Stavy euforického štěstí a během pár dnů propad na samé dno, odkud se lze vysvobodit jen sebevraždou. Zlý sen? Ne, realita, kterou Petr Muk (42) prožívá už od svých devatenácti let! O nemoci jménem maniodepresivní psychóza, přesně řečeno bipolární afektivní porucha, se jeden z nejúspěšnějších českých zpěváků rozhodl poprvé a naposled otevřeně promluvit poté, co se vynořily spekulace, že si na svatební cestě před několika dny chtěl sáhnout na život. "Nechci se pořád dočítat, že jsem zase v blázinci nebo že jsem si podřezal žíly," přiznává s odzbrojující upřímností muž, který kvůli geneticky vrozené chorobě během loňského roku absolvoval 15 elektrošoků a do konce života bude zřejmě odkázán na léky. Loňské jaro, které Muka přivedlo až za zdi psychiatrické léčebny, bylo podle jeho slov nejhorším propadem. Paradoxně díky němu však objevil lékaře, s jehož pomocí by měl nemoc zvládat čím dál lépe a vyvarovat se podobných stavů, jaké poprvé prožil před dvanácti lety. "Nemoc jsem zdědil zřejmě po linii maminky, která se ovšem styděla jít k psychiatrovi. Tatínek zas podobné problémy neměl nikdy, takže dodneška nepochopil, že na něco je dobré brát léky. Já je od roku 1984 do roku 1994 taky nebral," vzpomíná Muk na první vážnou depresi, kterou prožil během natáčení dokumentu se Shalomem v zahraničí. "Každý den jsem prosil, aby mě posadili do letadla a poslali domů. Hledal jsem místo, kde bych se zabil." Po návratu z natáčení Muk poprvé vyhledal psychiatra. "Pak mi ale předepsali léky, jejichž vedlejší účinky způsobovaly výpadky paměti. Natáčel jsem třeba s Helenou Vondráčkovou a vzpomenout si na slova Stínu katedrál, která jsem zpíval tisíckrát, byla dřina." Dalším lékem, který zpěvák vyzkoušel a díky němuž má jasno v osobním životě, byl Cipralex. "Jeho vedlejším účinkem je neschopnost ejakulace. Proto taky s jistotou vím, že nemůžu být otcem dítěte Martiny Janderové. Doba, kdy k něčemu mohlo dojít, byla mezi 18. a 19. listopadem 2005. To není z lékařského hlediska možné, hrozně dlouho by přenášela, její syn se narodil 22. září. Nejhorší už má za sebou? Elektrošoky jsou jedním z nejrazantnějších typů léčby bipolární afektivní poruchy. Lékař Petra Muka se k nim uchýlil loni na jaře, kdy na zpěvákův depresivní propad nestačily běžné léky. "Na jaře jich bylo osm, na podzim ještě sedm, už jen ambulantně. Dokonce jsem je dostal na stejném přístroji jako kdysi Miloš Kopecký," přiznává Muk. "Není to tak šílené, jak to zní. Můj ošetřující lékař pan Doubek si velice dobře pamatuje, jak Miloš Kopecký ráno přišel, dostal elektrošok, vyspal se z narkózy, večer si dal panáka a šel hrát. Panáky jsem ale zrušil už dávno. Přiznávám, že jsem prožil roky, kdy jsem pil dost, jsme prostě bohémové a někdy taky vyždímané houby, bohužel. Teď mám od svého psychiatra povolené dvě třetinky piva nebo dvě dvojky vína denně a nechybí mi to," říká Petr Muk, pro něhož je teď nejdůležitější reagovat na změnu svého stavu. "Jsem pořád v kontaktu se svým lékařem. Jakmile cítím, že se blíží propad, změníme léky, jak je potřeba, aby se špičky té mojí sinusoidy utlumily," dodává Muk, který může být osudu vděčný, že mu nadělil tři dcery. Ženy prý maniodepresivní psychózu neprožívají tak intenzivně, navíc se nemoc dědí spíše z matky na syna než z otcovy linie. Letos se snad ovšem blýská na lepší časy i pro samotného zpěváka. Začal jej ideálně, na dovolené...