Otec a syn Svěrákovi útočí na diváky s novým trhákem Vratné lahve. Mí kamarádi jsou buď senilní, anebo mrtví - říká hlavní postava filmu Vratné lahve, pětašedesátiletý učitel Josef Tkaloun. Ano, dočkali jsme se: Film Vratné lahve právě přichází do kin, ačkoli to s ním zpočátku vypadalo chmurně. Svěrák starší a Svěrák mladší si vjeli do vlasů. Zpupný syn-režisér vrátil slavnému otci scénář k přepracování. Neslýchaná drzost. Syn pravil tatínkovi něco v tom smyslu: Hele, tati. Ty jsi napsal lehkou komedii o důchodci, který pracuje v samoobsluze, a pak ho tam už nechtějí. Ale chybí tam, jaké to je žít v mnohaletém manželství, jaká je láska po čtyřiceti letech... Tatínek se rozčilil a hodil poznámky ke scénáři do popelnice. Neodčinitelná ztráta pro českou kinematografii vyústila v happy-end: Svěráci se na chalupě smířili a tatínek scénář pokorně přepsal. Do kina na Vratné lahve můžete přijít už ve čtvrtek 8. března! Boženka bude spokojená... "Tatínek se bál psát o konfliktech v manželství, že je to příliš osobní," vysvětluje režisér Jan Svěrák. "V první podobě scénáře vedl boj s moderní dobou odlidštěných automatů, nyní sám se sebou." Jan Svěrák netočil už pět let (naposled točil Tmavomodrý svět), a podotýká: "Zapomenete to, jako by malíř pět let nemaloval, pianista pět let nehrál, musel jsem se hodně snažit." Zdeněk Svěrák zase zkroušeně přiznává, že chtě nechtě musel čerpat z domácího prostředí: "Pro věty paní Tkalounové jsem se inspiroval výrazy své skutečné, nefilmové manželky. Je to v poloze: Mám tě ráda, ale jsi blbec. Moje žena Boženka scénář četla mnohokrát a myslím, že bude spokojena. I když... některé scény se jí nebudou líbit." Zde má Svěrák starší patrně na mysli odvážné scény s učitelkou Ptáčkovou (Nela Boudová), odehrávající se ve vlakovém kupé. Přirozeně že Svěrákova filmová choť (Daniela Kolářová) nemá Ptáčkovou ráda: "Přesluhoval ve sborovně, jen aby mohl tokat s užvaněnou Ptáčkovou v přiléhavém svetříčku. A já jsem s ní učila, takže vím, co je to za krávu!" Vlak sexu mu ujíždí "Učitel Tkaloun je pětašedesátiletý mužský, kterému se nechce do důchodu ani pracovního, ani milostného. Ve škole už to nepůjde, žáky moc nezvládá, být doma s manželkou je pro něho také k nepřečkání, i když ji má rád. Vlak sexu už mu ujíždí, ale ještě by se chtěl zachytit vzadu na stupátku..." Tak charakterizuje svého hrdinu Zdeněk Svěrák. Sám už dlouho nehrál, a proto mu syn po kamerových zkouškách vyčítavě říkával: "Tati, víš o tom, že jsi byl zase ze všech nejhorší? Zase? Víš to?" Otec kajícně vysvětluje: "Na těch kamerovkách, tam já jsem byl jedinej, kdo měl tu roli jistou. Tam já jsem se nesnažil." Zato když se jelo naostro, předvedl Svěrák duši stárnoucího učitele mistrně. "Víš, jak ti děti říkají?" přísně se ho ptá na začátku filmu ředitelka školy. "Vím. Ždímák," špitne oslovený. "To už je potřetí, s tou houbou!" štěkne ředitelka. "Počtvrtý," opravuje ji pravdomluvný pedagog. Ždímák se mu říká proto, že na hlavy odbojných žáku ždímá vlhkou houbu na utírání tabule. Protivná Eliška "Eliška je paní učitelka v důchodu, má určitou představu, jak ten důchodový věk realizovat, ale představy manžela jsou diametrálně odlišné," popisuje svou postavu Daniela Kolářová. "Eliška žárlí, je protivná, ironická, rýpavá, má pocit, že manžel už nechce být se starou okoukanou ženskou." Muži, kteří už film zhlédli, se shodují na tom, že nejprve mají z Elišky husí kůži, poté se s ní smíří a ke konci snímku si ji oblíbí. Sama herečka si natáčení užívala. "To, že se tím bavila, že kolikrát zakroutila hlavou a řekla, ty jsi vůl, tak to je největší blaho," konstatuje Zdeněk Svěrák. Vratné lahve jsou podle Svěráka mladšího tatínkův nejsložitější film: "Ve Vratných lahvích se kladou otázky, na které nejsou odpovědi. O stáří, smyslu života, lásky a manželství. Na to nelze odpovědět, lze jen rozjímat." Jak Nela Boudová zrudla "Tříletý Robin Soudek si na svůj věk uměl zapamatovat text, opakoval ho s chutí a přirozeně, ale pamatoval si nejen svou roli, nýbrž i role ostatních. Až jsme ho museli prosit: Tohle neříkej, to říká děda," vzpomíná režisér. "Jinou postavu, nemluvného Mluvku, jsme dlouho hledali. Hraje ho Landovský a bylo to šťastné rozhodnutí. Bál jsem se, že bude k nezastavení, že bude vyprávět, co ve Vídni, co Havel. Ale normálně hrál a bylo ticho. Dali jsme mu hodně úkolů: otevřít pokladnu, vystavit účet, břichem ji zavřít, a tak se soustředil a nevykládal." Natáčelo se ve skutečném supermarketu, který byl mimo provoz. "Občas tam omylem přišli normální zákazníci, pokoušeli se nakupovat a rozčilovali se, že máme tvrdý chleba," usmívá se "vedoucí samoobsluhy" Miroslav Táborský. Nela Boudová (sexy učitelka Ptáčková) zase vzpomíná, jak roli dostala: "Stála jsem před mateřskou školkou, přišel tam vzorný dědeček Zdeněk Svěrák a povídá mi: Právě jsem na vás myslel... Strašně jsem zrudla a on vyhrkl: Myslím jako na roli!" Dvacet pivních lahví Film se točil padesát šest dní, od března do června (to abychom na tatínka nespěchali - vysvětluje režisér). Stál 33 milionů, existuje devětatřicet kopií. Je třeba připomenout, že Svěráci jsou držitelé Oscara - za snímek Kolja. O filmovém představiteli Kolji ( Rus Andrej Chalimov) Jan Svěrák říká: "Hodně přibral a z češtiny si pamatuje pouze slovo řízek." A jak vlastně napadlo Zdeňka Svěráka napsat film o vratných lahvích? "Jednou za deset dní vracím přesně dvacet pivních lahví, tedy dvě denně, jsme na to s manželkou dva," tvrdí. "Vždycky jsem nakukoval na Petřinách do toho okénka, byl tam chlap, z kterého jste nedostali slovo. Říkal jsem si: kdyby tam tak byl někdo jiný a povídal si s lidmi..." Písničku k filmu nazpíval Jaroslav Uhlíř a říká se v ní sebekriticky: Ani k stáru nemám o životě páru, třebaže jsem dosti sečtělý... "Mě baví ta atmosféra natáčení," svěřuje se Zdeněk Svěrák. "Zvláště když si říkám: třeba je to tvůj poslední film, užívej si to. Tak si to užívám a pozoruju a říkám si: Zapamatuj si to!"