Přes dvacet let slyšíme jeho hity z rádia. Zná ho snad každý. A to navzdory tomu, že nevymetá večírky a nevytváří skandály. Janek Ledecký (44) si to vysvětluje tak, že má prostě štěstí. Janek je vaše umělecká "značka"? "Je to značka, ale za těch dvacet let, co ji používám, už Honzu převálcovala skoro definitivně." Janku, koncertujete ještě? "Jasně. Ale je fakt, že s posledním turné jsem na titulní stránky neprorazil. Asi proto, že jsme cestou nikoho nepřejeli a nikdo se nezdrogoval..." (směje se) Dostáváte od posluchaček "neslušné návrhy"? "No tak kvůli tomu jsem muziku začal dělat... Teď už spíš jdu po těch exkluzivních zážitcích. Tím myslím například fungující rodinu." Když mluvíte o manželství, jak dlouho jste už ženatý? "Tak dlouho, že jsem to přestal počítat." Věříte v manželství na celý život? "Šance, že trefíte na někoho, s kým se to dá vydržet celý život, je asi tak velká, jako že do vás na Václaváku šlehne blesk. No, zatím to vypadá, že mám kliku." Proč nikdy nemluvíte o manželce? "Poprosila mě, abych o ní s novináři nemluvil a já to dodržuju. Možná je to jeden z důvodů, proč nám to ještě funguje." Jak se díváte na manželství s velkým věkovým rozdílem? "Myslím, že na velikosti věkového rozdílu záleží ze všeho nejmíň." To se vám to říká, když jste oba přibližně stejně staří... nebo ne? "Spíš stejně mladí!" Byl jste u porodu svých dětí. Jak jste to prožíval? "Jsem milovník silných zážitků." Čeho si nejvíc vážíte na ženách? "Odpovím trochu jinak: Ty drobné, nebo větší anatomické detaily, kterými se ženy odlišují od mužů, mě nikdy nepřestanou fascinovat." Nedávno jste napsal muziku k nováckému televiznímu seriálu Světla pasáže. Ústřední píseň se jmenuje Všichni dobří andělé. Proč jste zasadil do seriálu o právnících zrovna anděla? Právníci často zrovna andílci nejsou... "Většina mých spolužáků a spolužaček jsou dneska vážení advokáti, soudci a prokurátoři. Takže to nechám bez komentáře. To víte, člověk nikdy neví..." V občance máte před jménem JUDr. Proč jste se právům nevěnoval? "Za to, že jsem nenastoupil v nějaké advokátní kanceláři, můžou kluci ze Žentouru. Zlákala mne muzika." Povedlo se vám napsat dost písniček, které se pořád hrají. Mohl byste žít jen z příjmů, které vám z nich plynou? "No, to by se asi dalo, ale musel bych dost drasticky změnit životní styl. V šampaňském bych se mohl koupat tak maximálně jednou za 14 dní!" (směje se) Jak se díváte na ankety popularity? "Pokud tam cenu dostanu, připadají mi objektivní a společensky prospěšné. A naopak! (směje se) Ale vážně, dostávat ceny není všechno. I když je to prima." Kde máte všechny ty sošky stříbrných a bronzových Slavíků, Gramy a zlaté či platinové desky? "Dva Slavíky mám ještě na slavičím ústředí. Jel jsem tenkrát turné a nějak jsem si je nestihl převzít." Co teď chystáte nového? "Píšu nový muzikál. Bude to něco úplně jiného, než byl Hamlet a Galileo. Jmenuje se to Zapomeňte na Othella!" Hamlet měl u nás přes 600 repríz, jak je to s jeho uvedením v USA? "Pořád se postupuje. Na můj vkus strašně pomalu. Producenti se mě snaží uklidnit tím, že průměrná doba od prvního předvedení do uvedení na Broadwayi je devět let. Což mě ale moc neuklidňuje." Neprotahuje se to i kvůli vaší neprůraznosti či dokonce lenosti? "S leností celkem úspěšně bojuju, takže problém je někde jinde." Kde? "Každé představení, než se dostane na Broadway, musí mít odehráno 100 repríz ve velkých divadlech v USA. Což je právě to, na čem teď pracuju." S leností bojujete, ale co vaše pověstná důvěřivost? "Ta je nevyléčitelná..." V poslední době jste se vložil do diskuse o státních dotacích divadlům. Prorazil jste výrokem: "Nerveme se o prachy, ty umíme vydělat, ale chceme rovné podmínky!" "Pokud už provozujeme divadlo Kalich osmým rokem bez dotací, tak jsme to víc než dokázali. Já osobně jsem pro zrušení jakýchkoli dotací." Proč? "Veškeré světové pokusy, jak ovlivnit ekonomiku systémem dotací, nám v posledních 200 letech ukazují, že výsledkem je vždycky deformace trhu a vytvoření prostředí pro korupci. Ať se to týkalo zemědělství nebo průmyslu. A z ekonomického hlediska je divadlo podnikání jako kterékoli jiné." Odjakživa? "Jasně! Dovedete si představit Williama Shakespeara, jak jde žádat o grant pro divadlo Globe s odůvodněním, že on tam dělá to opravdické umění? Namočili by ho do dehtu, do peří a na bryčce protáhli celým Londýnem pro výstrahu." (směje se) Tak to by za dob Shakespeara třeba Tomáš Töpfer, ředitel Divadla Na Fidlovačce, běhal po Praze obalený peřím... "To srovnání Tomáši Töpferovi určitě zalichotí..." (směje se) Co považujete za svůj doposud největší životní úspěch? "Že dělám jenom to, co mě baví." Máte nějaké životní heslo či krédo? "Když jsem se naučil číst, tak jsem si přeslabikoval větu, kterou měla maminka vylepenou nad psacím strojem. Stálo tam: Co mě nezabije, to mě posílí (Friedrich Nietzche - pozn. red.). Dodnes mně to připadá trefné a vtipné zároveň. Akorát se k tomu poslední dobou hlásí kdekdo." Některé nepříjemné věci vás sice nezabijí, ale dokáží vás určitě pořádně vytočit... Co nejvíc? "Každou chvíli něco... Třeba nedávno jsem se dočetl, že většina Čechů považuje Švejka za prototyp české "národní" povahy. A víte, co je na tom nejstrašnější? Že mají pravdu." Kdybyste měl šanci podruhé se narodit, co byste chtěl dělat? "Cokoli. Ale abych sám sobě šéfoval. Já se jako šéf docela dobře snáším."
Janek Ledecký (44) Kytarista, zpěvák, hudební skladatel a textař je vystudovaný právník. Hned po absolvování práv se ale začal živit hudbou. Začínal v Horečka bandu Jany Koubkové, na začátku 80. let se stal zpěvákem a později i spoluautorem repertoáru skupiny Žentour. V roce 1992 se rozhodl pro sólovou dráhu. Za svou kariéru získal řadu prestižních ocenění (např. Gramy 1997), třikrát obsadil druhou příčku ankety TýTý, je dvojnásobný stříbrný a čtyřnásobný bronzový Český slavík. V roce 1999 byl jedním ze zakladatelů pražského Divadla Kalich, pro které napsal muzikály Hamlet a Galileo, v nichž si zahrál titulní role. S manželkou Zuzanou má dceru Ester (12) a syna Jonáše (13).
