Rozhovory mu upřímně lezou na nervy a noviny často rovněž, zejména rubriky o módní policii. Kdybych někam šel, tak si naschvál vezmu růžové boty a fialovou čepici, mně je to úplně jedno - volá rozhořčeně. Nechal si narůst černý plnovous, strach však nikomu nenažene. Pod drsnou slupkou Martina Dejdara (41) totiž bije dobré srdce Mirka Dušína - to se o něm všeobecně ví. Jaký důvod má váš plnovous? "Točíme třetí sérii Zdivočelé země. Zkoušeli jsme různé varianty té figury, která je zase o deset let starší. Navrhoval jsem plnovous a všem se to tak zalíbilo, že se rozhodli, že teda jo. Tak jsem si to musel nechat narůst a teď zase nadávám, co jsem si to vymyslel." Když se díváte na sebe do zrcadla, jste spokojen? "Jestli se tohle někomu stane, tak mu to závidím. Když se ráno podívá do zrcadla a pochválí se, tak buď je nalitej, nebo má vysoké sebevědomí. Mně se to teda ještě nestalo." V novinách píší, že chodíte po psychiatrech. "Už zase? No vidíte, a já jsem v životě u takového doktora nebyl." Podzim, mlha, tma... deprese? "Ne, vůbec. Já naopak deštivé počasí miluju. Déšť úplně zbožňuju. Mrzí mě, že poslední dobou tak málo prší." Vy musíte být v létě úplně ztracený. "Nemám to rád, to se přiznám. Vedro mě ubíjí, vadí mi, ale že by mě to nějak psychicky rozhodilo, to tedy opravdu ne. A znovu a naposledy říkám: Nikdy jsem nebyl u žádného psychiatra... Ale nicméně asi jsem tam každý den, akorát ještě nevím, v kterou dobu." Býval jste třídní kašpar? "Kašpar asi trošku jo. Ale víte co, za nás v té škole nebyla taková benevolence, my jako děti jsme holt museli poslouchat doma i ve škole a všude. Navíc já jsem z malého města, Chrasti u Chrudimi. Než jsem došel ze školy domů, tak už se tam všechno vědělo." Ale poznámky jste měl, viďte? "To jo, to bylo normální. Jednu, ta byla totiž nespravedlivá, si pamatuju velmi dobře. Učitel mě nechal utřít tabuli a já jsem pak tu houbu normálně hodil od tabule do umyvadla. Trefil jsem se, ale houba spadla na zem. Pan učitel se rozčilil, vzal mi žákovskou a napsal: Hází houbou od tabule do umyvadla. Ten list z té žákovské jsem vytrhl, poničil jsem úřední listinu. Večer jsem přišel domů a táta mi říká, abych ukázal žákovskou. Jak byly dole ohnuté rohy, začal je narovnávat, kouká: vlevo strana devět, vpravo strana dvanáct. Ještě ten večer jsme se sebrali a jelo se k panu učiteli, musel jsem se mu omluvit. Dodnes to cítím jako velikou křivdu." Prorokovali vám učitelé hereckou kariéru? "Když jsem přišel s tím, že budu dělat zkoušky na DAMU, pan ředitel Řeháček říkal, že mě tam nevezmou, ať si ještě radši dám druhou přihlášku. Tak jsem si z pubescentního vzdoru podal přihlášku na vysokou vojenskou. Fakt. Just. Dneska, když si na to vzpomenu, říkám si: Pomatení mysli." Tak lampasákem jste mohl být. "No já mám modrou knížku." Co jste simuloval? "Měl jsem regulérní žaludeční vředy. Opravdu. Já a Petr Vacek z ročníku, my jediní jsme modroknížkaři." Co simuloval kolega Vacek? "Kolega Vacek to má ještě pikantnější, neb on má oficiální alergii na uniformu. Což zní samozřejmě velmi vtipně." To je diagnóza? "To je diagnóza. Uniformy a maskáče, to všechno je napuštěno nějakou zvláštní látkou a ta mu vyvolala šílenou kožní reakci. Ale když tohle tenkrát přinesl od doktora, vypadalo to, že půjde na dva roky. Plukovníci nepříčetně ječeli, mysleli, že je to provokace, a my řvali smíchy. Krásný: Mám alergii na uniformu, nemůžu na vojnu." Dívky jste dobýval snadno, nebo to byla šichta? "Já jsem byl - nebo jsem - hodně plachý. Měl jsem s tím vždycky trošku problém. Pokud se pamatuju, většinou ta aktivita přicházela z té druhé strany. Když jsme chodili u nás na plesy, tancoval jsem jenom s mámou. Něco jiného to bylo v tanečních u nás v Chrasti, my z tanečního souboru jsme tam chodili jako výpomoc, když bylo málo kluků. Ty ošklivé baby zůstaly sedět a my jsme potom lovili tu nejošklivější, z toho už vznikla taková soutěž. Ale když šlo o hezké holky, tak to byl problém." Musely si vás chudinky ulovit samy? "Ano. A když si to nezařídily, tak to bylo špatné. Tak nic." Máte za sebou traumatické dospívání plné nešťastných lásek? "No jasně. První byla učitelka v mateřské školce. Pak to byla Romana, pak jsem miloval Zdenku, pak Vladěnu, Radku... Matka mě hrozně hlídala, neb se bála průšvihu." Zavírali vás doma jako holku? "Nezavírali, ale hodně kontrolovali. A když jsem pak přišel do Prahy, to bylo jako když přeskočíte z trabanta do mercedesu. V osmnácti letech, a najednou žádný dohled. Přijdete v kolik chcete, děláte si, co chcete. Úplně všechno. Strašná soda. Učil jsem se, jak umělecky žít." Také jste prý žárlil jako Othello. "No jo. Mladická hloupost. Byl jsem žárlivý hrozně. Byl jsem schopen číhat za rohem, jestli partnerka už přišla domů, jestli ji někdo nepřivezl. Paranoidní stav. Tři čtyři roky jsem měl takové úlety. Je to strašně špatná vlastnost, je to nesmyslné." Manželku nevyslýcháte? "Ne, absolutně ne. To vůbec. Její soukromé věci jsou pro mě úplné tabu. V životě bych jí nevzal telefon a nedíval se, s kým si volá nebo píše." Byl jste u porodů obou svých dětí. Co vám to přineslo? Obrovský, zlomový zážitek. Když jsme měli mít kluka, byli jsme s manželkou domluveni, že k porodu nepůjdu. Přišlo mi, že je to záležitost pouze ženy. Že budu tam, ale ne u toho." Že se zašijete? "Že se zašiju, přesně tak. Večer to najednou všechno přišlo. Říkal jsem si: Sakra, teď už jsem tady celý den, prožil jsem tu všechny bolesti, teď už je blbý odejít. Tak jsem tam zůstal a dodneška jsem za to rád. Bylo to velmi rychlé, nějakých deset minut trvalo, než Mates vyběhl. Dojde tam i k určitému utužení toho vztahu, k ženě i k dítěti. Vidíte utrpení té ženy, i to je dobrá škola pro život. U dcery to bylo jiné, protože ta byla císařským řezem." Tam jste nebyl? "Byl. To bylo hodně hustý. Rozříznuté břicho, střeva, a mezi tím dva doktoři hledají mimino. Když jsem slyšel jejich dialog: Nepleť se mi tam, nebo ti uříznu prsty... Já jsem se smál, tlemil jsem se! Manželka, která byla při vědomí, na mě koukala - i to je velký zážitek. Manželka měla velmi těžké těhotenství, předtím vlastně jsme přišli o mimino a půl roku předtím taky." Přebalujete? "Mazlím se, dělám hovadiny, když je potřeba, přebalím, ale tím to končí." Raději tedy k chlapským záležitostem: Jaromír Jágr o vás řekl, že jste výborný útočník. "Jágr hrozně kecá." Jaký by byl herec? "Jarda? Byl by dobrý herec. Akorát by byl trošičku nezvládnutelný, protože je živel a svérázný, ale je naprosto přirozený a autentický." A kdyby hrál dejme tomu prvního milovníka? "Úlohu prvního milovníka by nezvládl, protože má v očích to, co tam má i Olda Kaiser: Neustálé plamínky, touhu provést nějakou škodolibost, lumpárnu, takže tam by to nešlo. Já bych mu přisoudil roli ironického dobráka." Jak se shánějí sportovně založení herci do seriálu o hokeji? "Velmi špatně. Kdyby to byl seriál o fotbale nebo o tenise, tak to by se asi vybíralo lépe. Ale bruslení je natolik technická a specifická záležitost, že to nebylo jednoduché." Existuje herec, kterého by minuta na ledě zabila? "Ano, Lábus. Toho by zabila minuta jakékoli sportovní aktivity. I šachy. Máme už léta sázku, že skočí pět metrů do dálky. Osobně si myslím, že může skočit pět metrů do dálky, ale osmiskokem. Ani trojskokem by to nezvládl. Ale třeba překvapí. Říká, že býval přeborníkem Prahy v ping-pongu a pak taky že hrál hokej v hale, o které nikdo nikdy neslyšel." Co na vaše nesčetné aktivity říká vaše paní? "Moje paní mě zná a dobře ví, že kdybych neměl ty aktivity, budu ještě nesnesitelnější než jsem. Takže raději mi to povolí. Protože ví, že kdybych byl doma ve stavu v jakém někdy bývám, tak to radši ať vypadnu. To je lepší, když tam nejsem." Plynou jí nějaké výhody z toho, že jste známý herec? "Zcela upřímně si myslím, že z toho nemá žádné výhody. Velmi povrchní výhoda je, že má šanci účastnit se jakéhosi V.I.P. společenského života, na což ona zvysoka..." Kašle? "Ano, kašle. My, jak můžou čtenáři časopisů potvrdit, nechodíme nikam. Hodně dlouho se nestalo, že by někde měli naši společnou fotografii z nějakého večírku. Moje žena když si představí, co to všechno obnáší, tak radši nikam nejde." Svodům večírků jste nepropadli? "Ne, tak to teda ani náhodou. Představa, že nás někdo fotí, jak se cpeme a pijeme zadarmo... Málokdo si uvědomuje, že my jsme tím strašně omezeni taky kvůli dětem. Syn je teď v nejzranitelnějším věku, kdy táta je pro něj číslo jedna, a teď někdo na něj bude plivat špínu. Čili vy vlastně musíte hlídat každý svůj krok, který uděláte z baráku. Já třeba vůbec nechápu rubriky módních policií, to mně přijde tak vrcholně bolševické. Co si to kdo dovoluje? Mě to přímo uráží. Když si na sebe vezmu židli a narazím si na palici svícen, co je komu do toho?" Ale tančit s manželkou chodíte? Už vzhledem k tomu, že jste hrál v Učiteli tance... Chodíte? "Ne. Manželka mi to neustále vyčítá, ona by velmi ráda chodila tančit, ale já vůbec. Z těch důvodů, o kterých jsem tady mluvil. Ale třeba tancujeme na dovolené, když tam nikdo není a nikdo nás nemůže vidět." Ani alkohol vás neoslovuje... Co jste za herce, když se vyhýbáte alkoholu? "Já se mu nevyhýbám, jen na to nemám čas. S tím alkoholismem u herců je to vůbec velmi nafouknuté. Kdyby se udělal průzkum profesí, myslím že ledaskdo bude před námi." Kdo vás přepije? "Kdekdo. Třeba úředníci by mohli být v žebříčku nahoře. Herci nemají šanci začít pít dřív než v jedenáct večer. Kdežto úředník si může cucnout už ve tři odpoledne nebo v devět ráno. Právníci, soudci, policajti, prodavači, vrchní, dělníci, novináři, politici - myslím že všichni pijou. Ale herci jsou vidět, a to je ten problém. Já osobně když si dám panáka, tak jednou nebo dvakrát do měsíce, víckrát si to nemůžu dovolit. Pokud vstáváte ráno v šest na plac, ono vás to pití přejde. Pivo si dám rád. Když přijdu po představení domů, mám jednu plzeň připravenou v ledničce a strašně se na ni těším."

Martin Dejdar (41) pochází z malého města Chrast u Chrudimi. Jako kluk se často pral. Ale tak, aby mu netekla krev a neměl modřiny. Jako dospělý se zatím nikdy nepral. Peru se maximálně sám se sebou - tvrdí. Vychován byl přísně, pořádně to roztočil až na DAMU. Okolní bary by našel i poslepu. Dlouhá léta působí v divadle Ypsilon, zářil ve filmech Šakalí léta či Učitel tance. Nyní se objevuje každý pátek na ČT1 v seriálu Poslední sezona coby hokejista Jan Krol. Navzdory notorické nesmělosti se nakonec přece jen v devětadvaceti oženil. Je otcem osmiletého Matěje a maličké Sáry, kterou dokáže přebalit. Byl u porodů obou dětí. Doporučuju, aby chlapi k porodu šli - říká.