Nejznámější vdova v České republice Vendula Svobodová (35) se po tragické sebevraždě svého manžela Karla Svobody (+68) znovu sbírá ze dna. Síly a optimismus jí vrací malý Kuba (1,5) a také její věrná kamarádka Simona Pizingerová (39), s níž v Říčanech spolupodniká v květinářství. Po tragické smrti Karla Svobody se všichni na Vendulu vrhli, bombardovali ji a tím ji jen dál vyčerpávali a zvyšovali její utrpení. Vlastně ji ani pořádně nenechali vyplakat... Až teď, tři týdny po tragédii, Vendula Nedělnímu Blesku prozradila, jak opravdu prožívala první dny po sebevraždě svého manžela, s čím vším se potýkala a co ji trápí nejvíc a nedá spát. Opravdu se z vás stal ze den na den "bezdomovec"? Pravda je, že první týden po té strašné tragédii jsem strávila v jednom tričku a při vystoupení v televizi jsem na sobě místo kabátu měla deku. Na tom ale nic strašného nevidím. Během několika hodin jsem měla obstavená konta a pořád byla sledována policií. Chvíli potrvá, než se vyřeší, jak se všechno, co po sobě Karel zanechal, rozdělí a co komu připadne. Osobně se tím ale teď vůbec nezabývám. Údržba domu v Jevanech stojí měsíčně údajně třicet tisíc korun, kdo ji teď platí? Záhy po Karlově smrti jsem peníze na údržbu dávala dohromady horko těžko. Příští měsíc to moje starost už asi nebude. Odnesla jste si už z domu v Jevanech věci, které byly prokazatelně vaše? Potom, co se to stalo, jsem seděla zhroucená v kuchyni a říkala si, že, co je moje, mi snad pak dají, a odešla jen v oblečení, co jsem měla na sobě. Pak jsem se tam vrátila pro některé věci pro Kubíka a také pro svůj černý kostým a lodičky, abych měla co na sebe na pohřeb. Obsah své tašky jsem pak ale musela ukázat službě u vchodu. Věřím, že se všechno vyřeší tak, jak má. Tragédie mě zasáhla citově a lidsky, materiální stránku věci vnímat odmítám. Vím, že se o sebe a Kubu postarám. Víc než týden po té tragické události jste byla bez Kubíčka. To jste byla v takovém stavu, že jste se o něj nedokázala postarat? Ty první dny byly hrozné a nepřála bych nikomu je zažít. Jen díky práškům na spaní jsem spala alespoň tři hodiny denně, stejně jako moje kamarádka Simona, která mě hlídala jak malé dítě a neustále byla se mnou. Za to jí jsem vděčná stejně jako Janisu Sidovskému s Pavlem Vítkem. Když viděli, jak jsme obě na tom, přijeli, uvařili, prostě pomohli jako opravdoví přátelé. Více než týden po Karlově smrti jsem na Kubíčka sílu opravdu neměla. Teď ale cítím, jak mi znovu vrací víru v život. Co byste řekla k rodinné "válce", která se u vás rozpoutává? Mým přáním je, abysme spolu vycházeli dobře. Pro nás všechny Karel moc znamenal a určitě by si nic jiného nepřál. Jeho syna Petra jsem poznala, když mu bylo třináct a Karlovi jsem s jeho výchovou tenkrát vlastně i pomáhala. Vždycky jsme se k sobě chovali hezky a přála bych si, aby to tak bylo zase. Co je pro vás v celé té tragédii nejtěžší? Pomyšlení, že jednou budu muset tohle všechno, co se teď stalo, říct a vysvětlit svému synovi. Nevím, jak to udělám.... V tomhle mě asi každá máma pochopí, straší mě to i ve snu. Stejně tak mu budu muset říct, že měl starší sestru, která zemřela na leukémii... Nebylo tajemství, že po smrti Klárky jste si s Karlem prošli krizí, kterou zahnalo až narození Jakoubka... Přála jsem si mít s Karlem další dítě, protože jsem ho milovala, ale také jsem doufala, že se mi vrátí Klárka! Když jsem ji nosila pod srdcem, Karel skládal hudbu k muzikálu Dracula a já celé dny trávila ve studiu s ním. Tenkrát jsme byli opravdu šťastní.... Máte představu o své budoucnosti? Bydlení mám už zajištěné v jedné říčanské vilce. Nějakou dobu chci být v klidu. Musím načerpat sílu, znovu se nadechnout a dál pracovat pro Kapku naděje. Všem, kteří nám posílají dary právě v těchto dnech, děkuju a slibuju, že budu pokračovat dál.