Možná největší tajemství jednoho z našich nejproslulejších herců Rudolfa Hrušínského je odhaleno. Nedělní Blesk objevil, že ve druhé polovině čtyřicátých let tato legenda našeho filmu a divadla po sobě zanechala nesmazatelnou stopu v Potštejně na Rychnovsku. Dodnes zde spokojeně žije údajný levoboček geniálního herce Pavel Držmíšek. Přišel na svět v roce 1947 ve Vamberku. Samozřejmě vůbec netušil, že jeho otec není jeho otcem a že maminka v tvářičce svého prvorozeného hledala s napětím rysy úplně jiného muže. Oba rodiče věděli, o co jde. Úřední otec Václav Držmíšek se smířil s tím, že bude vychovávat cizího potomka a maminka Milena, rozená Grussmanová, se jen úzkému kroužku svých nejvěrnějších přítelkyň svěřila, jak se "to" tehdy stalo. V Potštejně poblíž Rychnova nad Kněžnou stále ještě žijí lidé, pamatující příběh lásky mladého, okouzlujícího herce a krásné dívky z venkova, které u nohou leželi všichni tamní mládenci. Do té doby, než přišel Rudolf Hrušínský... Přijeli filmaři... Filmaři z Barrandova tehdy, na přelomu léta a podzimu 1946 obsadili v Potštejně zámeček a udělali z něj svůj hlavní stan. S režisérem Otakarem Vávrou tam nocovali i tehdejší supercelebrity československého filmu - Stanislav Smolík, Dana Medřická, Nataša Tanská a kromě řady jiných také Rudolf Hrušínský. Ve zdejších exteriérech natáčeli film Předtucha podle novely spisovatelky Marie Pujmanové. Ta v Potštejně žila za války, za německé okupace a děj svého dramatu o dospívání a generačních konfliktech zasadila právě sem. "Hrál jsem spratka..." Filmaři najali do komparsu pár desítek místních lidí. Byl mezi nimi i muž, který nechce být jmenován, ale který tehdy členem komparsu byl. "Jako kluk, samozřejmě," doplňuje. "Hrál jsem s partičkou mě podobných nevychovaného spratka. Měli jsme špehovat pana Hrušínského na jeho dostaveníčcích s Natašou Tanskou, pošklebovat se jim a rušit je. Vcelku nám to šlo." Podle jeho svědectví byl vztah mezi Milenou Grussmanovou a Rudolfem Hrušínským veřejným tajemstvím. "Jak mohla, už byla u natáčení a oči z něj nespustila. Co já pamatuju, tak všechny přestávky trávili spolu někde zalezlí a spoustu večerů se procházeli po okolí. Kdoví, co si od té známosti Milena slibovala." A kdy to přesně bylo? "Já bych řekl, že k jejich sblížení došlo spíš k podzimu. Režisér Vávra totiž potřeboval do filmového záběru jabloň, ale ona rostla jinde, než si pan režisér představoval. Tak ji uřízli, přemístili a pan Hrušínský z ní tehdy trhal zralá jablka. Ten podzim 1946 by odpovídal." Za zmínku v této souvislosti stojí, že Rudolf Hrušínský byl v té době již ženatý, koncem války se jeho manželkou stala Eva Koubová. Prvního syna, také Rudolfa, porodila svému muži 5.10.1946. Pokud je pravdou - jak téměř všichni v Potštejně věří - že z láskyplného románku mezi venkovskou krasavicí a známým hercem se rovněž narodil potomek, tj. Pavel Držmíšek, musel být počat v době, kdy zákonná žena herce Hrušínského byla ve vysokém stupni těhotenství. Svobodná matka? Nikdy! Když herci odjeli, zámeček v Potštejně osiřel a začaly všední starosti. I pro slečnu Milenu. Její rodiče patřili v nedalekém Vamberku k "lepším lidem". Tatínek byl advokátem a matka pracovat nemusela - aby měla víc času na Milenu a její sestru. Obě chodily do dívčího lycea, obě hrály lawn-tenis, jezdily na koních, tančily... Mezi nejvytrvalejší Mileniny ctitele patřil Václav Držmíšek, syn místního sedláka. Jeho statek byl větší a bohatší než ostatní a Václav, jako prvorozený, na něm měl hospodařit. Otázka jakou ženu si vybere byla proto pro celou jejich rodinu víc než důležitá. A on si skutečně vybral... Milenu Grussmanovou, známou všude po okolí jako "milenka toho herce z Prahy"! "Víte, on měl Vašek Milenu rád už jako malý kluk," vysvětlila čilá osmdesátiletá stařenka z Potštejna. Svoje jméno uvádět také nechce, aby na ní nebylo, "že něco řekla", ale hovoří ráda a vzpomínání jí potíže nedělá. "On by jí odpustil i pět nemanželských dětí, takové to s ním bylo. A svatbu si vydupal, jinak by prý utekl až někam do Ameriky. Tak doma hrozil." Na přímý dotaz přikyvuje, že Milena opravdu za otce svého očekávaného dítěte označila Rudolfa Hrušínského. Měl být dokonce prvním mužem, kterého v životě poznala. "To víte, my holky jsme si takové věci mezi sebou řekly. Ale slíbily jsme si, že to budeme vědět jen my." A tak se konala svatba, o které zdejší lidé ještě dnes říkají, že byla hodně "nadivoko". Nevěsta šla k oltáři už viditelně v jiném stavu. Možná proto prý svůj balonový plášť neodložila ani v kostele, její štíhlá postava očekávané děťátko skrýt nedokázala. I když její manžel Václav Držmíšek dokázal klepy svojí autoritou bohatého sedláka odvrátit, všichni věděli, jak to je doopravdy. Byla to jiná doba.... "Nic od nikoho nechci..." Pavel Držmíšek (60) o svém dětství moc hovořit nechce, vlastně ani o celém svém životě. To, že jeho otcem má být slavný herec, ho nechává chladným. "Možná ano, možná ne. Celý život si na mě nevzpomněl, i když mu to maminka řekla. Když jsem vyrostl, pokřikovali to na mě kluci a potvrdili mi to i místní lidi. Maminka o tom se mnou mluvit nechtěla. Mě je už jedno, jak to doopravdy je." Možný levoboček klasika českého herectví se celý život točil kolem zemědělských strojů, dělal traktoristu i kombajnéra ve zdejším družstvu a i teď jezdí s traktorem, pro Obecní úřad Potštejn. Seká s ním obecní louky, tahá dřevo v lese, v zimě nasadí radlici a odhrnuje ze silnic sníh. Vzal si zdravotní sestru z Vamberka, po dědovi dostal zpátky areál zahradnictví v Potštejně, kde má nádherně zachovalou dřevěnici - chalupu, jakých už není moc. Pomalu ji přestavuje, občas si posedí s chlapy v restauraci Slávie anebo si dá pivo z lahve u stolku před místní kavárnou. Život mu utíká pomalým a spokojeným tempem. To, že mu všichni místní přezdívají Hrůša a že se na něj pod touhle přezdívkou každý doptá, mu vrásky nedělá. O rodině Hrušínských nicméně přehled i představu má, nejvíc mu imponuje nejstarší z žijících synů Rudolf. "Ano, to je ten co rybaří a nosí také bradku, jako já. S ním bych si určitě rozuměl, alespoň podle toho, co předvádí v televizi a ve filmech," říká. Ale tím to končí. Po herci Hrušínském, který má být jeho otcem, žádnou památku nemá a nic by ani nechtěl. "Mamince tu nechal jenom mě," žertuje, "a ona - jak pamatuju - měla nakonec doopravdy ráda jen tatínka Držmíška." V životě se může opravdu stát ledacos.