Když v roce 1979 Československá televize poprvé vysílala seriál Arabela, Mařence - té zrzavé holce s pihami u nosu bylo co závidět! Vždyť právě ona byla tak blízko krásné princezně Arabele, jakékoliv přání si mohla splnit otočením prstenu, proletět se v kufru a pomocí kouzelného pláště se přenést do pohádkové země. Veronika Týblová - Polívková (36), představitelka Mařenky, a Ondřej Kepka (37), který hrál Honzíka, prožili krásný rok prázdnin. Co ale filmová Mařenka dělá dnes? Jaký byl její další osud? Někdejší filmová hvězda, která zazářila v seriálu Arabela, žije v panelovém domě na Černém mostě v Praze se dvěma dětmi a bez manžela. Učitelka, která v porovnání s herečkami vydělává žalostně málo, si ale přesto nestěžuje. Nedělnímu Blesku se svěřila, jak přišla k roli pohádkové Mařenky, co bylo potom, ale i s tím, jak ji sláva nezamotala hlavu a na gymnáziu se rozhodla pro dráhu učitelky. Že právě malé děti jsou její osud a že to s nimi umí, potvrzuje i to, že si plnými doušky vychutnává mateřskou dovolenou a nehodlá ji ukončit dříve než malé Viktorce budou čtyři roky. Když se natáčela Arabela Veronika Týblová - Polívková se narodila v Jablonci nad Nisou. Když její maminka, lékařka s odbornicí na kardiochirurgii, získala práci v IKEMu v Praze, rodina se přestěhovala do hlavního města a Verunka tu začala chodit do školy. Tatínek, bývalý novinář, se v té době z politických důvodů živil jako dělník. Do školy, kam Veronika chodila, přišli jednoho dne filmaři. Hledali rozpustilou upovídanou dívenku pro pohádku Kočičí princ. Veronika zrovna marodila, ale učitelka štábu sdělila, že jednu živou a upovídanou holčičku ve třídě má. Filmaři Veroniku navštívili doma a zakrátko dostala menší roli v pohádce. To hlavní ale mělo teprve přijít. Za tři měsíce absolvovala konkurs na Arabelu. To, že Mařenku ztvární právě ona, bylo jasné hned, ale ještě nějakou dobu trvalo, než k ní našli kluka do dvojice. Jím se stal syn herečky Gabriely Vránové Ondřej Kepka. Jak se natáčelo "Pro mě to byl krásný rok prázdnin a nezapomenutelných zážitků. Přála bych všem dětem, aby to mohly zažít také. Točilo se skoro pořád, bydleli jsme po hotelích a byli bez rodičů, tak si to asi umíte představit," vzpomíná Mařenka. "Na Barrandově jsme běhali mezi ateliéry, kde jsme s Ondrou prošmejdili kdeco. Zastavilo nás pouze červené svítící světlo, to jsme věděli, že do ateliéru nesmíme, protože se tam natáčí. Pan režisér Vorlíček byl skvělý, protože nám vždycky vysvětlil, o čem ve scéně půjde a pak nás nechal, ať to řekneme svými slovy," vzpomíná Mařenka, kterou vlastním jménem oslovuje snad pouze její táta. "Nejhorší pro mě snad bylo říct v perníkové chaloupce větu: Nezapomeň se zeptat, jak se na tu lopatu sedá," vzpomíná. Jinak šlo všechno jako po másle. "Asi jsme ale zlobili. Pamatuju si, jak jsme se jednou v pauze při natáčení s Ondrou dali do loupání ořechů a pak jsme měli úplně černé ruce. Další scénu jsme proto museli hrát s rukama za zády. Jindy jsme už večer před natáčením dostali kostýmy na příští den a nás nenapadlo nic lepšího, než si je večer ještě přeprat, aby nám to ráno opravdu slušelo. Ještě mokré jsme je pak zabalili do ručníků. Ráno bylo oblečení vlhké a zmuchlané, ale točit se muselo, a tak jsme se do něj nasoukat museli i tak," usmívá se nad vzpomínkami. A jací byli naši herečtí velikáni, např. Vladimír Menšík? "Kde byl on, tam bylo veselo a vždycky se nás ptal se, jak se máme. Pamatuju si i na kameramana Sirotka, který nás napomínal, abychom kolem kamer chodili po špičkách, jinak se na nás hrozně mračil," říká. A zapomenout nejde ani na televizní spolužáky a třídní vyvrhele Kozelku s Hromádkou. "V seriálu jsme byli nepřátelé, ale ve skutečnosti jsme si spolu hráli," dodává Mařenka. S představitelem Honzíka, Ondřejem Kepkou, strávila rok života a když se po letech potkali při natáčení pořadu Osudy hvězd, bylo to prý i po patnácti letech, kdy se neviděli, stejné, jakoby se rozešli den předtím. Jejich další životní cesty se ale po dotočení Arabely rozdělily. Po odvysílání seriálu spolu navštívili několik besed. Pak se představitelka Mařenky ještě objevila v televizním kabaretu a v seriálu Kousek nebe. Její poslední rolí byl televizní příběh Petra a Pavla, který natočila ve 14 letech. Definitivní tečkou za její hereckou kariérou byla nabídka k natočení příběhu s prorežimním politickým podtextem. Její táta, perzekuovaný za svoje názory, tenkrát však řekl rozhodné: Ne! Když se natáčela Arabela dvojka, po boku dospělého Ondřeje stanula místo ní Hana Ševčíková, "Bylo mi to líto, protože mi nedali ani šanci. Chápu, že herečka nejsem, ale kdyby se mělo natáčet ještě třetí pokračování Arabely, o tu možnost vyzkoušet si, jak by mi to před kamerou šlo, i když nejsem herečka, bych stála. Žádnou zásluhu na tehdejším bombastickém úspěchu seriálu si ale nedělám, byla to především skvělá práce všech tvůrců, já byla jen v pravý čas na pravém místě a vlastně jsem nic hrát nemusela. Taková jako v seriálu jsem opravdu byla," tvrdí Veronika dnes. Jak se z Mařenky stala učitelka "Studovala jsem gymnázium a vůbec nevěděla, co dál. Před medicínou mě matka zrazovala a pak mě někdo navedl, abych si dala přihlášku na vysokou pedagogickou," vzpomíná dál. Dnes má za sebou už deset let učitelské praxe na základní škole v Táborské ulici v Praze 4. "Učím na prvním stupni a baví mě to. Snažím se učit formou humoru a strašně se přitom vyřádím," vysvětluje svoje nadšení. "Učit pro peníze to ale opravdu nejde, člověka to musí bavit," vysvětluje. Ve svém učitelském zápalu šla dokonce tak daleko, že se svými dětmi jednou ve škole i přenocovala. Večer si na lavicích udělali švédské stoly a na koberci za lavicemi si pak rozestlali karimatky a spací pytle. A samozřejmě nechyběla ani noční bojovka po škole. Na muže moc štěstí neměla Ačkoliv je Veronika alias Mařenka holka do nepohody, na muže zatím příliš štěstí neměla. Chvíli to vypadalo, jakoby si všechno hezké, co měla prožít, vybrala už v dětství. Za studií se na diskotéce seznámila se svým prvním manželem, tátou syna Petra (10). Vzali se, když jí bylo 20 let, brzy se však rozvedli. "S prvním mužem ale vycházíme dobře a Péťovi je dobrým tátou," vypráví. Po rozvodu byla Veronika dva roky sama a pak poznala dalšího muže svého života. Z druhého manželství se jí narodila dcera Viktorka (3,5), nicméně svazek vydržel jen chvíli. Teď žije s přítelem, ale především se na plný úvazek věnuje domácnosti a dětem. "Den, když nejsem s nimi, mi připadá promarněný. Děláme všechno spolu a baví mě to," svěřila se. Ani by se nebránila ještě třetímu dítěti, ale to by se konečně už musel najít ten správný chlap na celý život.