Bělovlasý, bělovousý, spokojeně vyhlížející pohádkový dědeček - takovým dojmem působí slovenský herec Marián Labuda (62). Hovoří pomalu a tiše, málokdy bez úsměvu. Vzpomíná na nedávné natáčení filmu režiséra Jiřího Vejdělka Roming, který v kinech uvidíme už v květnu. Snímek vypráví o putování tří Romů z Čech na Slovensko - za nevěstou. Překvapilo vás, když jste se dověděl, že budete hrát Roma? "Když jsem si přečetl scénář, spíš jsem očekával, že budu hrát romského krále Somáliho. Mně se králové hrají dobře, protože se sám cítím králem. Ale bohužel, krále nehraji." Jak vás pro tu roli upravovali? "Vlasy mi trošku barvili a musel jsem se povinně před natáčením opalovat. Byl červen, ležel jsem na koupališti a říkal jsem těm, co leželi vedle: vy tady ležíte zadarmo, ale já za to dostávám peníze. Málokdo se opaluje za peníze." Žilo se dobře během natáčení? "Žilo se nám výborně, Romové hráli, zpívali, co chtít víc? Když máte tohle kolem sebe. K čemu bych jen to natáčení přirovnal... byla to jedna velkolepá dvouměsíční svatba (směje se). Učili jsme se od nich brát život s humorem a obdivovali jsme je za jejich hravost." Čím jste si krátil mnohahodinové pauzy, které k filmování patří? "Čekání jsem si krátil tím, že jsem si povídal s panem Polívkou, měli jsme společný karavan, kde jsme byli odkázáni jeden na druhého. Jeden byl pro druhého televizí i rádiem, nepotřebovali jsme ani denní tisk. Takže jsme se poznali dokonale a stali jsme se jeden pro druhého psychoanalytikem. Když teď budu mít psychický problém, zavolám panu primáři Bolkovi Polívkovi." Řekli jste si o sobě všechno? "Všechno, i ty nejintimnější věci, co nevědí ani naše manželky. Předtím jsme se samozřejmě znali, ale ne tak důkladně. Je přímo až nebezpečné, že se tak známe. Bolek se bojí, že něco vykecám, já se bojím, že něco vykecá Bolek. Držíme se navzájem v šachu." Pohádali jste se? "Pohádali jsme se jednou, když se Bolek ráno v Sedlčanech nedostavil k odjezdu a já jsem si dovolil ho vzbudit. A on měl teorii, že jeho budit může jen žena či produkce. A ne nějaký Labuda. Od té doby se neodvážím ho budit. Produkce na to právo měla, to bylo ve smlouvě. Říkal: Já nemám ve smlouvě, že mě bude budit nějaký Labuda!" Ve filmu jste vyzván, abyste podřízl slípku. Dokázal byste to? "Myslím, že ne. Jenom v krajní nouzi. Kdyby byl hlad větší než mé emoce." Zalíbila se vám v průběhu filmování nějaká žena? "Byla tam taková mladá Corina, která pochází přímo z Rumunska, ta byla hezká... Mně se líbí, protože jsem menšího vzrůstu, takové ty ženy, které mě převyšují o dvě hlavy. Já si s nimi pak dávám rande v kavárně u stolečku, kde já sedím, ona sedí. Sedíme ve stejné výšce. A když jdeme po městě, tak já jdu po obrubníku a ona musí po silnici dole." Jak vám bylo při nejdramatičtější scéně na Slapech? Pod vodou? "Dokonce když jsem se ponořil, musel jsem zavřít pusu a udržet oheň z cigarety v puse pod vodou. Pak jsem se vynořil, vyndal tu cigaretu z úst a kouřil dál. Tohle jsem dokázal." Plavat umíte? "Plavat zatím umím, i když se říká, že člověk stářím přestává umět jezdit na kole, plavat a všechny tyhle věci. Takže teď jsem ještě ve fázi, kdy nejsem úplně starej, protože ještě umím plavat, jezdit na kole, tančit s děvčaty. Je to o živlech, ten film. Oheň, voda, déšť. Do ohně jsem přímo strkal ruce. Leccos se mohlo stát, ale měl jsem před sebou vidinu, že až to diváci uvidí, tak mě ocení. Že takový - nevím, jak bych to řekl - nenápadný herec, u kterého by to nepředpokládali, a on se nebojí." Kde to bylo nejhorší? V ohni, ve vodě, v bahně? "Nejhorší byly scény v bytě. Byl tam klid, nepršelo, žádný oheň, nefoukalo. Ale pan režisér tam nasadil desetitisíce much, to bylo nejhorší. Pustil tam všechny mouchy světa. Musel jsem se s nimi skamarádit. Bolek v sobě nese pach koní, a tak na něj přirozeně sedaly. A on se divil, proč. Říkám: To je kvůli tvým koním a stájím. Já jsem se v životě tak netěšil na čistou košili." Veselou historku z natáčení máte? "V Sedlčanech, když jsme šli na večeři, tak tam byla taková skupinka. Volali: Pane Labuda, sedněte si k nám. Měl jsem aktovku, ukázal jsem na ni a říkám: Promiňte, jdeme počítat peníze, co jsme dnes vydělali. To je veselá historka: Věřili, že producent by nám dal tašku peněz za jeden filmovací den." I tady jste jezdil náklaďáčkem, podobně jako ve Vesničce mé střediskové. Stane se Roming také nezapomenutelným? "Aspoň doufám. Jenom, tady jsem nebyl řidičem, tady jsem byl závozníkem." Lze nějak srovnat atmosféru při natáčení Vesničky a Romingu? "Tohle bylo ve větším chvatu. Při Vesničce byla pohoda, to bylo ještě za socialismu. Na penězích nezáleželo, všechno bylo státní." Jezdíte se někdy podívat do rodné vesničky Hontianske Nemce? "Jezdím. Žije tam moje maminka, které je devadesát tři let, a ségra, která se o ni stará. Ta vesnička není úplně malá. Je to vesnička středisková." Jistě máte recept na spokojené manželství - vzhledem k délce toho vašeho... "Nevidět, neslyšet, nereagovat (směje se). Co jiného?" Vaše paní stále pracuje v divadle jako nápověda? "A když má pocit, že jsem ji naštval nebo že jsem přišel pozdě domů, za trest mi nehodí text." Chodíte pozdě domů? "Ale jednou za rok!"