Zpěvačka Hana Zagorová (60) je světoběžnice. Se svým manželem, operním pěvcem Štefanem Margitou (50), objela už skoro celý svět a mimo domov často vítá i příchod nového roku. Nedělnímu Blesku prozradila, kde a kdy si při tom užila nejvíc legrace a pohody. Hamburk, Německo: Štefan tančil flamenco "Před pár lety jsme se Štefanem a jeho rodiči trávili Silvestra v Hamburku. Na Nový rok Štefan zpíval ve zdejším divadle Beethovenovu Devátou, a tak jsme večer slavili přímo v hotelové restauraci. Celé sváteční menu se skládalo z ryb a mořských ´potvor´, jenže právě to naši rodiče moc nemusejí. Ze všeho nejraději mají českou a slovenskou klasiku, takže byli trochu nešťastní. Nezamlouvaly se jim ani koroptve, tak jsme jim objednali křepelky, které jsme nazývali ´divnými´ kuřaty, aby se konečně najedli. Bavili jsme se ale náramně a korunou všeho bylo, když Štefan pak v hotelové hale tančil flamenco." Dallas, USA: Šaty zničil inkoust "Moc ráda vzpomínám na krásný Silvestr v Dallasu. V předvečer posledního dne v roce jsme si šli se Štefanem donakupovat s malým zpožděním své vánoční dárky. Uprostřed nákupního střediska bylo kluziště, kupovali jsme si různé dobrůtky, procházeli obchody a mně padly do oka překrásné zelené společenské šaty. Dlouho jsem si je zkoušela a moc jsme se u toho nasmáli. Koupila jsem si je a byla jsem z nich nadšená. Druhý den jsem si je chtěla vzít na silvestrovskou oslavu. Když jsem je ale vybalila, zjistila jsem, že šaty na sobě mají takové to šedivé kolečko proti ukradení. Dodnes se divím, že nás při odchodu z obchodu nezavřeli. Byla jsem smutná, že si šaty vzít nemůžu, ale Štefan řekl, že kolečko sundá. Vzal šroubovák a pustil se do díla. Kolečko odstranil, ale uvnitř byl inkoust a na šatech se najednou objevil flek. A na tom hedvábí v bledě zelené barvě se rozpíjel čím dál tím víc. Šaty byly zničené, a tak jsme se na Silvestra do toho obchodu vypravili znovu. Narychlo je dali vyčistit, ale nepomohlo nic a v té velikosti už nebyly. I tak jsem se ale rozhodla, že si šaty nechám. A díky návrhářce Janičce Tůmové jsem v nich vystupovala i na koncertě v Lucerně." Houston, USA: Pro zelí do Texasu "Před pár lety měl Štefan angažmá v Houstonu a na oslavu Silvestra pozval kolegy z divadla k nám do pronajatého apartmánu. A slíbil jim, že uvařím něco dobrého z české kuchyně. Těšilo mě to, jenom jsem nevěděla, jak to všechno stihnu. Nejdřív ze všeho jsem se vydala shánět do ulic kysané zelí na zelňačku a pak ještě zbývalo vyřešit, v čem udělám takové množství bramborového salátu. Vyřešila jsem to tak, že jsem jako mísu využila spodní box v lednici na ovoce a zeleninu. V tom jsem všechno promíchala a musím říct, že asi patnáct lidí, co nás navštívilo, snědlo úplně všechno. Hrnec zelňačky, ´vanu´ salátu, další hrnec čočky s uzeným... A ta silvestrovská noc byla opravdu krásná, protože jsme seděli na balkóně, venku bylo asi 18 stupňů C a ze stromu na strom nám přímo před okny skákaly veverky. Byt jsme vyzdobili lampiony a Štefan kromě toho také udělal netradiční vánoční stromeček z fíkusu!" Petřkovice, ČR: Nový rok s doktorem "Moc ráda také vzpomínám na velkolepé Silvestry u nás doma, kdy jsem byla malá holka. Měli jsme velký dům a tenkrát byla taková doba, že pro nadbytečné čtvereční metry jsme u nás ještě museli ubytovat jednoho lékaře, protože jsme bydleli blízko nemocnice. Byl to mladý lékař těsně po škole a bylo mu to strašně trapný, ale nám se sestrou se líbil. Nicméně díky němu se u nás scházeli různí lékaři a pamatuji si, že jednou, a bylo to právě na Silvestra, k nám z nočního rychlého výjezdu dotáhli poraženou srnu. A když jsme se na Nový rok se sestrou vzbudily, celý dům voněl srnčím na smetaně." Praha, ČR: Vždycky s partou přátel "Tady jsem strávila hodně Silvestrů a bývalo to romantické a krásné. Z Malé Strany jsme vyráželi na procházku Prahou, která vedla přes Karlův most a náš cíl bylo Divadlo Na zábradlí. Tady se už před polednem scházela úžasná parta herců a našich kolegů a vždycky to bylo hodně veselé. Ve svém bytě na Vinohradech jsem přitom řadu let zároveň pořádala oslavy konce roku už 30. prosince, kdy u mě býval den otevřených dveří a končívali jsme až druhý den ráno."