Těhotná Tereza Kostková (31) září jako svíčka. Tolik energie, dobré nálady, chuti do života a lásky k divadlu hned tak nepotkáte. V zimě se vdala za ředitele Divadla pod Palmovkou Petra Kracika (48), který předtím dlouhá léta žil s herečkou Veronikou Gajerovou, s níž má dvě děti. Terezino miminko se narodí v červenci. ¨ Kdy jste manžela uviděla poprvé? V dětství? "Ale to já nebyla malá, mně bylo osmnáct. On zas není o tolik starší, jako třeba o třicet let. Můžu se na začátku zeptat: Bude celý rozhovor o mém manželovi? (dlouze se směje) Chudák, potom on o sobě pořád někde čte. Tak aby to nebylo celé o něm. Moje první setkání s ním? Když mi bylo sedmnáct nebo osmnáct, jemu třicet šest. Byla jsem za rodiči v práci - v divadle, a s někým jsem si podala ruku. Vím, že jsem mu hned říkala, jak se mi strašně líbí jedna jeho inscenace. Byla jsem odmala opravdu až chorobně zapálená pro divadlo. Do osmnácti let jsem vůbec nerandila!" Co jste tedy dělala? "Francouzštinu a divadlo, měla jsem tyto dva zájmy. Známí se mi kvůli soukromému životu i smáli. Žila jsem divadlem, jezdila jsem na recitační soutěže, doma jsem si psala básně, žila jsem opravdu poměrně introvertním životem. Každou inscenaci jsem viděla milionkrát, rodičům jsem nahazovala texty. Rodiče se o mě strachovat nemuseli, nikde jsem se nepotulovala. Oni by mě i pouštěli, ale já nikam nechodila. Byla jsem naivní děvčátko, stáli jsme tehdy v divadle na chodbě, chrlila jsem: Jestli vám můžu říci, pane režisére, obdivuji vaši práci, pane režisére... Asi ho bavilo, že vidí takové nadšení. Ve snu by mě nenapadlo, že s tím člověkem budu mít takhle silný vztah, natož že si ho někdy vezmu. Pak jsem ho čtyři roky vůbec neviděla, to jsem byla v Chebu." Rodiče vás prý před panem režisérem varovali. "Jednou nás míjel s tátou na chodbě, zdravil nás, táta se ke mně otočil a s humorem říká: Na toho si dej pozor, to vypadá, že tomu se moc líbíš! Jako kdyby něco dopředu četl, co ještě nikdo nevěděl. Velmi výrazně si to pamatuju, na svatbě jsme si to připomínali. V té době Petr žil svůj život, já někde úplně jinde žila ten svůj. Když jsme to tátovi připomněli, říkal: Vidíš, to je roztomilé, že osud ty věci pak kolečkem zase vrátí." Nese tatínek statečně, že přišel o dceru? "Jednak jsem čtvrtá dcera v pořadí a jednak v mém věku... Myslím, že byl rád, že mě někdo chce (směje se). Léta žiju mimo domov, ve své domácnosti, takže si nemyslím, že by o něco nějak zásadně přicházel." Snažili jste se svatbu tajit? "Kdyby bylo po mém, nepotřebuju ke štěstí, aby se o tom psalo. My ani prstýnky nemáme, ani neopravuju lidi, když mi říkají slečno. Snažili jsme se to nerozkřikovat. Abych neměla v kostele čtyřicet nezvaných hostů, aby mi do talíře nekoukalo dvacet fotoaparátů. Při vší úctě, ten slib je soukromá věc a ten kostel je takové krásné místo, tam se to ani nehodí. Pro mě to byl hezký den, nikomu nebylo špatně, vyjma mě (směje se), což se nepočítá, to bylo v pořádku, to je krásná nevolnost. Když mě tatínek vedl k oltáři a když zněl Mendelssohn, musela jsem se párkrát kousnout do rtu. Cítila jsem, že mě táta fakt někomu předává, ta symbolika, bylo to dojemné. Řekla jsem si: Nebul. Ať je legrace." Vyvdala jste pět dětí, že? "Manžel má pět dětí, tři z nich jsou naprosto dospělé. Nejstarší dcera je moje vrstevnice, byla na svatbě, moc fajn děvče. Nejvíce znám ty malé, ty k nám chodí. Ptaly se, jestli jsem prý macecha. Říkám: Nejsem zlá macecha, jsem taková hodná maceška (směje se). Mám je nesmírně ráda, nemusím to v sobě hledat ani se k tomu nutit, spontánně to cítím. Jsou to nesmírně hezké a chytré děti." Je reálné očekávat pomoc v domácnosti od režiséra? "Nikdo od vytíženého režiséra a ředitele divadla neočekává, že bude po večerech vyřezávat kolébky. Mě by pobavilo, kdybych ho viděla někde něco pilovat. Péťa k velkému překvapení okolí velmi rád vaří. Rve se k plotně: Nech mě to uvařit! A už tam stojí, už mě tam nepustí, už má něco rozkrájeného. Ale když finišuje představení, je soustředěný a mě by nenapadlo rušit ho. Znám ten proces, vím, co se v něm děje. Máme profesi tak podobnou, že člověk rozumí rozpoložení toho druhého. Nemám pro něj seznam úkolů a on jej nemá pro mě. A o to víc je děláme, protože nemusíme." Straší vás kamarádky porodem? "Mám kamarádku, která mě straší. Že to bude na umření, že to je strašné, hrůza: Připrav se na to, nejstrašnější okamžik v životě! Moje maminka se usmívá a říká: Jediný důvod, proč mě mrzí, že jsem tak stará, je ten, že nemůžu rodit děti, já bych rodila jedno dítě za druhým, to je to nejkrásnější, co tě může v životě potkat. A maminka rodila úplně klasicky a dlouho, ne že by nás vyplivla za pět minut. Ten strach vás strašně stáhne, a to je to nejhorší. Aby se uvolnily kyčle, děloha, tak se prostě nemůžu bát. Říkám miminku, ať se taky nebojí, že tady není všechno růžové, ale že se mu pokusím ukázat to hezčí. A že tady rozhodně stojí za to být." Studujete příslušnou literaturu? "Jsem už léta lačná po vzdělání. Ale na základce jsem byla špatný, roztržitý a nepozorný žák, je mi to hrozně líto, dneska bych byla klidně šprt. Mám doma spoustu knih o mateřství. Většinou trávím ráno četbou. S Péťou vstáváme v šest, v půl sedmé, a hodinu dvě si čteme. Jsem zastáncem klasického porodu: v nemocnici u nějakého dobrého porodníka. Ve filmu Parfém hrdinka porodí na tržišti mezi rybami, nožem si ufikne pupeční šňůru. Po tom opravdu netoužím." Pohlaví asi už znáte... "Nechala jsem si to říci, zajímalo mě, co tam pan doktor vykouká. Ale neříkám to dál. Petrovi jsem to řekla, ale on to nechce vědět. Urputně sám sobě tvrdí, že to neví. Prostě to nechtěl slyšet. Okolí je napnuté, lidi uzavírají sázky, čekají, jestli se prokecnu. Pro holku máme zatím jméno Anna. V novinách jsem se dočetla, že chceme Stáňu, to jméno mě nikdy nenapadlo. Kluk bude Antonín, podle kostela, kde jsme se brali, navíc moje babička byla Antonie, nebo Josef." Vážně budete hned po porodu pracovat? "Na léto je naplánované dotočení tří posledních dílů seriálu o vodácích Proč bychom se netopili. Budu točit v srpnu, produkce byla tak laskava, že mi vyšla vstříc a nechala mi šestinedělí. Beru to spíš jako letní třítýdenní dovolenou, kdy budu jezdit s kočárkem po place. A bude tam moje maminka. Už se strašně těší, je to nejlepší babička na světě. Jediné, na čem budu lpět: abych mohla miminko napojit, ráda bych plně kojila." V seriálu hrajete zkušenou vodačku, ale skutečnost je jiná. "Teď už jsem zkušená vodačka. Po půl roce na vodě. To vás zocelí. Nesměli jsme jezdit velké šlajsny, to jezdí kaskadéři. Šlajsničku jsme opravdu sjížděli, byla moje první v životě. Malinká, dneska už bych se smála. Ale musím říci, že jsem vykulila oči. A hraju nejzkušenější vodačku! Jeli jsme s kolegou úplně první, říkám si: Terezo, nezapomeň, koho hraješ, abys neměla v očích smrt, na tachometru dvacet. A sjeli jsme to, necvakli jsme se. Lužnice je úchvatná a Petr je dost sportovně založený. Myslím, že ho baví víc tyhle věci v terénu než posilovny. Až bude miminko větší, někam na vodu se vypravíme."

Tereza Kostková (31) se narodila v červnu 1976 hercům Carmen Mayerové a Petru Kostkovi. Po střední pedagogické škole vystudovala vyšší hereckou školu. Začínala v divadle v Chebu, přešla do Divadla pod Palmovkou. Nyní točí další sérii Pojišťovny štěstí a uvidíme ji v seriálu Proč bychom se netopili. Také je patronkou nadačního fondu Veselý senior.V zimě se vdala za režiséra a ředitele Divadla pod Palmovkou Petra Kracika (48), v červenci se jim narodí miminko.