Jako čtrnáctiletá modelka se Iva (24) ocitla sama v Paříži, časem s modelingem sekla a začala zpívat - s velkým úspěchem a francouzsky. Ve dvaceti se vrátila do Prahy a šíleně se zamilovala do zpěváka a herce Richarda Krajča. Následovala svatba, veliké zklamání a rozvod. V současné době hovoří Iva o bývalém manželovi nerada. Podle všeho by uvítala, kdyby se odstěhoval na jinou planetu. Líbil se vám Román pro ženy s vašimi písničkami? Úplně úžasnej. Byli jsme na tom v kině s celou kapelou, na velkém plátně jsme najednou slyšeli naši hudbu... Nebylo to jako jít normálně do kina, bylo to prostě takové... buší vám srdce... hezký zážitek. Jak vycházíte s kapelou? Jen samí chlapi a vy... My se kupodivu nehádáme, a ostatní kapely říkají, že je to špatně, že bychom se měli hádat. Že všechny kapely se hádají, tak proč ne my? O čem vypráví vaše nejznámější písnička La muerte - Smrt? Je to o tom, že nejdřív tu smrt nechceme přijmout, že se jí bojíme, a nakonec ji přijmeme v dobrém slova smyslu. Že smrt nemusí být tak strašná, jak si ji všichni představujeme, že to může být začátek něčeho jiného, nějaký vstup do ráje, to už záleží na tom, jaké má kdo náboženství nebo představy. Vážně vás ta písnička zbavila strachu ze smrti? Určitě. Měla jsem hrůzu z letadel a vůbec jsem nemohla lítat. To byla taková panika, že jsem předtím nespala a říkala jsem si, že umřu, že je to můj poslední den. Seděla jsem v letadle, stevardi a letušky běhali kolem mě, drželi mě a já jsem hrozně brečela. Pak jsem si řekla, že to překonám jedině tak, že si na to budu víc a víc zvykat. Co všechno jste v letadle vyváděla? V jednu chvíli jsem vystrašila i letušku. Za letu jsem křičela: Co to je? Co to je? Slyšeli jste to? A to už je jasný, teď už spadneme! Měla jsem přítele a ten to měl hrozné, tahal mě do odletové haly, strkal mě dovnitř, pořád říkal, že je to v pohodě. A já tam bušila na to sklo, bylo to takové tragické... (směje se) Teď už scény neděláte? Ne. Žádnou už neudělám. Nevím jak, ale nějak jsem si pomohla. Francouzští a čeští muži - je to velký rozdíl? Francouzi jsou galantnější. Pomůžou vám do kabátu, podrží dveře. A nejste pro ně jenom žena, funguje rovnoprávnost, tam jsme se v Čechách ještě úplně nedostali. Na druhou stranu na Češích mě baví, že je tady úplná pohoda. Když jdu s Francouzem na večeři, musím si dávat pozor na stolování, protože oni jsou na to úplně úchylní. V Čechách s klukama zajdete na pivo a je to jinak, je pohoda. Sama ve čtrnácti v Paříži, to zní až neuvěřitelně. Když jsem tam přijela, neuměla jsem žádnou řeč kromě češtiny, což bylo úplně zbytečné. Musela jsem se nějak rukama nohama dorozumívat, a to je dobře, protože vás to naučí mluvit hrozně rychle. Je to pro mě vlastně řeč zadarmo. Zadarmo? Nestálo vás to naopak tvrdé úsilí? Ale vlastně jsem se nikdy ta slovíčka nešprtala. O to hezčí je, když už s lidmi můžete mluvit. A pak takové ty legrácky, když si lidi myslí, že jim nerozumíte... Jak je vůbec možné, že vás rodiče pustili? Maminka chtěla být herečkou, když byla mladá. Její maminka - moje babička jí to zakázala. Tenkrát se to bralo špatně, jako komediantství, byla jiná doba. Mamča toho hrozně lituje, teď jak je starší, vždycky říká: Já jsem tenkrát mohla... Proto mi chce dát všechno, po čem toužím. Bylo to pro ni těžké, bála se a navíc v tu dobu taťka už odešel, takže byla sama. Šetřila a jezdila za mnou autobusem, když nastřádala peníze. Muselo se vám stýskat, ne? Ze začátku ne, myslela jsem si, že nikoho nepotřebuju, že jsem dospělá. Ale teď když vidím čtrnáctileté dítě, říkám si: Ježíšmarjá, vždyť je to dítě! Ale tenkrát jsem si říkala, Super, budu bez mámy. Mohla jsem si chodit po Paříži, o které jsem snila odmalička, dýchala jsem ten nový život. Pak to začalo. Česká modelka odjela, už tam nebyl nikdo, kdo by mi rozuměl. Neměla jste nikoho? Ani moc ne. Nemyslím, že se v modelingu holky mezi sebou kamarádí. Přišly nějaké falše a zvláštní hry. Uzavřela jsem se do sebe, chodila jsem s walkmanem, psala jsem si ty svoje básničky, vlastně jsem už potom žila v bublině. Když jsem pak potkala kluka, který mi řekl: My máme kapelu, rozsvítily se mi oči: Jé, můžu přijít na zkoušku? Jak se vám v začátcích zpívalo před publikem? Hrozně. Teď už mě to baví. Teď už dokážu přecvaknout do takového toho: A teď to tady všechno rozdrtím! V začátcích jsem byla vždycky úplně bílá a bylo mi špatně, říkala jsem si, že buď omdlím, nebo se pozvracím, nebo dostanu zástavu srdce. Klepala jsem se, měla jsem pocit, že se musím omluvit za to, že tam vůbec jsem, něco jako: Dobrý den, promiňte, já tady něco zazpívám... Bylo to srovnatelné s pocity v letadle? Měla jsem celé takové strašidelné období. Modelingu jste kvůli zpívání nechala, a tak přicházíte o slušné částky. Přicházím. Mamka je z toho nervózní, nadává mi za to, a má asi pravdu, protože je fakt, že bych se finančně měla o mnoho, mnoho líp. Protože to je jackpot, ten modeling. Já mám teď třeba míň peněz, ale jsem vnitřně šťastnější. Nemůžu dělat něco, co mě nebaví. Když fotím, lidi kolem mě jsou nešťastní, protože já jsem nepříjemná, mně to nic nedává, jen čekám, kdy už si to odbudu. Proč jste se vdávala tak mladá? Všechny holky sníme o tom princovi. I když to třeba na sobě nedáváme znát, všechny o něm sníme. Měla jsem pocit, že přijel na tom bílém koni, že to je ta pohádka a teď kašlu na všechno, vezmu si ho, budeme šťastni až do smrti... Po měsíci, kdy jsme se znali, Richard (Richard Krajčo ze skupiny Kryštof - pozn. red.) řekl: Vezmeš si mě? Pohádky jsou pro děti a to je všechno. Vdávala jste se v nezvyklých šatech. V černých. Chtěla jsem nějaké trošku rockovější. Aby na nich byl zip, nějaké pásky, aby šly dohromady s tím, co dělám a jaká jsem. A návrhářka říká: No a co kdyby byly prostě černý? Jak dlouho už jste rozvedená? Už je to devět měsíců. Už je to pryč. Ne, to nebude nikdy pryč, ale je to trochu lepší. A je to nespravedlivé. Protože chlap je pořád dejme tomu Novák. Ale já, když jsem si ho vzala, vzala jsem si i jeho jméno. Ale teď už o něm nechci slyšet, nechci ho vidět. Někdo vám ublížil, tak ať se odstěhuje na jinou planetu. Ale jdete na úřad a řeknou vám: My tady máme ještě vaše staré papíry, paní Nováková... V písničkách vašeho bývalého manžela najde prý pozorný posluchač vzpomínky na vás. No to je hodně komické, to jsem se opravdu zasmála. Protože když někoho vykopnete, že už ho nechcete, a pak si ještě zazpíváte: Já jsem tak sám, tak to mě pobavilo. Já budu třetí desku nahrávat až teď, v Paříži, z velké části zase ve francouzštině. Ale nevím, jestli do toho vůbec chci nějaké vzpomínání plést, možná napíšu spíš veselejší věci. Dala bych tam maximálně dvě české písničky. Nová známost je na obzoru? To je těžké. Když vás někdo nechá, tak najděte si honem rychle po takovém silném vztahu někoho. Když jsem si Richarda brala, měla jsem pocit, že už chci mít ty děti, že už chci mít ten vztah... Měla jsem pocit, že je mi čtyřicet nebo co. Ale teď si uvědomuju, jaká je to blbost. Mně je dvacet čtyři let, já si budu žít, ježíšmarjá! Ať si každý říká, co chce, já si teď budu užívat ten svůj mladý život jako každá jiná mladá holka. Zdá se, že už jste z nejhoršího venku. Dělá mě to silnější, ten krunýř se buduje, a to je dobře, život kolem nás je drsnej. Každý pár má problémy, to je normální. Ale já bych to manželství udržela dál, protože si myslím, že je blbost se rozvádět, když už se lidi vzali. Ale když ten člověk už nechce, tak co mám já dělat? Můžu se postavit na hlavu. Prostě mě nechce, no tak mě nechce.
Iva Frühlingová Narozena v květnu 1982 v Mostě. O Paříži jí odmalička vyprávěl její v Čechách žijící francouzský dědeček, ale francouzsky ji nenaučil. Když ve čtrnácti přiletěla do Paříže jako tvář modelingové agentury, uměla říci jen Dobrý den a Dobrou chuť. Studovala tu americké gymnázium, pracovala jako modelka a později začala zpívat s malou kapelou po barech a klubech. Skloubit dohromady modeling s hudbou se ukázalo jako nemožné. Můj booker byl ze mě nemocný - říká Iva. Zavolal, že mám superdžob, a já na to: Dobrý, ale já mám koncert. Prvním albem Litvínov pronikla na francouzský a belgický trh, v Čechách za něj dostala platinovou desku. Druhé album se jmenuje Baby Doll. Iva je rozvedená, manželství s frontmanem skupiny Kryštof Richardem Krajčem trvalo jen několik měsíců.
