Scenárista, herec, textař. Autor 30 filmových scénářů a desítek divadelních her a 300 písní. Objevitel velkého Cimrmana. Právě teď přichází do kin jeho nový film Vratné lahve. Jaký má recept na úspěch? "To tajemství je prosté. Zůstal jsem věrný svému dětskému snu: Rozesmávat spolužáky slohovkami, které jsem pro ně psal," říká Zdeněk Svěrák (71), hvězda současného českého filmu, divadla a písní (nejen) pro děti. Malý Zdeněk Svěrák už ve škole miloval češtinu, obzvlášť slohovky. "Dělalo mi hrozně dobře, když jsem mohl veřejně číst svůj sloh. Když se mi podařilo rozesmát celou třídu, byl jsem na vrcholu blaha." Jeho první báseň se jmenovala "45 minut v husí kůži" a líčila hrůzu z matematiky. Když mu bylo sedm, přestěhovali se do malého domku u hřbitova ve vesničce Kopidlno. "Venkovští kluci mě od sebe odháněli jako naplaveninu, takže jsem byl spíš bojácný a musel jsem si je získávat nějakými odvážnějšími kousky." Kamkoliv, ale spolu "Tatínek elektrikář chtěl, abych pokračoval v rodinné tradici, ale víc než silnoproud mě lákala kariéra učitele." Při studiu pedagogické fakulty se seznámil také se svou ženou Boženou Němečkovou (71), s kterou vytvořil osudový pár. Jsou spolu už skoro 50 let. Razili heslo: "Kamkoliv, ale spolu," takže spolu začínali jako učitelé na základce v Měcholupech u Žatce. Později se vzali. V roce 1961 se jim narodila dcera Hana (45, překladatelka) a v roce 1965 syn Jan (41, režisér). Dnes je Zdeněk Svěrák dědečkem pěti vnoučat. Od dcery Hanky má Jakuba (19) a Jana (15), od syna Jana má Katku (19), Frantu (15) a Ondřeje (6). Své soukromí si Zdeněk Svěrák úzkostně tají. "Tak jako nemám rád nudistické pláže, stejně nemám rád i obnažování soukromí," říká. Velký Cimrmanolog Po třech letech práce učitele začal mít pocit, že se utopí v opravách sešitů, tak nastoupil jako redaktor do armádní redakce Československého rozhlasu. "Aby celá parta v rozhlase nezblbla, napadlo mě při věšení plenek mého syna Jana vytvořit mystifikační pořad Nealkoholická kavárna U Pavouka, kdy jsme si nehorázně vymýšleli a lidé nám to věřili. Z těchto základních kamenů vzniklo Divadlo Járy Cimrmana," říká Svěrák. O Vánocích v roce 1966 se z rádia ozvalo, že český národ má svého velikána Járu Cimrmana. Za necelý rok už měli své první představení. Improvizovaně bavili diváky výmysly o Cimrmanově díle. Diváci se smáli víc, než při samotné hře. "Tehdy jsem pochopil kouzlo neumělých přednesů a udělali jsme z něj základ cimrmanovské poetiky." Divadlo Járy Cimrmana slavilo vloni 50 let od založení, navštívilo ho přes tři miliony diváků a prodalo se víc než milion nahrávek.
Civilní herec a hravý scenárista Zdeněk Svěrák hraje ve svých filmech rád a to tak, že se vůbec hrát nesnaží. Čím míň se na hraní soustředí, tím je to prý lepší. "Pak jsem zodpovědný hlavně sám sobě, abych si to nezkazil, když už jsem si to psal tak dlouho," prozrazuje recept na své herectví. Na otázku, jak se mu v hlavě zrodí filmový hrdina, říká: "Nemůžu začít psát, dokud nevymyslím jméno hlavní postavy. A tak převaluji na jazyku, vysloveně vychutnávám různá jména, až najdu to nejchutnější." Většinou to jsou stará, venkovská jména: Sláma, Louka, Lavička a teď Tkaloun. Od té chvíle se mu už o té postavě chce vyprávět příběh. Dětské oči i ve stáří Zdeněk Svěrák tvrdí, že ten, kdo píše, si záměrně udržuje jakési dětské vnímání světa. Určitou dychtivost, s kterou se dívá na svět, jako když mu bylo deset. "To jsou nejsilnější zážitky, které člověk měl. A ty si udržuje i k stáru. Takže já kolikrát zapomínám, kolik mi je. V tramvaji je mi pak divný, když mě pustí mladá holka sednout, už proto, že je to holka, ale taky proto, že mě vrátí na zem. Já se dívám daleko mladšíma očima a ona mě najednou uzemní tam, kam patřím. To je realita stáří."
Jeho nejbližší spolupracovníci Svěrák - Smoljak S kamarádem ze studií Ladislavem Smoljakem založili Divadlo Járy Cimrmana a napsali svůj první scénář k filmu Jáchyme, hoď ho stroje! Věta o tom "prďolovi, co tady čepuje to pivo" zněla v roce 1974 ve všech kinech. Od té doby psali jako tandem S + S jeden úspěšný scénář za druhým a ve svých filmech také hráli. Svěrák - Uhlíř Poznali se v armádním rozhlasu.Vojín Uhlíř, jako vítěz v umělecké tvořivosti, tam přišel na rozhovor a s redaktorem Svěrákem si hned padli do oka. Napsali spolu první píseň Strašidýlko Emílek a plejádu slavných hitů, jako Holubí dům, Dělání, Není nutno... Od 90. let spolu připravují také vlastní pořad pro děti Hodiny zpěvu. Ve společném týmu tvoří dodnes. Svěrák - Svěrák S filmovým režisérem, synem Janem spolu natočili první film Obecná škola, který si vynesl nominaci na Oscara. Od té doby natáčejí otec a syn spolu. "Honza je jako režisér přísný. Má rád hlubší linku jednotlivých postav a já mám zas radši to, co lidi rozesměje. Najít kompromis je někdy těžké," říká Zdeněk Svěrák. Jeho syn Jan doplňuje: "Táta umí nejlíp vyprávět o tom, co sám zažil. Například Obecná škola je o dětství. Kolja je dospělost a Vratné lahve pak jeho stáří."
Jak vznikly jeho nejslavnější filmy? Film Vesničko má středisková si zasloužil nominaci na Oscara. "Vždycky jsem rád pozoroval kamaráda Karla, řidiče v JZD a jeho závozníka, který byl podobný filmovému Otíkovi. Když jsem příběh téhle dvojky popsal režisérovi Menzelovi, řekl: Člověče, to kupuju, to by stálo za film." Scénář k filmu Vrchní, prchni! se zrodil náhodou. Zdeněk Svěrák přišel jednou do Malostranské restaurace U Schnellů oblečený z divadla, v černém obleku s motýlkem. "Hned se zvedla spousta rukou a lidi říkali: No to je dost, domnívajíce se, že jsem vrchní. Večeřel jsem nervózně a myslel si: No to je situace." V roce 1992 Zdeněk Svěrák zopakoval oscarovou nominaci s Obecnou školou, poprvé v tandemu s čerstvě vystudovaným režisérem, synem Janem. "Tady nebylo třeba si moc vymýšlet. Prostě jsem si zavzpomínal na čtvrtou třídu. Dodnes se na ten film rád dívám, je to jako když vzpomínám na své klukovství." Od té doby natáčejí otec a syn spolu. Pro scénář Kolji přišel zvláštní impulz. Zdeněk Svěrák byl na pohřbu v Motole a na kůru zpívala zpěvačka doprovázená kvartetem. Při vážné skladbě najednou vyvýskla, až se všichni zarazili, co se tam asi stalo. "Řekl jsem si, že jí tam asi musel někdo sáhnout na zadek a to mě inspirovalo k tomu, co se asi nahoře v krematoriu může dít." Pak tuto zápletku Zdeněk Svěrák spojil s příběhem o fingované svatbě s Ruskou a jejím malým synkem. Pro film Tmavomodrý svět nechal Jan Svěrák svého otce přepsat scénář snad desetkrát. "Od dětství mě přitahovali váleční piloti. Hltal jsem knížky od generála Fajtla a tak jsem chtěl pro tyhle hrdiny udělat, něco, aby se na ně nezapomnělo." V zahraničí však film neuspěl a producentům se nevrátilo ani vložených 240 milionů. Pro poslední film Vratné lahve musel Zdeněk Svěrák scénář přepisovat tolikrát, že už to prý raději přestal počítat. Vypadalo to, že rodinný tandem dvou Svěráků je ohrožen. Poslední verze scénáře o penzistovi Tkalounovi ale byla perfektní. S Danou Kolářovou si v něm Zdeněk zahrál manželskou dvojici po čtyřiceti letech. Ve Vratných lahvích se jako filmoví manželé sešli už potřetí. Poprvé hráli manželský pár ve filmu Na samotě u lesa a podruhé ve filmu Akumulátor. "Dana Kolářová říká věty, které jsou inspirované řečmi mé opravdové ženy. Jsou to řeči, kterými mě utírá, snáší z oblak na zemi, ale které jsou při vší sarkastičnosti jedovatě milé. A Dana je umí říkat naprosto přesně. S vtipem a noblesou. Je to přesně v poloze: Mám tě ráda, ale jsi blbec!" Usmívá se fenomenální scenárista českého filmu Zdeněk Svěrák.
Zdeněk Svěrák * 1936 narozen 28. 3. v Praze * 1958 vystudoval Pedagogickou fakultu, obor český jazyk a literatura. (Učil 3 roky) * 1959 svatba s manželkou, učitelkou Boženou Němečkovou * 1961 narození dcery Hany * 1965 narození syna Jana * 1961 redaktor Československého rozhlasu (8 let) * 1966 zakládá se Smoljakem Divadlo Járy Cimrmana * 1974 film Jáchyme, hoď ho do stroje * 1976 film Na samotě u lesa * 1976 Marečku, podejte mi pero! * 1977 scenárista v barrandovských studiích (14 let) * 1976 Ať žijí duchové! * 1978 Kulový blesk * 1980 Trhák * 1981 Vrchní, prchni! * 1983 Jára Cimrman, ležící, spící * 1983 Slavnosti sněženek * 1983 Tři veteráni * 1984 Rozpuštěný a vypuštěný * 1984 Co je vám, doktore? * 1985 Vesničko má středisková * 1987 Nejistá sezona * 1989 Utopím si ho sám * 1991 Obecná škola (nominace na Oscara) * 1993 Akumulátor (nominace na Českého lva za nejlepší scénář a nominace za vedlejší mužskou roli) * 1993 Život a neobyčejná dobrodružství vojína Ivana Čonkina (nominace na Českého lva za nejlepší scénář) * 1996 Kolja (vítěz Oscara a vítěz Českého lva za nejlepší scénář a nominace za hlavní mužskou roli) * 1997 Lotrando a Zubejda * 2001 Tmavomodrý svět (nominace na Českého lva za nejlepší scénář) * 2007 Vratné lahve
