Pekelná žena roztáhne ruce a naléhavě vyzve všechny přítomné, aby jí pomohli uvařit další oběť. To je asi nejznámější dojem, který mají čeští diváci z jednoho z nejkontroverznějších televizních pořadů u nás. Do Kotle za Michaelou Jílkovou jezdí až z Ostravy. Domů se pak vracejí někdy i kolem páté ráno a rovnou z autobusu míří do práce. Gesto s rozpaženýma rukama ale Jílková už nedělá - lidé se totiž už naučili být těmi správnými »kotelníky«. Jak to vlastně teď vypadá v jednom z autobusů vezoucích ty, kteří to chtějí politikům ukázat, do Prahy? A co lidé vlastně prožívají přímo při natáčení? Čtvrtek, 13. prosince 2001, krátce po půl šesté odpoledne ­ venku je letošní nejsilnější mráz a na malé autobusové nádraží v Jirkově přijíždí běžná karosa. Až za malou chvilku je zřejmé, že nejde o žádnou z několika pravidelných linek. Řidič autobusu vylepuje na přední okno plakát s portrétem moderátorky Michaely Jílkové a s nápisem »Kotel«. "To jsem zvědavá, jestli přijdou všichni, kteří se nahlásili," ptá se sama sebe žena středního věku, která zajišťuje dopravu »kotelníků« do barrandovských ateliérů. "Je moc velká zima, hádám, že jich moc nepřijde," odpovídá si sama. "A navíc je před Vánocemi." Hurá na Prahu Během okamžiku se u autobusu objevuje nepočetná skupinka lidí, kteří se rozhodli jet večer do Prahy a vyřídit si to s nějakým tím politikem pěkně od plic. Dnešní »menu« v Kotli? Předseda bezpečnostně branného výboru Poslanecké sněmovny a zároveň »ódésácký« stínový ministr obrany Petr Nečas. Vzhledem k tomu, že armáda je spíše mužskou záležitostí, není se čemu divit, že jedinou ženou, která v Jirkově nasedá do autobusu, je právě organizátorka cesty. Další žena nastoupí až v nedalekém Mostě a ještě jedna na další zastávce. Ale ani mužů necestuje příliš mnoho. Do Kotle přijede ze severních Čech autobusem ten večer jen dvanáct diváků. "Minule byl ten autobus narvanej," vypráví asi šedesátiletá paní kamarádovi svého muže, který pár doprovází. "To jsme jeli na Škromacha," doplňuje a rozhovor se okamžitě stáčí na jiné téma, pak zase na jiné a ještě jiné a tak dál ­ obvyklé čerstvé i starší novinky o známých, poslední zajímavosti z tisku, televize a podobně. Jen dvě témata se vracejí stále. Kotel a chladné počasí. Po poslední zastávce, na které nastoupili už jen dva diváci, se v autobuse za chvilku rozhostí ticho. Většina z cestujících spí, nebo alespoň podřimuje. Do Prahy je to ještě asi hodinu cesty. Domů se vrátí až někdy po půlnoci, a tak je každá prospaná minuta dobrá. I když má řidič topení zapnuté na plný výkon, kvůli patnáctistupňovému mrazu je u oken stále chladno a tak všichni sedí na sedadlech u uličky. Čekání Do Prahy autobus dorazí kolem půl osmé. "Jsme tu moc brzy," říká organizátorka cesty. "Většinou si dáváme rezervu, abychom to stihli, kdyby byla na trase třeba nějaká havárie. Dříve než v devět nás do studia ale stejně nepustí." Autobus tak zastavuje na benzínové pumpě u barrandovského sídliště na asi půlhodinovou přestávku. V půl deváté večer se už chodba barrandovského ateliéru začíná zaplňovat lidmi. Kromě těch ze severních Čech přijeli i diváci z Moravy ­ právě jim se »poštěstilo« na trase potkat dopravní nehodu, a tak do studia dorazili jen tak tak. Krátce po deváté se otevírají dveře do studia: "Tak jdeme na to," říká člen ochranky studia kolegovi. Před studiem jich je asi deset. Hlídají, aby si někdo na vysílání nepřinesl zbraň, kterou by mohl během přímého přenosu třeba napadnout politika, nebo samotnou moderátorku. "Děláme to pravidelně, je to tak bezpečnější," vysvětluje produkční pořadu Kotel. "Stávalo se také, že sem někdo přišel pod vlivem alkoholu, ty ale do studia pustit nemůžeme," dodává. A jdeme na to Během půl hodiny je studio plné lidí, diváci stojí v kovové konstrukci, kterou jen pár hodin před tím postavili technici kvůli dnešnímu vysílání. Kolem ní pobíhají zvukaři, kameramani, asistentky a další personál štábu, který zajišťuje živé vysílání. Do červeného kruhu, který je během vysílání vyhrazen jen Michaele Jílkové a její oběti, vchází mladá černovlasá žena. "Dobrý večer, vítám vás v Kotli. Já jsem asistentka režie, a než začneme, tak vám hned na začátku musím zakázat pár věcí," říká do mikrofonu a okamžitě upozorňuje diváky, co se ve studiu nebo během vysílání nesmí - kouřit, mít zapnutý mobilní telefon a několik dalších »maličkostí«. Pak přijdou na řadu rady, jak mluvit do mikrofonu, aby byl dotaz dobře slyšet. "No a teď přijde náš pan režisér, který vám řekne, abyste zapomněli na všechno, co jsem vám teď řekla," končí s úsměvem a na scénu přichází muž, který bude mít celý večer »v rukou«. "Teď se musíte všichni uvolnit, nesmíte to panu Nečasovi nechat zadarmo," snaží se nabudit režisér publikum. "Nandáte mu to?" ptá se. "Ano!" ozve se sborem a publikum se pomalu rozehřívá. Ještě pár vět a atmosféra ve studiu se uvolňuje. Do vysílání zbývá už jen pár minut. Režisér vítá mezi diváky Michaelu Jílkovou. Publikum tleská stejně, ne-li víc, jako když přišel on. "Dobrý večer v Kotli," začíná tradičně moderátorka, které nikdo ve štábu neřekne jinak než »Míša«. Ještě pár rad, pár instrukcí a z reproduktorů se ozývá: "Za minutu!""To ještě stihnu," říká moderátorka a dál mluví k divákům. "Za dvacet!" Moderátorka se postaví na předem určené místo. Znělka začíná a za několik vteřin už Jílková mluví do první kamery. Představí hosta a téma, kterým se ten večer budou diváci zabývat. Úvod je dlouhý, moderátorka mluví asi tři minuty. Každou chvilku se otáčí a dívá se do jiné kamery. Je vidět, že každý krok a pohyb má dobře připravený a perfektně nacvičený. "Vždycky, když jdu do studia, tak mám hroznou trému," tvrdí po skončení živého vysílání. "Ale nesmím to na sobě dát znát, je to prostě moje práce," dodává. Suverénně dokončí úvodní proslov a do Kotle přichází oběť v podobě Petra Nečase. To všechno už sledují statisíce diváků na svých obrazovkách. V zákulisí, kam se kamery nepodívají, pobíhá několik lidí - kromě ochranky také zdravotníci, hasiči, ale hlavně členové vysílacího štábu. "Červený, červený," hlásí do vysílačky mladý muž. Zvukařům tak oznamuje, který ze čtyř mikrofonů mají zapnout, aby byl slyšet dotaz z publika. "Vodu, rychle vodu," ukazuje ochranka asistentům. Paní ve třetí řadě se udělalo z horka reflektorů nevolno. Za chvilku je vše v pořádku. Konec - příští oběť: Železný! Asi po čtyřiceti minutách Kotel končí. Moderátorka se loučí, na závěr ještě oznámí jméno příštího hosta. Bude to těsně před Vánocemi, a tak téma i host bude o něco lehčí než složitosti bezpečnosti našeho státu. Jeden z nejlepších atletů současnosti Jan Železný bude mluvit o životě, o Vánocích a podobně. Po skončení pořadu na pódium ihned vstupuje ochranka - diváci se už snaží dostat se co nejblíže ke své oblíbené moderátorce i její oběti. "Dnes to bylo přiměřené. Smažili mě tu dost," říká Petr Nečas. "Bylo to dobré," hodnotí vysílání moderátorka. "Zpočátku vždycky mluvím hodně já, protože lidé se nejdříve ostýchají se ptát, ale pak se to rozjelo," říká poté, co rozdala desítky svých fotografií a autogramů. Několik diváků zůstává ještě pár minut po vysílání a diskutuje s hostem, nebo si povídá s moderátorkou. Moc času jim ale nezbývá - autobusy domů už čekají. Do postele se dostanou nejdřív v jednu ráno. "Ne abyste mě budil," varuje žertem paní z Mostu kamaráda svého muže. "Chci se pořádně vyspat a do práce vstávat nemusím, tak se opovažte," říká a odchází ze studia.