Jak herec vzpomíná na natáčení seriálu Slovácko sa nesúdí? Herec Oldřich Velen (84) tráví prakticky celé léto na chalupě v krásné krajině na Českolipsku. Představitel Jury Kláska z oblíbeného seriálu Slovácko sa nesúdí, který každé nedělní dopoledne právě reprízuje Česká televize, zdejší kraj objevil díky kamarádovi Laďovi Menšíkovi před pětatřiceti lety. Se svojí manželkou Sylvou tu minulý týden v tichosti oslavili Diamantovou svatbu. Brali se hned po válce a kvůli ženě Velen přijal tehdy angažmá v Olomouci. Mají spolu dva syny a k nim šest vnoučat a pravnoučat. "Točím pořád. Ale sám už nic nesháním. Na žádné castingy nechodím. Nikde pucovat kliky nebudu. Mám svůj kmetský věk. Když mi ale někdo zavolá, tak se domluvíme," říká herec, který má za sebou 302 filmy. Předloni natáčel s francouzskými filmaři detektivku, minulý rok si zahrál v německé komedii. "Hodně točím se studenty FAMU. Samozřejmě bez honoráře. Kdybyste mi chtěli něco dát, tak to radši propijte, říkám jim." A sleduje sám sebe v úspěšném seriálu veselých historek ze Slovácka, kde exceloval s Josefem Krónerem? "Rád bych se na to podíval, ale nemám čas. Tady je to pořád jak na Václaváku. Pořád tu máme nějakou návštěvu. Přijíždějí známí, rodina. Vnuk se za pár dnů vrátí z Ameriky," vysvětluje Velen a tvrdí, že za klidem naopak odjíždí zpátky do panelákového bytu v Praze. Za příbuznými na Moravu se podívá jednou, dvakrát za rok. Zapřísáhlý vinař má ale s rodným krajem pevné pouto právě přes víno. Sklípek na chalupě nikdy nevysychá. Před kamerou stál poprvé v roce 1949 při natáčení Jiráskova Temna. "To byl jeden z prvních barevných filmů u nás," upozorňuje. A nabídky na filmování neustávaly. Po sedmnácti letech odešel z olomouckého divadla do Prahy. "Měl jsem za sebou třicet filmů a všichni produkční mi říkali, že už to takhle dál nejde. Vykašli se na divadlo a pojď do Prahy. Musel jsem po večerech hrát v divadle a na natáčení dojíždět. Buď měl vlak zpoždění, nebo se báli, že spadne letadlo. Opustili jsme krásný veliký byt v Olomouci a i chalupu s velikou zahradou nedaleko a v Praze začínali vlastně znova," líčí Velen dál životní kapitoly. A jak to bylo se "Slováckem"? Dvanáctidílný seriál se točil nadvakrát, se skoro desetiletou pauzou. I když světlo světa spatřil jen tak tak. "Byl to drahý projekt. Historické scény, kroje, hodně postav. Nikdo na to neměl peníze. Až na zásah ředitele českého filmu, rodáka z Lanžhota. Ten to vydupal," vysvětluje. Podmínkou ale bylo, že venkovany ze Slovácka nemůže hrát nikdo s pražským přízvukem. A režisér Petr Tuček, rodák z Kyjova, přidělil role Kronerovi s Velenem. "Točili jsme v Svatobořicích " Mistříně. To máte 400 vinných sklepů. A všichni místní nás milovali. Věděli, kdy máme pauzu při natáčení. Začalo to vždycky slovy "Strýcu, vy nějak špatně vypadáte" A my skončili ve sklípku. Tomu se nedalo utéct. Někdy nás nemohli najít. To nebylo v lidských silách to všechno prohledat. Tak si produkční Zdeněk Stibor pořídil brokovnici a vždycky když někoho hledal, postavil se doprostřed návsi a vystřelil," líčí seriálový Jura Klásek atmosféru při natáčení. A veselé historky pokračují: "Režisér Tuček obsadil do role Pagačovy manželky Krónerovu vlasní ženu Terézii. No Josef byl na sebevraždu. Pořád byl pod kontrolou. Když se mělo točit dalších šest dílů, přinutili jsme ho, aby nechal Pagačovu ženu umřít hned v tom prvním. Jinak, že nebudeme hrát. Ráno Tuček přišel a s těžkým srdcem souhlasil," vypráví Velen, a dodává, že vlastní filmování bylo pro celý štáb vlastně až "ve druhém plánu". Nejdůležitější byla družba s domorodci. Ta vyvrcholila oslavou narozenin scénaristy Zdeňka Galušky v obřadní místnosti místní radnice. "Josífek nakonec usnul v dětské kolíbce pro vítání občánků. Když se probral, říká mi - Oldíku, pozoroval jsem se a já už tak dál nemůžu. To bych nepřežil. Musím si dát dovolenou. Řekl režisérovi, že musí za divadelními povinnostmi do Bratislavy a plánoval si, že pár dnů pobude na chatě, bude pít sodovku a chodit na ryby," vypráví Velen. Jenže! Když se šel s kolegou rozloučit, viděl ho, jak do kufru auta nakládá dvacetilitrový demižón vína. Velen mu vyčinil a nazval ho lhářem. "A co tam mám celý týden sám dělat? No uznej," hájil se Króner. Hereckých historek má Velen k vyprávění na dlouho. Není divu. Ani na chalupě kolegům neunikl. Nedaleko měli chalupy Menšík, Brodský i Horníček. A který ze tří stovek svých filmů má sám nejraději? "Těžko říct, některé si ani sám nepamatuju. Ale ono nikdy nejde jen o ten film, ale o postavu kterou hrajete a hlavně o to, jaká je u toho filmu při natáčení nálada a celá parta. Vzpomínám si, že úžasný natáčení bylo třeba u filmu Tajemný hrad v Karpatech."