Televizní diváci ho zbožňují, a proto mu posílají hlasy do všech možných anket. Na pódiu se totiž rozdává a krájí na kousíčky. Umí skvěle pobavit, zazpívat, zatančit, vyprávět... To, že letos získal TýTý jako nejoblíbenější osobnost televizní zábavy, však 'neskousnul' jeho rival Jan Kraus. Po vyhlášení cen ankety Týtý v rozhlase prohlásil: "Že Hron vyhrál 'zrcátko', je statisticky zajímavé." Vítězství Vladimíra Hrona tak zpochybnil. Zatímco Krausova talkshow Uvolněte se, prosím se mezi nejsledovanějšími pořady umístila jako druhá, v osobnostech zůstal Kraus až na čtvrtém místě. To se mu zdálo nemožné, a proto zaútočil. Výsledky hlasování fanoušků obou pánů tak zapříčinily vzájemnou přestřelku. Proč Vladimír Hron momentálně nemá v televizi žádný pořad? Kdy se potřetí narodil? Jan Kraus prohlásil, že to, abyste se stal nejpopulárnější osobností televizní zábavy, je statisticky nemožné. Jeho talkshow skončila totiž druhá. Vy ale momentálně vlastní pořad ani nemáte a jemu nejde na rozum, že jste byl i tak první... "Pokud se někdo snaží vyjádřit city nebo sympatie statisticky, je podle mě slabomyslný. Umístění v anketách je otázkou toho, kolik má kdo fanoušků a jak je dokázal oslovit. Snaha o takovéto vyjádření mi přijde jako velmi špatný vtip. Vezměte si Českého slavíka a zeptejte se, proč ten nebo onen zpěvák, či zpěvačka obsadili některé z prvních míst, když v posledním roce třeba nevydali ani desku. To je to samé - já teď pořad také nemám. Rovnice na srdce fanoušků neexistuje a číselně se srdíčko vyjádřit nedá." Proč vlastně skončila vaše televizní Abeceda? "Oficiální vysvětlení jsem nedostal. Teď mám rozpracované dva další projekty a čekám, zda o ně bude zájem. Mám jen dvě možnosti: Buď počkat anebo si založit svou vlastní televizi." Nemáte někdy už showbyznysu plné zuby? "Jako branže mám showbyznysu opravdu často dost, což je dáno tím, že to je branže tvrdá a nevyzpytatelná. A já se snažím těch různých bojů a půtek neúčastnit." Nevyměníte teď české publikum za jiné? Nabídky přece máte... "Naše publikum nevyměním nikdy za nic, protože je úžasné. Práce pro televizi je také úžasná, ale tomu pocitu, když stojíte před zaplněným sálem někde na malém městě a lidé vám tleskají, se nevyrovná nic. To je hlavní stimul mojí práce a to je pro mě nejvíc." Dá se to přirovnat třeba k orgasmu? "V podstatě jo." A vítězství v anketách? "To je krásné, když ho získáte, ale stejně krásné je ho ztratit. Víte, že ho musíte znovu dobývat a zkusit dokázat ještě víc." Prý máte namířeno i do Ameriky? "I odtud přicházejí nabídky, a tak obavy, že bych zůstal bez práce, nemám. Jenže jsem pecivál, chci být co nejblíž domovu, vystupovat v našich divadlech a hrát našincům. Zajímavých nabídek do Německa a Itálie ale asi využiju." Budete v Německu zpívat i písně Karla Gotta? "Vzhledem k tomu, že jsem pozván do Bavorska, kde má Karel velmi početné fanoušky, myslím, že tuhle radost jim odepřít nemůžu." Souhlasíte s tím, že ženy jsou jako fanynky naprosto nepřekonatelné a mnohem věrnější než fanoušci-muži? "Ženy jsou prostě úžasné a hlavní důvod, proč muži dělají většinu z toho, co dělají, je právě to, aby jim udělali radost." Před pár dny jste měl dopravní nehodu... "Zatím jsem měl v životě tři vážné nehody, z toho jednu na motorce. Ta poslední mě potkala v dubnu na 'dé jedničce' při cestě z Havířova. Řídil jsem a předjížděl kamion. V momentě, kdy jsem se dostal na jeho úroveň, mu ale upadlo kolo a kromě toho mu ještě praskla přední náprava. Kamion se svalil na čumák a částečně na nás. Vylítly airbagy, všude bylo plno kouře a já myslel, že je po mně. Nebylo. Téměř třítunový mercedes nám zachránil život, to je naprostá jistota." Jak jste se z toho šoku vzpamatoval? "Návod, jak se z toho dostat, je jediný. Bezprostředně potom je třeba zase sednout volant a rozjezdit to. Nesmí vás to přemoct. Najezdím hodně kilometrů a s tím, že budu bourat, jsem smířený předem. Tohle na rozdíl od popularity vyjádřit matematicky lze. Když jezdíte tolik, co já, musíte s tím počítat." S tím, čeho se bojíte, tedy bojujete tak, že se do toho co nejdřív opět vrháte? "Přesně tak. Když jsem měl strach z výšky, koupil jsem si seskok padákem. A když jsem zjistil, že mám strach z hloubek, začal jsem se potápět. Snažím se tak pochytat svoje 'démony' a tohle je pro mě jediný fukční model, jak na to. Nejprve je ale třeba je jasně pojmenovat. Život je krásný, protože je pestrý a já všemu, co mě má potkat, jdu vždycky ještě naproti. A ostatní se pak diví, co všechno stihnu a zvládnu." V Mostě máte manželku a děti, ale moc času doma asi netrávíte... "V Mostě jsem doma vždycky byl a vždycky budu, i když se tam dostanu tak jednou za týden." Manželka musí být asi svatá... "Ví, co moje práce obnáší. A děti, Vladimír a Renátka, jsou moje velká radost a štěstí." Jsou po vás? "Jsou to klasičtí raubíři a pěkná čísla. Že by byli po mně? Zatím to žádným genům nepřipisuju." Nedávno jste prý v noci hrál a zpíval na Karlově mostě. Co vás k tomu vedlo? "Čas od času mi prostě 'rupne' a já mám chuť, tak jako dřív, si jen tak sednout někde s kytarou a hrát. Takhle jsem v Praze hrával počátkem devadesátých let. Vždycky jsme si zalezli někde do podloubí, hráli, zpívali a lidi poslouchali. A po tom se mi občas zasteskne. Z nostalgie jsem se nedávno v noci uvelebil na Karlově mostě a spustil. Cizinci, kteří tudy procházeli, mi dávali peníze a vůbec nechápali, že hraju jen tak pro radost a že jim je vracím. Takže až půjdete v noci po Praze a uvidíte někde hrát a zpívat pána, co mi je hrozně podobný, tak to nebude můj dvojník, ale já osobně. Kytara byla a je moje modla."