Vychytralá, nafoukaná a pěkně vypočítavá. "Už se o sobě nedozvím nic nového," směje se kontroverzní exmisska Diana Kobzanová (25). Kdekdo by se užíral tím, že ho lidé nesnáší, ona se tomu směje. Rok a půl žije s přítelem Tomášem (36). Myslí na vdavky? A jak se připravuje na moderování nočního vysílání reality show VyVolení? V září začnete moderovat noční show VyVolení... "Uf..." (povzdychne si) Ještě se ani nezačalo a už vzdycháte? "Přemýšlím, co mě všechno čeká." Vloni jste si to vyzkoušela, tak víte do čeho jdete. "To stoprocentně, ale vloni jsem dělala jenom VyVolený a k tomu přehlídky. Teď mám od února ještě Frekvenci a zatím to nevypadá, že by mě chtěli vyhazovat. (směje se). Mně nedělá problém makat a dělat deset věcí najednou, ale noční show je večer a v devět ráno už mám vysílání v rádiu. A když přijedu v jednu v noci vyhecovaná, neusnu." Člověk by si myslel, že budete spíš utahaná... "Na těch dvacet minut se musíte vybičovat k maximálnímu výkonu, takže je to adrenalin. Když pak přetáhnete hlavní únavu, která přijde kolem jedenácté, ponocujete." Máte z moderování trému? "Nejsem typický trémista, který se třese jako ratlík, když ale cítíte zodpovědnost, bojíte se. Navíc v mém případě lidi na nějakou tu chybu čekají." Proč myslíte? "Jsem jenom modelka. Ta Kobzanová, která vlastně nikdy neměla vyhrát Miss. Do rádia mi sice lidi píšou hrozně fajn esemesky, jak jsou mile překvapený, že nejsem arogantní slepice. Ale na mail mi chodí monitoring všech článků, které o mně vyjdou, i s diskusemi. Občas tam večer zabrousím a reakce nejsou zrovna milé. Ale jsem si vědoma toho, že mě lidi nemají moc rádi. Vlastně vůbec..." Co jim na vás nejvíc vadí? "Že neříkám to, co by lidi od Missek čekali. Jak je všechno úžasný a báječný. Žiju naprosto stejný život jako většina lidí v týhle zemi - platím složenky, chodím na úřady, na poštu, nemám nic zadarmo, rozčiluju se, když zdraží benzín. Někteří mají pocit, že se přetvařuju, jiní, že říkám věci moc narovinu, další, že mi jde jen o peníze." Tomu zřejmě přispělo to, že jste nafotila erotické fotky a veřejně se přiznala, že jste to udělala jen kvůli penězům... "No jo, ale ty peníze jsem nikomu neukradla. A nebylo to pro mě vůbec jednoduchý. Kromě toho si myslí, že jsem ta nejšerednější Miss ze všech a že mi to určitě musel zaplatit můj americký otec - takový Žid, který by si pro dvacetník nechal vrtat koleno." (směje se) Nikdy vás finančně nepodpořil? "Nikdy mi nic nedal. Všechno, co mám, mám díky sobě. Vždyť já v podstatě žiju, jako kdybych žila sama." Teď ale nejste sama. Už rok a půl žijete s přítelem Tomášem... "Ano, ale každý si jedeme na svý triko. Za mnou nikdo nechodí a neřekne mi: Tady máš dvacet tisíc, udělej z toho nákup. Všechno máme přesně rozdělený. Přítel se stará o to, aby se doma svítilo, tekla teplá voda, já zase o to, aby bylo čím si vyčistit zuby, čím se osprchovat, aby bylo vypráno. Vztah musí fungovat v praktických věcech. Samozřejmě nesmí chybět respekt a to, že si jeden druhého budeme vážit na sto procent. Partner musí být parťák. A to Tomáš je." Štve ho, že vás ostatní kritizují? "Kvůli mně. Tomáš ví, že jsem kontroverzní člověk." Obtěžuje ho, když vás někdo osloví na ulici? "Spíš mu to přijde vtipný, ale tohle se málokdy stane. Lidi si na mě moc nedovolí." Mají z vás strach? "Všechny končetiny mám strašně dlouhý a opticky vypadám, že mám tři metry, tak se mě zřejmě bojí." Není vám to někdy líto? "Je mi to jedno. Dnes jsem schopná o sobě říct, že jsem trošku jako chlap. Mám plno chlapských povahových rysů a zbytečně se věcma moc dlouho neužírám. Když k tomu mám někdy sklony, přítel mi vždycky řekne: Hele, netancuj v tom 'hovně'." Co by stálo za to, abyste se tím trápila? "Kdyby mě někdo z mých lidí, kterým věřím a na kterých mi záleží, podrazil. Umím odpouštět, ale nezapomínám. Jinak se problémy snažím řešit sama a pracovní věci s přítelem. Je starší, má hodně zkušeností za sebou a zajímá mě jeho názor. Strašně ráda ho poslouchám. Vážím si toho, jak dokáže jednat s lidmi a vzhlížím k němu, ale to by mělo být vzájemné. Chlap by si měl ženský taky vážit. Myslím, že tohle u nás funguje." Přišla už nějaká romantická žádost o ruku? "Nejsem romantik, ale realista. Žádost o ruku bysme ani nepodstupovali a čistě hypoteticky: Pokud bysme se někdy měli brát, tak si to dneska řekneme a zítra to uděláme. Na tradicích nelpím a kdybych se jednou vdávala, určitě to nebude v Čechách a nikdo o tom nebude vědět." Vy byste to neřekla ani svojí rodině? "Jsem toho schopná. Sebrala bych se, na tři dny bych odfičela, tam bych si na ulici odchytila dva lidi, aby mi to odsvědčili a byla bych spokojená. Pak bych udělala mejdan pro všechny známé a řekla jim: Tak už jsem paní. Tím by to zhaslo." Takže to může přijít každým dnem... "Podle kartářky, ke které mě před časem přivedla Káťa Průšová, bych se měla vdát spíš později. Teď se opravdu vdávat nehodlám." Takový realista a jde si pro radu ke kartářce? "Šla jsem tam ze zvědavosti. Stálo mě to pětistovku a celou cestu zpátky jsem Káťě nadávala, že jsem peníze vyhodila z okna." Nic z toho, co vám vyvěštila, se nesplnilo? "Možná, ale nevím, jestli jsem si to jen nenapasovala na danou situaci. Hodně jsem se ptala na práci a na děti. Řekla mi, že budu mít dceru, která bude svým způsobem výjimečná." Dovedete si představit, že byste se v dohledné době stala mámou? "Chci děti, ale pokud je člověk zdravý a má o svém životě přesnou představu, není kam spěchat. Holka by se mi líbila. Kdyby ale byla po mně, musela bych ji zabít. (směje se) Moje máma to se mnou neměla jednoduchý." Musela vládnout pevnou rukou? "Vždycky jsem byla samorost a prošla jsem sparťanskou výchovou. V deseti letech jsem chodila ze školy od autobusu pět kilometrů pěšky v mínus patnácti stupních. Občas se mojí mamince podařilo, že pro mě zvládla dojet, ale občas se zakecala na telefonu. Vůbec si ale nestěžuju, naopak, myslím si, že jsem měla super dětství a že díky tomu všemu ze mě vyrostl člověk, který si řady věcí váží."