Asterka (47) zřejmě koketovala už v zavinovačce. Starosvětskou výchovu vzorných rodičů přehlušila bouřlivá puberta. Přestala být šprtka - jak sama říká. Kluci se jí smáli, že má nohy jako závodní slepice (svalnaté z krasobruslení). Později se smát přestali a začali o ni horečně usilovat. Jitka Asterová, herečka a moderátorka rozhlasového pořadu Sexy život na Frekvenci 1, se ochotně rozhovoří o těch nejchoulostivějších věcech. Kromě jediné: o tom, že otec jejích dvou dětí skončil ve vězení, mluvit nechce. O čem jste dnes vysílala? "Dneska to bylo hodně sexy, myslím v uvozovkách - nejdelší sexuální pauza. Vyhrála esemeska, ta mě fakt dojala, že paní ovdověla ve třiceti a celý život už byla věrná manželovi." Budete se s pořadem o sexu ozývat z rádia i za dvacet let? "Jo. Protože čím jsem starší, tím jsem zkušenější a tím mám větší nadhled. Třeba se to pak bude jmenovat Život bez sexu. Anebo jenom Život." Prý vám chodili úchylové i do bytu. Jak se tam dostali? "Mám posluchačku, která mi nosí dary a květiny, a protože jsem hodná a ona vypadala normálně, zazvonila a já ji pustila dál. Ale jak byla v tom bytě, začala jsem se jí strašně bát. Podařilo se mi díky bratrovi a neteři ji z bytu vypudit. Ale chodí ke mně pořád, zvoní u dveří, sedí a brečí, že ji nechci pustit dál. Nikdy jsem si nemyslela, že přes rádio se člověk může stát takhle populární. Pro posluchače jsem kámoš. Jeden mi nakládá okurky, dělá kompoty a nosí domácí vajíčka, jiný mi nosí řepkové medy, pečou mi cukroví, vánočky a tak. Já si o to tedy někdy i řeknu." (směje se) Co vás při vysílání zaskočí? "Pokaždé když mě někdo pochválí, mám slzy v očích. Už mě teda tolik neurážejí jako na začátku. A mívám záchvaty smíchu. Mám tam zprávaře, který se mi hrozně líbí, a my spolu tak jako trošku koketujeme, hlavně já s ním, a někdy přes ty zprávy musím odejít. Rozesmívám ho, a on tam třeba mluví o tragédiích." S muži se seznamujete snadno? "Vždycky stačilo vyslat jenom pohled, několikanásobný, a bylo to. A když to nevyjde, nemám problém klidně přijít ke chlapovi a sáhnout mu rovnou mezi nohy." Velmi odvážné. "Ale běda, aby se mi to jednou nevymstilo. Teď už jsem to delší dobu nedělala. Radši. Když oni se lidi tak stydí seznamovat, že člověk musí být aktivní. Většinou jen konverzuju, ale když už chci být hodně vtipná, udělám tohle. Protože to je takovej adrenalin... Ale nikdo vám za to facku nedá. Doufám, že tenhle rozhovor nebude číst moje dcera, nechtěla bych, aby se tohle ode mě naučila. Ať si najde svůj způsob." Hledá ho už? "Bude asi hrozně na kluky, to už se projevuje teď, kdy je jí třináct. Tím je úplně po mně. Ale je tak chytrá, vybíravá i poměrně opatrná, že ona si na toho pravého počká. Mladší Adámek je povahou po mně zcela. Snaživý, cílevědomý, poctivý, pravdomluvný a spousta věcí mu nedochází, takže je svým způsobem šťastný." Vybavuje se vám seznámení s jejich otcem? "Na letišti před čtrnácti lety, letěla jsem jako spořádaná holčička s rodiči do Amsterodamu, uviděla jsem ho a říkám si: Takovou hrůzu jsem nikdy v životě neviděla! Potetovaný do půli těla, dredy šílený, letěl ještě s jedním exotem, no a v letadle si ke mně jedna z těch dvou hrůz přisedla a pozvala mě na vodku. To byla už asi moje pátá, protože se bojím lítat. A on pro mě přijel v Holandsku autem, které si olepil mými fotografiemi, co vyšly tehdy na titulu v Mladém světě, a to mě naprosto dostalo, takže asi za měsíc jsem otěhotněla. Tak jsme to tak zkusili a zkusili jsme si ještě pořídit druhé dítě, ale vzhledem k odlišným povahám a názorům to nepřežilo déle než sedm let." A teď má vážný problém se zákonem. (Podvody s peněžními poukázkami ho přivedly do pankrácké věznice - pozn. red.) "Ano, má, ale to bych nechtěla v žádném případě ventilovat, kdo by to chtěl ventilovat, proboha?" Říká se, že o partnery jste nikdy neměla nouzi. "No, víte... já jsem jenom ta, která o tom mluví. Ale když si vezmu kamarádky, které vypadají jako šedé myšky, tak ty toho mají na kontě ještě daleko víc než já, jen o tom nemluví. Ale já se za to nestydím, protože když jsem se někdy chovala tak trochu jako filatelistka, bylo to v období, kdy jsem nebyla zadaná." Jak snášíte rozchody? "Čím dál hůř. Takže teď jsem ve stadiu nehledání, což je pro mě těžké. Nekoketovat a být pasivní - to je jako zakázat mi mluvit. Ale zatím se držím. Celou tu dobu jsem to dělala špatně, protože jsem si vybírala, a teď chci, aby si někdo vybral mě." Vzpomínáte na nejdramatičtější rozchod? "Nejdramatičtější rozchod byl tehdy, když jsem se odmilovala od jednoho Čechošvýcara, a on to nemohl pochopit. Musela jsem před ním utéct do Spojených států. Nechtěl pochopit, že už ho nechci, dokonce si pořídil zbraň a chtěl mě možná zastřelit, nevím. Byl kvůli mně hospitalizován v Bohnicích. Dělám ty rozchody špatně, že na ně chlapy nepřipravím. Dlouhou dobu to v sobě dusím, v úterý Miláčku, miláčku, a ve středu potom Ty hovado! Zřejmě jsem mu způsobila šok, ale v Bohnicích ho dali dohromady." Bála jste se o život? "To ne. Chtěl mě vlastnit, tak jsem si říkala, to chce opravdu zmizet. Pracoval jako onkolog, ve Švýcarsku měl soukromou kliniku, bylo třeba zmizet na jiný kontinent. A náhodou jsem měla zase od dalšího kluka nabídku odjet do Států, ten útěk mně přišel jako řešení. Řeknete mu tisíckrát ne, on to nepochopí." On byl jediný, kterého jste přivedla do blázince? "No to stačí, ne? Jsem teď sama, protože jsem mnohokrát nevědomě ublížila. Nechci už nikomu ubližovat, to se vám pak vrátí." Že je vám nakonec bez chlapa lépe? "V konfrontaci s těmi ostatními rodinami si připadáte divně. Já sama jsem šťastná, nacházím si štěstí v dětech, jsou to mí partneři, jediný smysl a jediná vratná investice v životě. Ale když se potom ocitnu někde na dovolené a tam vidím tu rodinu, která na pohled působí šťastně... A chybí mi chlap, protože si neumím vyměnit ani žárovku. Mám čtyřpokojový byt a tam svítí jedna žárovka, jinak všude svíčky. Jsem absolutně netechnický typ, tohle u mě vždycky dělali milenci. Nemám vyvolané fotky už asi tři roky. A samozřejmě že mi chybí ta láska. Ženské říkají: Já už chci být sama. Ale já to tak nechci! A když to tak nechcete, tak to nebude." Jak si vysněného partnera představujete? "Toho si právě vůbec nepředstavuju. Měl by být duchem bohatý, přivést mě na to, abych dělala všechno líp. Ale aby mně zakazoval kouřit, pít, jíst před půlnocí, kupovat si drahý věci... to si nenechám. Ale zároveň nechci mít vedle sebe hadr na holi, abych mu říkala, co si má vzít na sebe nebo Běž se umejt, už ses dlouho nemyl. Mluvím ze zkušeností, to už jsem všechno zažila. A to už vůbec nesnesu, abych měla partnera, který si v dobré restauraci dá k lososu na koňaku kečup nebo tatarku. To je pak ten sex-appeal, řekla bych, v pr... A když mi pak napíše esemesku Chtěl bych tě vydět s tvrdým y, tak se s ním nemůžu ani vidět, a to je třeba inženýr, že. Musí znát pravopis. Měl by být velkorysý i v gestech, mám ráda velká gesta." Velká gesta? Stovky růží a tak? "Ano, kdyby takhle třeba na mé padesátiny objednal helikoptéru a ta by měla takový veliký nápis: Miluji tě, Jitko, to by se mi docela líbilo (směje se). Měla jsem spoustu pozérů, kteří tyhle věci dělali, ale to je právě špatně. Chlapi mě chtěli proto, že jsem herečka. Velká gesta jsem zažila, helikoptéry znám, ale velkorysost v duši by tam měla někde být." Na vaši počest vzlétly helikoptéry? "Ne, to jsem přehnala, ale zažila jsem sto růží denně, cadillac před barem jako dar, kožichy..." Jak se na vaše partnery dívají Anička s Adámkem? "Adámek je rád za kohokoli, je vděčný za jakoukoli zábavu, ale Anička už k sobě nikoho pustit nechce, jakmile se objeví muž, žárlí. Ale tolik se jich u nás doma nevystřídalo, aby z toho měla trauma." Jaké jste to měla doma vy - jako malá holka? "My jsme byli, nebo jsme, taková legrační rodina, úplně čítanková. Tatínek mě denně vodil na trénink na bruslení, maminka mě vyzvedávala, někdy babička. Vůbec jsem nesměla zůstávat nikde přes noc, asi do dvaceti let, nebo do osmnácti. Protože podle našich se strašný věci děly jenom v noci. Nebo spíš podle babičky." Vaši rodiče spolu žijí neuvěřitelně dlouho. Proč myslíte, že jste se neřídila jejich vzorem? "Rodiče jsou spolu padesát let. Ale dnes když vztah vydrží sedm let, tak je to dlouho. A můj tatínek, když se ženil, tak to nebylo poprvé a ženil se po čtyřicítce, měl hodně odžito." Aha, padesát let s jedním partnerem vás teprve čeká. "To je možné."