Slunce, seno... zachránila "perestrojka" Také jste plakali smíchy, když před pár dny televize vysílala už počtvrté trilogii Kameňáků? Nemohli jste se už dočkat svých oblíbených scének a vtípků? Nebo se vám víc líbí trilogie Slunce, seno...? Režisér našich divácky nejúspěšnějších komedií Zdeněk Troška (53) ale film Slunce, seno, jahody moc rád nemá. Proč? Proti své vůli z něj musel vystřihnout několik scén! Nedělní Blesk spolu s ním vypátral ty nejzajímavější historky z natáčení. Tady jsou! Slunce, seno, jahody (1983) Vzpomínáte si na scénu, kdy průvodčí volá z projíždějícího vlaku:. "Nezastavujeme! Máme zpoždění!" Právě tahle scénka byla příčinou komické zápletky, nicméně způsobila, že na vedení Barrandova přišel po odvysílání filmu protestní dopis, jenž napsal bývalý železničář. Psal, že film je zavádějící, neboť podle jízdních řádů musí vlak v naší republice zastavit ve všech předepsaných stanicích. "Tenhle film moc rád nemám," protože vlastně není celý," vypráví Troška. Když se schvaloval před komisí ÚV KSČ, bylo režisérovi velmi vytýkáno, že v něm zneuctil československé socialistické zemědělce, důchodce atd. a deset minut musel z filmu vystřihnout... "Některé z těch scének jsem pak použil v druhém dílu, třeba tu, jak jsi babka sedne na koště a následuje komentář: Matoušková, to vám nestačilo, že vás už dvakrát sestřelili? K tomu mi na »úvé« bylo řečeno, že zesměšňuju socialistické důchodkyně." Slunce, seno a pár facek (1989) Postavou, která v tomto filmu zazářila nejvíc, byl dr. Kája. Byl tak vzorný, že doma uklízel, žehlil, vařil, myl nádobí a ještě k tomu nakupoval. Není divu, že se do něj zamilovaly tisíce žen a slečen od Šumavy až k Tatrám. "Herec, který pracoval jako číšník, dostával po odvysílání filmu od žen spousty dopisů, v nichž mu vyznávaly lásku. Jenže on byl bohužel gay a tak jen smutně prohlašoval: "Chtějí mě tuny ženskejch, ale ani jeden chlap!" S nápadem natočit pokračování k filmu Slunce, seno, jahody přišli na Barrandově po pěti letech. "Nejdřív jsem to odmítl, protože jsem si dobře pamatoval na vystřižení několika scén ze »jedničky«, jenže mi bylo slíbenou rukoudáním, že tentokrát se nic stříhat nebude, protože je perestrojka. A opravdu to tak bylo," vypráví režisér. A možná právě proto tento film drží dodnes rekord, neboť v kině ho vidělo během půl roku téměř pět miliónů diváků. Slunce, seno, erotika (1991) Film vznikl v době, kdy se barrandovské studio začalo po revoluci rozpadat. Práci jsme měli rozdělanou a bylo nám líto ji ukončit, jenže tolik peněz, kolik jsme měli slíbeno, jsme nedostali," vypráví Troška. A pak přišel "zázrak". V Karlových Varech se totiž v tu dobu v restauraci seznámil se starostou italského města Casino. Ten režisérovi nabídl, že kdykoliv může s celým štábem přijet natáčet do Itálie. "Bylo mi to hloupé, protože peníze jsme na to neměli, ale on řekl, že týden budeme jejich hosty, a tak jsem scénář upravil tak, aby v něm byla cesta od Itálie a jeli jsme. A celá půlka filmu, která se točila v Itálii, byla hotová opravdu za ten jediný týden," vzpomíná Troška. Kameňák 1 (2002) "Na nápad natočit film poskládaný z vtipů jsem přišel náhodou. Jednou mi totiž ze zápisníku vypadl papírek popsaný vtipy a já je začal sbírat. Než byl scénář hotový, přečetl jsem jich stovky, možná tisíce. Když se film natáčel v Bechyni a Týnu nad Vltavou, stala se následující věc: "Paní Anně Vejvodové, představitelce báby Kropáčkové, jsem před natáčením řekl, že si při večeři probereme scénář, ale k večeři nepřišla. Nejdříve jsem čekal v restauraci, pak ji hledal na pokoji, posléze v okolí hotelu i u řeky, jestli nespadla do Vltavy, ale nikde nebyla. V půl dvanácté jsem se rozhodl, že její zmizení půjdu společně s produkční nahlásit na policii. Na náměstí v Týně nad Vltavou jsme po cestě potkali dva kluky a ten jeden tomu druhému povídal: "Ta babka je ale hustá." Hned mi bylo jasné, koho tím myslí. Zastavil jsem je a vyptával se. Ti kluci šli z diskotéky, kde jsme pak paní Vejvodovou skutečně našli, jak spokojeně sedí na baru. A vedle ní se složenou hlavou v rukách seděli z každé strany tři vojáci, které prostě úplně odrovnala. Jak mě viděla, zvolala: "Šéfe, podívejte se, to vojsko dneska nic nevydrží!" A na té diskotéce pak zůstala do půl čtvrté do rána. Říkali jsme jí "bába temelínka", protože měla tolik energie, co normální člověk nemá snad ani ve dvaceti. Neuvěřitelné," vzpomíná se smíchem Zdeněk Troška. Kameňák 2 (2003) Nejoblíbenějším fórem se stal ten o kombajnu a klásku, kdy manžel říká manželce: "Teda Vilmo, ty máš zadek jako kombajn." Manželka nereaguje, ale večer v posteli, když si manžel přeje, aby se k němu obrátila čelem, odpoví: "Přece nebudu obracet celý kombajn kvůli jednomu zvadlému klásku..." A přitom právě tenhle fór byl do filmu dodaný až jako jeden z posledních! "Hodně lidí mi říkalo: "Pane Troška, ty vaše filmy, to je jako kdybyste byl doma v ložnici s námi!" Kameňák 3 (2004) V tomhle filmu se objevuje početná romská rodina. "Konkurz na herce se konal v Rokycanech, přišlo na něj asi sto třicet Romů a můžu vám říct, že nejhůř oblečený jsem tam byl já. Všichni byli ve svátečním jako kdyby šli na svatbu a kromě jiného mi vyprávěli spoustu vtipů?" vypráví režisér a k oblíbené filmové scéně, kdy si Romka přijde na poštu pro přídavky na děti, dodává: "Ta žena byla nejdříve slušná a upejpavá, ale když jsem jí pobídl, ať se do toho obuje, už v příštím záběru spustila jak z kulometu: "Co koukáš, ty hlavo bílá, koukej to spočítat...!" Jak jsem poznal Aničku Vejvodovou: "Jak jsem ji našel? Ona si našla mě! Bylo to tak: Jednou mě ve vestibulu metra na Jiřího z Poděbrad zastavil nějaký pán a ptal se na cestu. Šla kolem paní Vejvodová, poznala mě po hlasu a povídá: "Pane režižére, podepíšete se mi? Mně se v šestačtyřicátém podepsal i Rafael Kubelík!" A než našla v kabelce tužku a papír, stačila mi říct celý svůj životopis a já si řekl: Bože, díky! Vždyť takovou babku zrovna potřebuju do filmu! A tak jí říkám: "Paní Vejvodová, vy se mi líbíte..." a ona na to koketně: "Ale jděte...!" a začala si rukou uhlazovat vlasy. Bylo to půvabné a tím začala naše spolupráce. Princezna ze mlejna (1994) Pohádku, kterou si oblíbil snad celý národ, má Zdeněk Troška moc rád, protože vznikla v jižních Čechách, kde je doma, dokonce prý skoro "za humny" čili blízko Hoštic. Hodně ho ale překvapilo, když jeden z diváků mu napsal, že nemůže souhlasit s tím, že v erbu přihlouplého knížete pána je použita variantu erbu pana Zajíce z Hazmburka, čímž je ublíženo jeho památce. Jaké vtipy má rád Zdeněk Troška? "Samozřejmě kameňáky", tvrdí režisér. "Když jsem ve společnosti, všichni ode mě očekávají, že z rukávu vysypu desítky vtipů, a tak se jich snažím mít v paměti alespoň deset," dodává. Pro Nedělní Blesku vybral ten, který mu poslala jedna malá slečna: Holčička se ptá paní, která je v devátém měsíci těhotenství: "Paní, vy máte v bříšku miminko?" "Ano, správně." "A máte ho ráda?" "Ano, mám ho ráda, moc ho mám ráda." "Tak proč jste ho sežrala?" Co Zdeněk Troška právě chystá? "Vždycky jsme chtěl točit filmy pro potěšení českého diváka, aby lidi viděli sami sebe, tj. českého člověka v českém prostředí a v typických situacích a dokázali se sami sobě zasmát. Když se ukázalo, že se to lidem líbí, protože si u toho odpočinou a pobaví, byl jsem nesmírně rád," tvrdí režisér. Teď by rád natočil další pohádku, kterou stejně jako ty předchozí napsal na motivy pohádek Jana Drdy. "Už předloni si ji u mě objednala televize Nova, jenže to je drahé. Stejně jako u historického filmu jsou potřeba dobové kostýmy, musíte si pronajmout zámek, koně, kočáry atd.," vysvětluje režisér. Do cílové částky, kterou potřebuje, tj. asi 31 milionů korun, mu stále schází ještě osm. "Sháním sponzory a připadám si jako žebrák," říká. Proto si dal jasný limit: Nesežene-li peníze do půlky dubna, aby se v létě začalo natáčet, přijme nabídku režírovat operu, kterou dostal ze zahraničí. Z poslední doby má totiž na svém kontě také režii Carmen a Rusalky ve Státní opeře Praha a další s velkým úspěchem připravil na Slovenku.