Temperamentní, ohnivá, jiskrná. Její smích téměř otřásá restaurací. Když se jí zeptáte na Paroubka, zamračí se. Bláboly - tak označí pověsti, které ji dávají dohromady se zmíněným politikem. Operní zpěvačka Andrea Kalivodová (29) sice zpívá Carmen ve Státní opeře i jinde, ale od normálního života není nikterak odtržená: chodí na houby i na pivo, vaří pro toho svého chlapa a občas na ni bouchají sousedi - to když zpívá přesčas. Zeptat se jí na Paroubka znamená trochu riskovat. V opeře se nehuláká Sestra mi říká: Ty jo, ten Bizet to napsal pro tebe, ne, tu Carmen? Už jako studentka konzervatoře jsem byla taková Carmen, býval to můj sen. S Carmen si mě dnes už lidi spojují, když někam přijdu, slyším: Jé, přišla Carmen! To je milé. Opera je nádherný útvar, ale já ji nešetřím. Vadí mi, když tam stojí nějakej tlustoprd, něco huláká, nerozumím, o čem zpívá. To mě štve a vytáčí. Když zpívám ježibabu v Rusalce, chci, aby mi posluchač, který tam sedí, rozuměl každé slovo. Aby věděl, o čem zpívám. Operní zpěváci si neuvědomují, že když jeden tón bude trošku níž nebo trošku výš, tak jim to diváci odpustí. Ale když zpěvákovi nerozumím, no tak je to v háji! První láska? Hudebník První moje velká láska byl samozřejmě trombonista (směje se). Můj spolužák z konzervatoře. Velká, velká, velká láska. Velmi dlouho vydržela, byli jsme i zasnoubeni. Ale víte, jak to je. Každý jsme šli jinou cestou. On byl pořád v Brně, já šla do Prahy na vysokou, pak do Vídně na stáž... Dnes vím, že s ním to byla nejkrásnější léta mého života. Dělali jsme si ohníčky, špekáčky, já kšiltovku na hlavě. Čistá láska, oba dva studenti, neměli jsme nic. Díky bohu za tuhle první lásku, ta člověka formuje do života. Co kdybych chodila s nějakým debilem, který by mi srážel sebevědomí? Tenhle mi říkal, že jsem krásná. A on ze mě skutečně vymodeloval krásnou ženu. Je dobře, že spolu nejsme, asi bychom byli oba dva nešťastní, protože jemu stačilo od života málo. A já zase chtěla bojovat, překonávat překážky, pořád se učit. On byl spokojený s tím, co měl. A tak bychom stále naráželi. Aféra s Paroubkem S Jiřím Paroubkem jsem se seznámila před více než čtyřmi lety při otevírání Pražského domu v Bruselu, kde jsem vystupovala spolu s harfenistkou Kateřinou Eglichovou, violistkou Jitkou Hosprovou a dalšími. Pan Paroubek tam měl jako náměstek primátora projev. Nevím, jak vznikla fáma, že jsemjeho přítelkyně. To se stalo někdy v září, natáčela jsem v rozhlase, hned volala nějaká novinářka. Novináři jsou někdy nepříjemní a nevychovaní. Potřebovala jsem se soustředit, natáčela jsem těžkou modernu. Paroubek na představení samozřejmě chodí, to už jsem řekla a je to pravda. To ostatní jsou bláboly. Mě to obtěžuje, pak se novináři neptají na mou práci, ale na blbosti. Ted třeba vyšla v jednom časopise fotka Ondřeje s přítelkyní - a byla tam Tereza Bebarová. V teplákách a kšiltovce Ano, chodím na houby. Mám ráda přírodu a když je čas, ráda jdu do lesa. V teplákách a kšiltovce V civilu mě unavuje hrát s lidmi divadlo, být pajdulákem, blábolit o ničem. Nebudu se sklánět před každým volem, to se prostě nemá dělat. Něco jiného je umělecká pokora, vidím ji v tom, že jdu zazpívat za pár korun starým lidem z Klubu přátel hudby, kteří nemohou přijít do Státní opery, protože na to nemají peníze. A zazpívám cikánské písně, jako je třeba Stará matka, paní mě chytne za ruku, slzí a řekne: To bylo tak krásný! To mě skutečně naplňuje. Pak si řeknete: To, co dělám, má smysl. Potřebuji dobrý vítr. Ctitelů mraky Teď mám krásné období, ctitelé se mi rozrostli. Je hezké, když vám někdo neznámý pošle dárek. Nevíte, od koho to je, zjišťujete, kdo by to mohl být... Teď jsem po představení dostala dárek, doteď nevím, od koho. Ještě ne. Trochu tuším. Zkoumali jsme to s mým stylistou. Je to napínavé. Přítel Ondřej (režisér Ondřej Kepka) má maminku taky herečku (Gabriela Vránová), a tak je velice tolerantní. Když příjsem s někým na kávě, Ondřej rozhodně neběhá celý večer kolem hospody, že by tam jako měl nějaký záchvat, to ne. Dobře ví, že kdyby šlo do tuhého, ten člověk by dostal facku. To se párkrát stalo. Už jsem dala několik facek, a jednou mě mrzelo, že jsem ji nedala. Převlékala jsem se před koncertem a pán mi pořád lezl do šatny. Velký německý podnikatel. Čtyřikrát jsem mu řekla, aby odešel, pak jsem ho vyhodila.Nemám ráda vlezlé lidi. Květiny mu nevadí Nejsem svatební typ. Jsem ptáček, co se nelehce lapá. Svatbu si nedokážu představit. Ondřejovi je třicet sedm, možná by se rád oženil. Někdy žárlím. Co když se zamiluje do herečky? Dříve jsem říkala: Svatba? Nikdy! A teď si uvědomuji, že si na to trošku hraju. Chci se vdávat, tak za dva za tři roky. A chci se o partnera starat. Aby si neohříval chudák někde párky. Ondřejovi se díky opeře otevřely nové komnaty. Naučil se toleranci ke ctitelům. Květiny mu nevadí a o darech vždycky říká, ať je vrátím (směje se). Trošku žárlí, trošku remcá. V noci sama Na jevišti prožijete velký příběh. Carmen Josého miluje, pak už to skřípe, ona už se nudí ve vztahu. Mně se strašně líbí, že mu to řekne: Už tě nemiluju! A nakonec ji José zapíchne. V té nové Carmen v Ústí mně podřeže krk. V Košicích jsem to zpívala s Italem, který si v druhém dějství zlomil nohu. Dozpíval v dlaze. Je důležité prožít si v civilu průšvihy, protože to pak na jevišti umíte zahrát. Carmen má schůzku s Josém, ale on dá přednost práci, řekne: Musím do kasáren. To se mi taky stalo. Jednou. A já si na to vzpomenu, jak mi bylo. Hrozně. Jeden pán mě nechal v noci samotnou, dal přednost něčemu jinému než mně! Průšvihy využiji na jevišti.