Petra Černocká: Neodvážila jsem se požádat ho o písničku Petra Černocká (57), alias čarodějnice Saxana z dnes již ´kultovní´ české komedie Dívka na koštěti, obdivovala Karla Svobodu jako geniálního skladatele. Nikdy se prý neodvážila požádat ho, aby pro ni složil písničku... Znala jste dobře Karla Svobodu? "Od 70tých let, kdy jsem se objevila mezi zpěváčky popmusic, jsme se vídali při různých pracovních příležitostech celkem často." Byl to otevřený člověk, či spíše introvert? "Od začátku jsem k němu přistupovala s velkým respektem, jako k někomu, kdo už hodně dokázal. On byl ale dost bezprostřední a otevřený chlap, se kterým se dobře povídalo, a protože měl i smysl pro humor, tak na nějaký ostych člověk hned zapomněl." Prý byl pečlivý až pedantský... "Měla jsem před lety v televizi pořad Lexikon a povídala jsem si tam s muzikanty. Karel byl suverén, seděl u piána, občas něco zahrál a o muzice mluvil s lehkostí. A ačkoli nešlo o nijak exponovaný pořad a on určitě neměl času nazbyt, tak se přípravě věnoval s neobyčejnou pečlivostí. Několikrát mi volal, co a jak by tam mohlo být a co bych měla najít v archivu." Mluvíte o něm s takovým uznáním, přesto vám osobně nikdy žádnou písničku nenapsal... "On měl rád velké hlasy, třeba i s trochou patosu v projevu, což byl taky důvod, proč jsem se ho nikdy neodvážila požádat o písničku. Pro jeho velkorysé kantilénovky jsem byla naprosto beznadějný interpret." Co říkáte spekulacím, které se objevily kolem jeho smrti? "To, co se teď strhlo v médiích, mi jen připomnělo, jak jsem ho jednou, ještě před sametovou revolucí, potkala na Vinohradech. Na otázku, ´co pořád děláš´, mi řekl: Víš, já mám rád klid, píšu si muziku, baví mě to, mám dobré zakázky v Německu, takže mám i dost peněz. Nechci se někde předvádět, jako někteří moji kolegové a nestojím o publicitu..." Stal se ale celebritou na výsluní... "Samozřejmě, že to dopadlo jinak, už jen kvůli svým nepřehlédnutelným úspěchům na poli muzikálu býval často ´viděn´, ale to co se v médiích okolo jeho osoby teď děje, a hlavně za jakých okolností, by ho nenapadlo ani v nejhorším snu."¨

Marta Kubišová: Z obviňování Venduly jsem v šoku Zpěvačka se sametovým hlubokým hlasem Marta Kubišová (64) se s Karlem Svobodou spřátelila v šedesátých letech v Divadle Rokoko. Dodnes od hitmakera zpívá slavné působivé songy Nechte zvony znít nebo Depeši, které jí vhánějí slzy do očí. S jeho smrtí se nemůže vyrovnat... U které Karlovy hudby se neubráníte slzám? "Veškerá jeho hudba je působivá a dojemná. Nejvíce mě ale chytl za srdce nádherný muzikál Dracula. Napadlo mě, že bych si některou písničku ráda zazpívala, ale moc bych se jim tam asi nehodila." Řekla jste si mu někdy o písničku? Nebo vám scházela odvaha? "Neřekla. Po revoluci jsme byli domluvený, že spolu něco uděláme, bohužel k tomu nedošlo. A dříve, když jsme se v pětašedesátém poznali v Divadle Rokoko, Karel byl pianistou skupiny Mefisto, který nás doprovázel společně s Orchestrem Václava Hybše. Z neznámého kluka jsme tehdy vypreparovali hitmakera." Měla jste k jeho hudbě někdy výhrady? "Nikdy. Vždycky přišel s nějakou písničkou a já to brala jako hotovou věc. Víc jsem nepotřebovala. Věřila jsem mu." Jak moc jste si byli blízcí? Byli jste kamarádi? "V divadle to jinak nejde. Tam byl každý s každým kamarád. Na zájezdech jsme společně trávili spoustu hodin a tam se člověk o tom druhém dozvěděl i to, co nechtěl." Měl v té době Karel deprese? "Absolutně žádné. Co já ho znám, nikdy nebyl zamyšlený nebo zadumaný. Vždycky na mě působil jako vyrovnaný člověk, který odolal všem nástrahám úspěchu i slávy. Je ale pravda, že se ta naše divadelní parta za čas rozprchla, každý přistál někde jinde, takže jsme se vídali už jen při nejrůznějších hudebních příležitostech. A člověk se během života strašně mění. Úplně každý se může na základě těžkých životních situací, které v něm zanechávají šrámy, ocitnout na druhé straně svého uvažování i chování." Karel těch životních šrámů utržil hodně. Zemřela mu první žena, dcera Klárka, kamarád a textař Jirka Štaidl. Možná už jich bylo na něho příliš... "Všichni z vlastního života víme, že když nám odejde někdo z blízkých, tak musíte fungovat dál, jinak to prostě nejde, ale rány v nás zůstávají. Nic je nepřikryje. Nikdy to člověk ze sebe nedostane úplně ven a Karel těch životních šrámů opravdu neměl málo. Když jsme se před časem potkali u benzínky, spěchal do motolské nemocnice za Klárkou a Vendulou. Byl úplně zdrcený. Velmi jsem s ním soucítila, protože vím, co to je, když má dítě jenom rýmu, natož pak, když bojuje o život. Muselo to být pro oba těžké..." Co vám problesklo hlavou, když jste se dozvěděla o jeho sebevraždě? "Zpráva o jeho smrti mě velice překvapila, protože když jsme se naposledy viděli na karlovarském filmovém festivalu i s jeho ženou Vendulou a malým Jakoubkem, oba působili úžasným spokojeným dojmem šťastné dvojice... Pokud měl ale Karel nějaké psychické problémy, pak přikládám vinu i všem terapeutům. Jakmile se přece u někoho zjistí deprese, je nemožné, aby měl u sebe doma zbraň nebo nějaké jedy. Nic, čím by si mohl vzít život! Z čeho jsem ale opravdu v šoku, je obviňování Venduly, že všechno zavinila ona. Znám ji osobně, ale úplně z jiné stránky, než je na veřejnosti líčena. A hodně se mě to dotýká."
Leona Machálková: Karel mi nastartoval kariéru! Karel Svoboda produkoval Leoně Machálkové dvě desky a zásadně ovlivnil její kariéru. "Karel nebyl rozhodně žádný mafián showbyznysu. Naopak. Vnitřně to byl nesmírně citlivý, pokorný a křehký člověk," vzpomíná Leona Machálková (39). S Karlem Svobodou jste byli přátelé. Pozorovala jste na něm v poslední době nějakou změnu?" Bohužel ne. Naposledy jsem se s Karlem viděla v létě na svatbě Pavla Vítka a Janise Sidovského. Pak už jsem ztratila přehled a vůbec netušila, že prožíval takové hluboké deprese, na jejichž konci byl zkrat. Co bylo tou poslední kapkou, která se v něm nashromáždila, zůstává velkým otazníkem." Jaký byl Karel jako člověk? "I když Karel často na veřejnosti působil svým vystupováním velmi ramenatě, vnitřně to byl nesmírně křehký člověk. Jinak by nemohl psát tak nádhernou hudbu. Rozhodně to nebyl žádný mafián showbyznysu. Možná mu chvíli v téhle roli i bylo dobře, ale vnitřně byl úplně jiný: Pokorný, jemný a citlivý." Co si myslíte o tom, že si vzal život kvůli něvěře své ženy? "Nepřísluší mi, abych spekulovala o důvodech a kohokoliv obviňovala z nepohody, která v něm evidentně byla. Ať už se mezi Karlem a Vendulou dělo cokoliv, byla to čistě jejich soukromá věc, jak řeší svůj vztah. V takové vyhrocené chvíli považuji za naprosto nemorální obviňovat zničenou, ovdovělou ženu s malým dítětem, že za to může." Co říkáte tomu, jak se Filip Renč zachoval na jeho pohřbu? "Tím mě tedy opravdu naštval. Vůbec tomu gestu nerozumím. Můžu říct jediné: Kdo je bez viny, ať hodí kamenem; a to Filip Renč rozhodně není. Filip si vždy budoval image dobyvatele žen a ne vždy se k nim choval fér." Vy jste si s Karlem jedno období byli víc než blízcí... "Ano, jeho agentura v čele s panem Paulů mě zastupovala čtyři roky, vydali jsme spolu dvě desky, spolupracovali jsme na dvou muzikálech. Byla jsem ráda, že se Karel přátelil s mým životním partnerem Bořkem. Jezdili k nám s Vendulou na chalupu. Naposled, když čekali malého Kubíčka. Chlapi si spolu měli co říct a rádi si zapařili." A vy dvě s Vendulou? "V pohodě. Už dávno jsme si všechno vyjasnily. Ty fámy byly zbytečný trauma pro všechny." Čím pro vás Karel zůstane? "Jeho odchod je pro nás všechny hrozná rána. Prožili jsme spolu kus života. Pracovního i lidskýho. Pořád tomu nemůžu uvěřit, nemůžu to přijmout. Nemusím hledat žádná velká slova. Na Karla se prostě nedá zapomenout..."
Helena Vondráčková: Všechno bych čekala, ale tohle ne... Chtěla dát Karlovi poslední sbohem, ale musela pracovně do Varšavy. "V den pohřbu jsem ráno zapálila svíci a rozloučila se s ním. Měli jsme se strašně rádi. Byl to bezvadný a pracovitý člověk. Jeho písničky na první poslech chytly za srdce, a to je dar," říká zpěvačka Helena Vondráčková (59). Když jste se s Karlem naposledy viděla, všimla jste si, že by byl sklíčený, pohublý nebo snad rozmrzelý? "Když jsme spolu naposledy seděli na kafíčku v Obecním domě, zaníceně vyprávěl o muzikálu Golem, který připravoval. Byl unavený, zhubnul, ale přičítala jsem to množství práce. Ani v nejmenším by mě nenapadlo, že by za tím mohlo vězet něco jiného." Někteří Karlovi přátelé mluví o tom, že v poslední době trpěl depresemi. Co si o tom myslíte? "Spousta lidí teď mluví jeden přes druhého. Každej je chytrej, vypráví, co všechno ví, ale neví. Co se mi opravdu nelíbí, že někteří svalují vinu na Vendulu. Člověk je v takové situaci na kolenou a do takových lidí se přece nekope. Velmi Vendulu obdivuji za to, jak zvládla smrt dcerky Klárky a co všechno dělá pro Kapku naděje. Myslím, že by všichni nepřející lidé raději měli být ticho. Mrzí mě to, už proto, že jsme se s Karlem měli strašně rádi." Kdy jste se skamarádili? "V Divadle Rokoko, kam jsem nastoupila z gymnázia v pětašedesátém roce. Současně se mnou přicházela i skupina Mefisto, ve které Karel hrál na klavír - v té době neznámý skladatel. Začal nám nabízet písničky. Rok na to už jsme spolu odjížděli na festival do Rio de Janeira s písničkou Vzdálený hlas, kterou mi napsal. Nakonec se bál, že z toho vystoupení bude pořádná ostuda..." Proč ostuda? "Strachoval se, abych vůbec zazpívala. Den před vystoupením jsme totiž vyrazili do taneční školy samby. Deset bongistů tlouklo palicemi do bubnů a já tančila jako zběsilá. Když už byly čtyři hodiny ráno, Karel padl na kolena a s rukama sepjatýma prosil, ať už se jdu vyspat, jinak to bude strašná ostuda, protože to nezazpívám a on se z toho zblázní." Co jste tenkrát udělala? "Vyslyšela jsem ho. Obavy ale byly zbytečné. Umístili jsme se na pátém místě z pětačtyřiceti zúčastněných států. Strašně ráda na Rio vzpomínám. Strávili jsme tam úžasné chvíle. Karel mě hlídal jako ostříž, aby mě někdo neukradl, přece jen jsem byla blondýnka... Poznali jsme tam obrovské množství slavných lidí, což Karlovi imponovalo." Toužil po slávě a úspěchu hudebního skladatele? "Určitě. Neřekl to nahlas, ale vycítila jsem to z toho, co dělal a jak se choval. Vždycky byl strašně pracovitý a houževnatý. Energický, pozitivní a hlavně kamarádský. A jakmile měl něco krásného v nabídce, volal mi, já za ním jela do Jevan, kde jsem strávila třeba i celý den." Co jste probírali? "S Karlem to nebylo jednoduché. Nejdříve jsem si vyposlechla, co udělal nového, kde co postavil a teprve pak mi přehrál novou písničku." Odmítla jste ji někdy? "Taky jsem nevzala všechno, co mi nabídl." Dokázal to přijmout, nebo se urazil? "Okamžitě reagoval: Tak ne, co tohle... a vytasil něco jiného. V tomhle byl velkorysý, žádný ješita, který by se nafoukl. Karla zajímal názor ostatních..." Které Karlovy písničky patří k vašim zamilovaným? "Těch je strašně moc - Fanfán, Nejkrásnější na světě je láska z filmu Romance za korunu, Stín katedrál, Lásko má já stůňu... Karel byl melodik. Jeho písničky na první poslech chytly za srdce, a to je dar. Proto se z toho, co se stalo, nemůžu vzpamatovat. Všechno bych čekala, ale tohle opravdu ne..."
Eva Pilarová: Mraky lidí Karlovi záviděly úspěch a peníze! Když se dozvěděla, že si její letitý kamarád Karel Svoboda, kterému odsvědčila první svatbu, sáhl na život, prochodila skoro celou noc. "V hlavě mi zněla pořád dokola poslední slova, která mi řekl: Nějak nám to utíká. Rozhodně bych si s ním chtěla říct víc," vzpomíná zpěvačka Eva Pilarová (67). V šedesátých letech jste si byli s Karlem velmi blízcí. Co je na tom pravdy, že jste mu sháněla snubní prstýnky, aby se mohl oženit se svou první ženou Hankou? "S tím slovem ´blízcí´ bych byla opatrná, aby si to někdo nevyložil po svém. S Karlem jsme byli kamarádi a těm ´snubákům´ předcházelo to, že když mi Karel poprvé představil jistou slečnu Hanu, zeptala jsem se: Kdy bude svatba? A Karel na to: Sežeň nám kvartýr, zlatý prstýnky a vezmeme se hned! Jenže, zlatý prstýnky tenkrát nikde nebyly." Kde jste je tedy nakonec sehnala? "Tuším, že to bylo v Rytířské ulici v nějakém zlatnictví. Prsteny se musely dlouho dopředu objednávat, ale já tam tenkrát přišla, hodila oko a hned to šlo. I ten byt nakonec byl. Náhoda tomu chtěla a maminka zesnulého hudebního skladatele Viliama Bukového se mě ptala, jestli bych neměla zájem o byt, který po něm zůstal. Pro mě to bylo příliš velké sousto, tak jsem to domluvila Karlovi. Pak jsem mu svatbu ještě odsvědčila. Od té doby už pro mě nikdy nic nenapsal..." Těch hitů, které vám složil, bylo bezpočet. Které jste si zamilovala? "Kantilénu Causo árii mi zpívá a nebo můj první hit Hrom, aby do tě lásko má, který otextoval Jirka Štaidl. S Karlem tvořili nerozlučnou dvojku, která se báječně doplňovala. Karel tehdy těžce nesl, když se Jirka zabil při autonehodě..." Vrátila jste někdy Karlovi hudbu s tím, že vás neoslovila? "Nikdy, ale občas jsem měla výhrady. Když mi Karel přehrával na piano nějakou novinku, která se mi strašně líbila, a pak mi řekl, že není pro mě." Přemlouvala jste ho, ať vám ji nechá? "Zkoušela jsem to, ale nenechal se přemluvit. Trval si na svém: Ne ne, to mám pro Karla Gotta. Když skládal nějakou věc, tak s tím, že měl přímo před očima toho daného interpreta. Byl to génius, jehož muzika v každém z nás, ať už jsme ho znali více či méně, zůstane." Jak na vás Karel působil, když jste se viděli naposledy? "To bylo vloni v prosinci na Českém Slavíkovi a v Hudebním divadle Karlín, v předvečer jeho narozenin. Připadal mi v naprosté pohodě. Byl štíhlý, myslela jsem, že je to výsledek nějaké geniální diety. Hodně jsem myslela na to, co jsme si stihli říct. Vybavuje se mi jediná věta: Nějak nám to utíká... Nenapadlo mě, že to budou poslední slova, která si řekneme." Co si myslíte o spekulacích, že Karlova sebevražda byla možná vražda? Měl Karel nepřátele, kteří by měli důvod usilovat o jeho život? "Neznám Karlovy nepřátele, ani o žádných nevím, ale znám mraky lidí, co mu záviděly úspěch a peníze. Hodně ´znalců Karla Svobody´ se chtělo zviditelnit a přesvědčit okolí o své důležitosti." Mluvila jste v těchto dnech s jeho ženou Vendulou, kterou někteří vaši kolegové veřejně obviňují? "Ano. Je nešťastná ze smrti svého manžela, je zaskočená lidskou zlobou a hyenismem. Působí na mě jako štvaná laň. Je mi to líto, protože ji mám strašně ráda..."