Poslední tajemství Stelly Zázvorkové! Jedna z nejslavnějších českých hereček měla údajně na své chalupě v Borotíně nedaleko Tábora tajného milence! Nedělnímu Blesku se podařilo vypátrat muže, který měl mít k herečce opravdu blízko... "Lidi toho napovídají," odpovídal s úsměvem Václav M. "Ale znali jsme se dobře. Chodila ke mně domů v plavkách," přiznal. A jak to vypadalo a vypadá na dalších venkovských sídlech slavných českých herců? A co například vyváděl v Křemži Miloš Kopecký se svými milenkami...? Chalupa k vychutnání - STELLA ZÁZVORKOVÁ, BOROTÍN Selský dvůr s velkou zahradou, stodolou a protáhlým patrovým domem se šesti místnostmi a prostornou kuchyní, stojí ve středu vesnice, kousek od zdejší hospody Pod Kaštanem. Do Borotína jezdila paní Stella, jak jí tam všichni uctivě říkali, už od konce šedesátých let. Usedlost koupila ve značně zuboženém stavu od starého pana Lomoze, ale postupem let z ní dokázala udělat krásné místo pro odpočinek. "Však ona si to tady dokázala vychutnávat," vzpomíná na svoji sousedku odnaproti Václav M. Statný, prošedivělý muž paní Zázvorkové s lecčím na chalupě pomáhal, a tak se po Borotíně možná kvůli tomu začalo říkat, že ti dva k sobě mají o hodně blíž, než oba "jako" dělají. "Ale prosím vás," mává rukou pan M., "lidi toho napovídají." Pak ale jedním dechem dodává, že herečka nebyla nijak přehnaně stydlivá. I přes svůj věk a "korpulentnost" chodila k němu do chalupy přes ulici v plavkách a to prý "...bylo vidět leccos". Ale nějaké důvěrnosti hereččin soused M. odmítá. "Paní Stella přišla, když něco potřebovala, to je na vsi normální." Na chalupu jezdila Stella Zázvorková často. Léto tam mnohdy trávila se svými americkými přítelkyněmi, které pravidelně zvala. Anglicky hovořila perfektně. Chalupu teď má v držení její synovec Jan Zázvorka, filmový architekt. Stavení nechal v původním stavu, dobře ho udržuje. Z rozlehlé stodoly má v plánu udělat ateliér, možná dojde i na něco jiného. S hercem umřela i chalupa - VLASTIMIL BRODSKÝ, SLUNEČNÁ Chalupa měla po smrti svého majitele smutný osud. Poté, co se na její zahradě Vlastimil Brodský zastřelil, se do pohybu daly fámy a nejrůznější spekulace. Hercova chalupa totiž měla patřit k nejvýstavnějším a nejzachovalejším stavením v celém kraji, a přestože byla postavena před sto osmdesáti lety, vypadala víc než dobře. Jenomže Brodského děti a dědicové Tereza a Marek měli s chalupou svoje plány. Podle sousedů ve Slunečné na ní po smrti jejich otce jezdili spíše výjimečně, a když už, tak v doprovodu cizích lidí - zřejmě zájemců o koupi chalupy. Nakonec to tak dopadlo. Chalupu prodaly Brodského děti společnosti Consultix s.r.o., která ji komplexně přestavěla. Hrázděné zdivo zmizelo, roubení rovněž a na místě někdejšího skvostu lidové architektury dnes stojí dům připomínající tzv. podnikatelské baroko. Pozemek hlídají kamery a zabezpečovací systém. Zahradu, kam za Brodského života mohl kdokoliv, obklopuje zděný plot. "Já si myslím, že ti noví udělali dobře s tou přestavbou," říká ale sousedka. "Ta chalupa už byla na rozpadnutí, dlouho by nevydržela. A když z toho chtěl mít někdo muzeum, tak si to měl koupit." Tady "páchal umění" - MIROSLAV HORNÍČEK, KYTLICE Na stará kolena si své chalupy v Kytlici Miroslav Horníček moc neužil. Těžká nemoc ukončila jeho život v bytě libereckého lékaře Vladimíra Mareše, který o vynikajícího herce pečoval. Lékař se stal majitelem Horníčkovy chalupy, ovšem za cenu nechutných spekulací o jeho údajně několikrát přepisované závěti. Prý měl využít hercovy senility a podsunout mu její nový text, který Horníček už nedokázal ani přečíst... Neprokázalo se z toho nic a chalupa na okraji Kytlice, hned naproti hřbitovu, dodnes stojí a takřka se nezměnila. Nový majitel jen nechal opravit oba komíny, které hrozily rozpadnutím, a trochu upravil vnitřek. Jinak vše zůstalo, jak bylo. I pracovna v prvním poschodí, kde Miroslav Horníček tvořil své proslulé koláže. "Odcházím páchat umění," říkal sousedům, s nimiž si rád poseděl u sklenice červeného vína. To měl tak rád, že i do místní restaurace, kam občas zašel na oběd, sám dodával víno, které vozil z Prahy, a dbal, aby je nikdo jiný než on nepil. Jednou tak prý napálil jistého režiséra, který si víno v hospůdce dal spolu s ním. Pak se divil, jak Horníček, takový znalec, může něco podobného pít. "Protože mi to chutná," odtušil herec, "mám tam vlastní sklep." Pstruhový ráj pro mistra - Jan Werich, Velhartice Mistr všech herců Jan Werich a ryby, to jsou dva pojmy, nerozlučně spjaté. O jeho vášni pro rybaření se vykládají legendy. "Já to všechno znát nemůžu, ale pravda je, že pan Werich si tady postavil chatu právě kvůli rybám. Říčka Pstružná jich před druhou válkou byla plná," vzpomíná František Hanzík. Už je v důchodu a žije kousek od Velhartic v mlýně, který kdysi patřil jeho dědovi. Právě on prodal Janu Werichovi pozemek u vody, kde herec nachytal hodně pstruhů. Hanzík jako malý kluk s Werichem rybařil, přesněji - přihlížel a nosil mu "vercajk" a návnadu. "Pan Werich si ale svoje pstruhy šetřil. Dokonce i za minulého režimu měl pronajatých asi osm set metrů toku Pstružné, ale ne vždycky tam chytal. Jezdil jsem s ním až k Sušici, k Čepicům na Otavu," dodává Hanzík. Jan Werich přijel na svoji chatu naposledy v roce 1980. Tam mu praskl žaludeční vřed, upadl do bezvědomí a i když ho včas převezli do pražské nemocnice Na Františku, zemřel 31. října. Chata teď patří jeho vnučce Zdeně, které říkal Fanča. Jenomže ta nyní žije ve Švýcarsku, a tak do krásného místa jen občas zavítají pěstouni, kteří se o ni jako o malou starali po smrti její matky, Werichovy dcery Jany. Chalupářem kvůli lidem - VLADIMÍR MENŠÍK, HORNÍ POLICE Vynikající komik, nezapomenutelný herec Menšík si prý chalupu v Horní Polici pořídil "kvůli lidem". Prý ji už má kdekdo, tak on musí taky. Místo zvolil strategické - na půl cesty mezi hospůdkou U Huberta a řekou Ploučnicí, plnou ryb. Zdejší lidé vzpomínají, že byly doby, kdy oblíbený herec poctivě dělil svůj volný čas mezi obě místa. Teď je chalupa opuštěná. Zahrada, přiléhající k řece, by potřebovala údržbu i posekání trávy jako sůl, ze štítu se postupně loupe barva a chalupa má prohnutou střechu. Příbuzní Vladimíra Menšíka tam jezdí zřídka. "Naposledy tady byla jeho dcera Martina někdy na jaře," vzpomíná majitelka restaurace U Huberta. "Byla u mě v hospodě na obědě, tak jsme spolu mluvily. Jinak tu nebyl nikdo." Přesto je ale popelnice před Menšíkovou chalupou plná odpadků. Nejspíš po někom ze sousedů, který i takhle šetří penízky? Mlýn na boží samotě - MILOŠ KOPECKÝ, KŘEMŽE Místo poblíž Křemže, to je krásná krajina s potokem na dosah ruky a nikde nikdo. Červený mlýn se pro herce Miloše Kopeckého stal ideálním útočištěm i při zhoršení jeho zdravotního stavu. Ale dřív budil rozruch především slečnami, které si tam vozil. "Hlavně zdejší ženské se mohly vzteknout, když ty panenky ve vypasovaných džínsách viděly ve městě," vzpomínají v Křemži. I Jan Puffr (83), který Kopeckému dělal na mlýně správce, nepopírá častou dámskou společnost, která se na chalupě střídala. "Jednou jsem Milošovi něco spravoval a zamkl nedopatřením ložnici. A on do ní se svojí slečnou nemohl. Tak mě jel hledat do Křemže. Jenomže já na to mezitím přišel a vrátil se na mlýn. Otevřel jsem a ta jeho zavolala: Miloušku, to jsi ty? A najednou přišla a byla úplně nahá...," vzpomíná Puffr. Dnes je Červený mlýn přestavěný a "zvelebený", připomíná spíš nepovedený zámeček. Hlídají ho dvě sochy jakýchsi lvopsů a na vše shlíží atrapa chlapce Františka ze stejnojmenných lázní. Vdova po Miloši Kopeckém mlýn prodala manželům z Prahy. Už ne jen kumštýři - SVATOPLUK BENEŠ, DOLNÍ CHŘIBSKÁ Svatopluk Beneš si prý rozsáhlou usedlost v Dolní Chřibské vyhlédl ve třicátých letech. Učarovala mu krása krajiny na rozhraní Českého Švýcarska a Lužických hor, čisté potoky a lesy. Jezdil na svoji chalupu často a rád, vždycky prý s velkou společností lidí "od kumštu". Usedlost Na Stodolci někdy vypadala jako hotel. Možná z toho vycházel jeho syn, když před několika lety z klasické a poněkud bohémsky laděné chalupy postupně postavil solidní penzion hotelového typu. Ubytuje se v něm najednou třicet lidí. "Ale kdyby bylo třeba a hosté souhlasili, mohli by klidně nocovat nad stájemi ve stodole, kde máme koně," říká jeden ze členů personálu. Devět koní slouží jak pokročilým, tak začátečníkům. Nocleh stojí hosta 490 Kč (se snídaní plus 12 korun denně "vzdušného"). Hodina na koni přijde na 250 korun. Penzion nyní vede čtyřiadvacetiletá vnučka slavného herce Tereza Benešová. Radostné vzpomínky, smutný dnešek - HELENA RŮŽIČKOVÁ, SLATINA Málokterá chalupa měla po smrti svého majitele tak pohnutý osud, jako ta ve Slatině, která po slavné herečce Heleně Růžičkové zůstala. S tím souhlasí i pan Karel Kolář, který ve vsi žije dlouhá léta a s Helenou, jak jí dodnes říká, se dobře znal. "My jsme jí s manželkou sloužili," podotýká a nevidí na tom nic špatného. "Když už k posledku nemohla na nohy, tak jsem ji i nosil. Ještě že mi v tom náručí neumřela, to by ze mě ona udělala možná i vraha." "Onou" osobou je bývalá manželka syna herečky Růžičkové Jiřího. Měla s ním dvě dcery, Lucii a Kamilu, a na ně přešla velká část majetku. Nicméně jejich matka právě Kolářovy obvinila z krádeže. Prý z hereččiny chalupy odnesli obrazy. Nakonec se nic z toho nepotvrdilo, ale špatné vztahy zůstaly. "Jednou večer šla s jednou z dcer a její kamarádkou z hospody a vytrhaly mi na zahradě kytky. Nadávaly mi, zavolal jsem policii," krčí rameny Kolář. "Pro nás to všechno skončilo s Heleninou smrtí," dodala paní Kolářová. "Tu jsme měli moc rádi a rozuměli jsme si s ní. Ale snad to půjde i s nimi." Po vsi lidé říkají, že dcery Jiřího Růžičky nejsou špatné, prý se potatily. I mladíci, se kterými na chalupu občas jezdí, jsou slušní a zdvořilí. Snad se to ve Slatině urovná...