Pokud se naplní odhad lékařů, rocker Pepa Vojtek (41) se koncem srpna nebo začátkem září stane tatínkem. Již potřetí. To jeho žena, tanečnice Libuška (26), se maminkou stane poprvé. Jak se připravují na narození syna Matyáše? Chystá se Pepa jít k porodu? A jak to u nich vypadá, když se pohádají? Už za pár dnů se vám narodí miminko. Jak se připravujete na jeho narození? Libuška: "Konečně už máme pro Matyáška nakoupené všechny ty úžasné minioblečky a celou výbavičku. A taky už máme po dlouhém vybírání kočárek a postýlku." A to jste po dětských obchůdcích lítali a vše vybírali společně? Pepa: "Ale ano, někdy jsem se tohoto druhu sportu zúčastnil. Moc mě to ale v krámech, který nejsou vyloženě pro chlapy, nebaví, přeci jenom je to spíš ženská záležitost, nakupování všech těch dupaček, košilek, lahviček a co já vím ještě." Libuška: "Takže nejlepší řešení bylo nakupování přes internet. Já si dlouhý hodiny vybírala a porovnávala a pak to Pepovi jen ukázala." A Pepa souhlasil se vším? Libuška: "Většinou ano. Přece už má nějaký zkušenosti a ví, co je praktické, kdežto já bych nakoupila, jako nadšená prvorodička, asi i spoustu nesmyslů." Pepa: "Miminu je stejně úplně jedno, co bude mít na sobě. Všechny ty barevný oblečky jsou spíš potěšení pro maminky. Jediné, na čem jsem si dal při výběru záležet, byly všechny ty elektronický mašinky, jako třeba hlídací chůvičky, to mě baví." V čem ještě Libušce radíte? Pepa: "Libuška chodí na různý předporodní cvičení a přednášky, ale já jí říkám, že nejlepší je praxe. Ukázat na panence, jak se mimino přebaluje, je fajn, jenže živej "cvrček", to je všechno jinak. Teoreticky vzato, bych měl mít větší praxi, ale bůh ví, co je na těch cvičeních učí, tak aby mě ještě tzv. "nevytřela zrak". Libuška: "Takže Pepa mě prakticky učí teoreticky přebalovat. Nebo je to obráceně?" (směje se) Jak se chystáte na samotný porod? Libuška: "Já z něj mám trochu strach, tak jsem ráda, že budu mít Pepu u sebe. Jediný, co mám nachystaný, je taška do porodnice." Pepa: "K porodu půjdu, nenechám v tom Libušku samotnou. Myslím, že tenhle vzácný okamžik zrození svého potomka, by měl každý chlap aspoň jednou v životě absolvovat." Ale spousta mužů se k porodu jít bojí... Pepa: "Jo, to ať si rozhodne každý sám. Chtěl bych tam být a pokud Libuška chce, budu tam. Když jsme si Matýska spolu udělali, tak budeme spolu oba i ve finále, tedy na porodním sále..." Nedávno jste si pořídili dům kousek před Průhonicemi. V jakém stylu jste ho zařídili? Pepa: !Oba máme rádi pastelové a přírodní barvy. Takže i náš dům jsme zařídili v duchu přirozených tónů i materiálů." Libuška: "Spíš byl problém sehnat všechno, co jsme si vymysleli. Třeba pro příbory, který si Pepa vysnil, jsme jeli až do Německa." Pepa: "Od března čekáme na ručně tkaný koberce, který jsme si objednali z Indie. Vypadá to, že Indie je dál než jsem si myslel, asi nám je utkají a dovezou až v zimě, bohužel neřekli v kterým roce." A co dětský pokojíček? Pepa: "Zařizovali jsme ho tak, že v něm může přespat i "hlídací" dospělák a taky Valentýnka, když bude chtít zůstat s námi přes noc." Jak se těší na sourozence? Pepa: "Moc! Když je u nás, pořád se ptá, jaký to mimino bude a poslouchá, jak Mates kope." A co váš dospělý syn z prvního manželství? Pepa: "Nevídáme se nijak intenzivně. Pepovi je dvacet, žije v Teplicích a má svůj život. Teď udělal přijímačky na Karlovu univerzitu, takže bude na koleji v Praze a snad se uvidíme častěji." Když jste zařizovali svůj dům, shodli jste se ve všem? Pepa: "Oba máme naštěstí podobný vkus, takže k zásadním hádkám nedocházelo. Spíš k dohadům. Když se ale každému líbilo něco jiného, vyhrál ten, kdo měl lepší argumenty a schopnost to tomu druhému správně vysvětlit." (směje se) Dohadujete se spolu často? Pepa: "Ano, ale o tom partnerství je, aby člověk dokázal říct, popřípadě i obhájit svůj názor. Když se tomu druhému přizpůsobíte úplně ve všem, stane se z vás otrok. Oba partneři by měli mít stejná práva rozhodovat. Naše povolání ani nesnese žádné tichošlápky, takže když je třeba, umím se hodně rychle a hodně nahlas ozvat." (směje se) Libuška: "Já si taky nic líbit nenechám, tak je to někdy u nás doma veselý. K vášnivému vztahu patří i vášnivý projevy..." (směje se) Kdo z vás se pak dřív usmiřuje? Pepa: "Já vybuchnu, zařvu, co potřebuji, a za chvíli o ničem nevím." Libuška: "To mě fascinuje. Pepa mocně zakřičí a za pět minut se klidně zeptá: Tak co, kdy pojedeme na nákup?" Pepa: "Tím, že zařvu, (tedy v mezích mezilidských vztahů), vybiju svůj vztek a je klid. Důrazně a nahlas řeknu, co mám na srdci, většinou dostanu důraznou odpověď, chvíli přemýšlím, jestli má cenu řvát dál, a když ne, považuju rozhovor za ukončený." Takže urážlivé mlčení se u vás nekoná? Pepa: "No, to vůbec ne. Ono se u nás nekoná ale ani to mlčení, protože Libuška pořád mluví a já, vlastně taky nevydržím dlouho mlčet." (směje se) Libuška: "Buď rád, aspoň vidíš, že ti mám pořád co říct..." Pepo, koncertujete s Kabáty, hrajete ve třech muzikálech. Nezmírníte tempo, až se Matýsek narodí? Pepa: "Vlastně se na to tempo těším. S Kabátama je to odvaz, v Angelice hraju Joffreye, v Golemovi Vojtu a na Slovensku ve Třech mušketýrech Athose. No a doma, to si budu užívat malého Matesáka..." Libuško, byl pro vás Pepa idol? Libuška: "Ne, nebyl! Poprvé jsem si ho všimla v šestnácti, když jsem ho viděla v televizi, jak zběsile pobíhá po jevišti v dlouhým kabátě a strašně nahlas zpívá. Tenkrát jsem Kabáty ani neznala. Já myslela, že zpívají někde po klubech a ne že vyprodávají stadiony. Až když jsme se spolu před třemi lety potkali ve Třech mušketýrech, kde já tančila a on zpíval, tak to mezi námi přeskočilo. A výsledek té jiskry mě právě teď šíleně kope v bříšku." (směje se) Neplánujete vzít si Pepovu muziku jako povzbuzení na porodní sál? Libuška: "No, to mě nenapadlo, možná, kdyby mě Pepa zpíval sám..." (směje se) Pepa: "Jestli bude mít Matyášek hlasivky po mně, máme o zábavu postaráno."