Kolik politických duelů vedl v České televizi, už ani nespočítá. Na politiky se pečlivě připravuje a nepromine jim vůbec nic. Václav Moravec (32), moderátor diskusí v České televizi, jde svými otázkami až pod kůži. A to nejen hostům v televizi, ale i v rádiu. Co o sobě prozradil Nedělnímu Blesku? Co chce ve svém životě změnit? Vzpomíná na nějaké "veselé historky z natáčení"? Víte už, jak se kterým politikům "dostat na kobylku"? "Jsou tací, z nichž nedostanete vůbec nic, pokud jste na ně agresivní hned v úvodu, protože je tím naštvete. Proto je někdy lepší začít psychologicky otázkou, která není tak nepříjemná. Je to případ Mirka Topolánka, u nějž vím, že bych ho první agresivní otázkou zablokoval, a to samé je třeba i u Jiřího Paroubka." Hovoříte raději s muži, nebo ženami? "Podle pohlaví to nerozlišuji. (Nahlas se přitom rozesmál - pozn. aut.) Máte ženy, které jsou velmi nepříjemné a tvrdé a dostat se jim pod kůži je hodně obtížné. To byl případ Petry Buzkové. Byla velmi tvrdá a vždy dopředu vyžadovala přesně formulované okruhy, aby se mohla co nejlépe připravit. Když jsem ji něčím zaskočil, dala mi to patřičně najevo. Po čase jsme si na ale sebe zvykli. Pak mě někdy - řečeno v nadsázce - až mrzí, že politik ze své funkce odchází, protože si musím zvykat a objevovat někoho jiného." Mají vaši hosté něco společného? "Politici ano. Hodně při rozhovorech používají klišé a kličkují. Zajímavé ale je, že mimo kameru nebo mikrofon se baví normálně, podobně jako všichni ostatní." Je politika vaše hobby? "Díky Otázkám jsem ve škatulce s nápisem Politika, i když mě zajímá i spousta jiných věcí. Hosty z jiných oborů - vědy, sportu nebo kultury, si proto rád zvu častěji do rádia." V rozhlase působíte řadu let, ale slávu vám přinesla právě až televize... "Televize je magické médium. I když jsem v rádiu BBC vysílal den co den, málokdo mě znal. Teď mě lidé zastavují na ulici. Říkají mi, abych byl na politiky ještě tvrdší - vždy totiž poznají, když ve svých odpovědích kličkují. Anebo se mě ptají, proč se v televizi tolik mračím a krčím čelo. A to je právě proto, že mě zlobí, když mi hosté neodpovídají na otázky." Proč jste se vrátil i za rozhlasový mikrofon? "Po rádiu se mi stýkalo kvůli intimitě při rozhovoru, jaké v televizi nedocílíte, ani kdybyste se rozkrájeli. Když hosté vědí, že jsou snímaní kamerou a kontrolují se na monitorech, jsou mnohem víc svázaní." Vy se také před kamerou víc kontrolujete? "S tím jsem měl problémy hlavně ze začátku. Když vidím staré pořady, jsem tam stejně vystresovaný a kožený jako někteří moji hosté. Teď už si připadám uvolněnější, což je dáno zkušeností, ale po půl roce jsem vážně pochyboval, jestli nemám odejít. Anebo další věc: I já jsem si jako divák dřív říkal, jak je možné, že se ten moderátor tak hloupě ptá. Ale pak tam sedíte, máte kolem sebe šest kamer, víte, že vás sleduje milion diváků, a připadáte si sám jako idiot. Tím se neobhajuju, jenom říkám, že jsem si vědom vlastních chyb a snažím se z nich poučit. Říkám si: Hlavně nebuď nafoukanej!" Moderoval byste třeba i večírek pro "smetánku "? "Určitě ne a také pozvání na takové večírky odmítám. Někdy se nevyhnu tomu, že jsem na nich jako host. Jsem jako terč na střelnici a nechci zavdávat příčiny k čemukoliv." Prý vyděláváte 160 tisíc měsíčně... "Někde to psali. Je to nesmysl, ale nikomu volat nebudu, abych to vyvracel. Přesto ke svým výdělkům přistupuju pokorně a jsem za ně rád. Pocházím ze tří dětí a můj táta je zámečník. Celý život vstává ve čtyři ráno a vrací se v pět odpoledne. Před lidmi, kteří pracují manuálně, se skláním." Vaše práce také není jednoduchá. Co vás na ní baví nejvíc a co naopak nejméně? "Jsem rád, že jsem se díky ní setkal se spoustou zajímavých lidí, protože se mi tím rozšířily obzory. Jinak je ale velmi stresující a děsím se toho, že jednoho dne dostanu Alzheimera a nebudu si už schopný zapamatovat jména hostů ani položit otázku. Doufám, že dobří přátelé mi řeknou, kdy mám odejít, protože jsem už trapný." (smích) Nezasahuje vám práce do soukromí? "Vytěsnila ho, ale čím dál víc přemýšlím nad tím, že je třeba s tím něco dělat. Tento měsíc mi bude třicet tři a cítím, že se potřebuju zklidnit a usadit. A také si dávám závazek, že se budu méně rozčilovat. Zatím je to ale stále ještě tak, že při práci, kdy jsem v neustálém kontaktu s množstvím lidí, se v soukromí těším, až budu chvíli sám." Co děláte v neděli, když skončí přímý přenos? "Přijdu domů a pustím si příjemnou hudbu, např. z filmů Šifra mistra Leonarda nebo Kill Bill, a snažím se dát do pohody. Na české filmy se dívám čím dál míň a z těch cizích mám rád např. anglickou klasiku Život Bryana od Monty Python." A čas na koníčky? "Hodně jsem hrával squash, teď upřednostňuju plavání nebo kolo. A rád bych si někde blízko Prahy pořídil chalupu, kde bych relaxoval.

Veselé "histroky z natáčení" Jiří Suchý, divadelník Do televize Galaxie jsem si kdysi pozval Miroslava Horníčka (+84), který mi svěřil, že první texty psal pod pseudonymem do komunistických novin. Chtěl jsem, aby mi ho prozradil, a on mi to slíbil. Po čase byl mým hostem Jiří Suchý (65) a já byl přesvědčený, že mi to vyprávěl on. Zaútočil jsem, aby mi pseudonym prozradil, ale pan Suchý, který je kultivovaný a noblesní, mi ta ústa v kaluži nevymáchal a na moje naléhání řekl: "Ano, první texty jsem psal pod pseudonymem Věra Křesadlová." Myslel jsem, že druhý den budu chodit kanály anebo že rezignuju. Vzpomínám na to, abych úplně nezblbnul a nebyl zase někdy tak zatvrzele přesvědčený o své pravdě. To je snad nejhorší, co moderátora může potkat. " Roman Šebrle,sportovec Jednou jsme v rádiu Impuls čekali Romana Šebrleho (32). Do vysílání zbývaly poslední minuty a Roman stále nikde. Když konečně přijel, potřeboval si ještě nutně odskočit na toaletu. To už šla znělka, já seděl za mikrofonem a křičel: "Kde je Šebrle?" A tým lidí křičel zase na mě: "Je na záchodě!", což posluchačům naštěstí uniklo. Pak konečně přišel do studia a mně se tak ulevilo, že jsem na záchod potřeboval zase já. Musel jsem ale vydržet. Jiří Čunek, vicepremiér Ve vysílání si dělal legraci z toho, že na jednání vlády bude klidně telefonovat z vězení. Prostě že se bude v pruhovaném obleku omlouvat z jednání vlády. Takovou míru nadsázky bych v jeho situaci nečekal. Zeptal jsem se ho, proč si myslí, že mu sociální demokraté jdou tolik po krku, jako slepice "po flusu", jak říkala naše babička. Jiří Čunek (48) se rozesmál a řekl, že na Vsetínsku se říká, že "jde jak po uzeným". Vtipná výměna rozhovor oživila, nicméně někteří mě kritizovali, že jsem tím diskusi nemístně zlehčil. Karel Schwarzenberg, ministr zahranič Nevím, zda pro něj nemám slabost, jak je přirozený a svůj. Když kandidoval na post ministra zahraničí, pozval jsem si ho do televize. Spolu s ním tam byli i Alexandr Vondra a Lubomír Zaorálek, a zatímco ti se hádali tak, že ve studiu byl hrozný hluk, Karel Schwarzenberg (70) seděl a podřimoval. Já si řekl, že budu potvora a vyštěknu na něj otázku, abych ho probral, a to jsem také udělal. Ukázalo se ale, že knížeti, i když má přivřené oči, neunikne vůbec nic, protože mi bravurně odpověděl. A pak, protože byl nastydlý, vytáhl velký bílý kapesník s monogramem K. S. a začal do něj "troubit". To mě dostal podruhé.
Václav Moravec Narodil se 25. června 1974 v Ústí nad Orlicí, dětství strávil v městečku Letohrad. Absolvoval Fakultu sociálních věd UK v Praze, kde nyní vyučuje audiovizuální média. Od roku 1992 působí jako redaktor a moderátor, prošel rádii Profi l, Český rozhlas, Evropa 2, Frekvence 1. V letech 2001 až 2006 moderoval každý všední den pořad Interview BBC. V roce 2004 začal moderovat diskusní pořad České televize Otázky Václava Moravce, po krátké pauze v roce 2005 se k pořadu vrátil. Od března 2007 moderuje od pondělí do čtvrtka také svůj pořad Impulsy na rádiu Impuls.