přehlídkového mola si odskočíte rovnou do africké buše a zas zpátky. Není to někdy trošku schizofrenie? "No, někdy to je trošku schizofrenní. Ale já si neumím představit žít lepší život! " Je těžké vracet se ze světa bídy a chudoby zpátky do moderní civilizace? "Hlavně ze začátku pro mě ty návraty byly hrozně těžké. Když cestuju po rozvojových zemích, spím třeba na zemi, ve slumech nebo chýších. A pak mi přijde komické, že přijdu na focení a řeší se, jestli mi stačí čtyřhvězdičkový hotel. Můj život je plný kontrastů. Jeden den si hraju s africkými dětmi v Kambodži a druhý den sedím s prezidentem Clintonem v New Yorku a povídám mu o tom." Vyprávějte. Jak na vás zapůsobil exprezident Clinton? "Je to skvělý člověk. Je neuvěřitelné, jak dovedl využít svou politickou sílu a snížit nátlakem na farmaceutické firmy ceny léků pro lidi s HIV v rozvojových zemích. Bez něj a jeho nadace by bylo mnohonásobně víc mrtvých, kteří zemřou na aids. Setkání s ním je pro mě pokaždé potěšením a ráda se od něj učím." Jak vlastně vypadá váš všední den, když pracujete jako slavná topmodelka? "Obvykle kvůli praci odlétám do nějakého atraktivního prostředí. Tým vizážistů mi udělá make-up, načeše vlasy, návrháři připraví šaty a fotograf nafotí stovky fotek, ze kterých si pak klient vybere. Když pak předvádím šaty za několik desítek tisíc dolarů, dívám se na ně a říkám si: Svět funguje na zajímavých principech: Za tyhle peníze by se postavily tři školy!" A jak vypadá váš všední den, když cestujete v Africe? "Obvykle jezdím po chudinských čtvrtích, válečných zónách, skládkách, sirotčincích, nemocnicích, školách a azylových domech... Trávím svůj čas s lidmi a dětmi, abych pochopila, s čím se denně potýkají, mohla to pak vysvětlit sponzorům a zkusit spojit tyhle dva rozdílné světy." A v kterém světě se cítíte šťastnější? "Pocit štěstí nezávisí na tom, kde jste, ale s kým jste. Nejšťastnější jsem se svými babičkami, dědou, bráchou, rodiči a kamarády. A pak se 'svými' milovanými dětmi v Čechách, Kambodži a vůbec po celém světě. Jsem šťastná, protože mám obrovskou možnost, že můžu dávat. A tím pádem i získávat..."