Čuk a Gek, Timur a jeho parta či Parta brusiče Karhana a podobné skvosty světové literatury byly ještě v časech nedávných povinnou četbou na základních školách. Hrdinové bez bázně a hany s rudou hvězdou na klopách a nehynoucí láskou k velké straně udivovali pracovními rekordy a třídním postojem, neměli milenky, nepili, vždy byli ve střehu před třídním nepřítelem a nezištně pomáhali každému - jedněm do hrobu, jiným do funkcí. Na tyto hrdiny se vzpomínalo při křtu knihy Eduarda Štorcha Lovci mamutů a také stejnojmenného cédéčka. "Když si vzpomenu na to, co jsme museli hltat za povinnou četbu, ještě dnes se mi rosí čelo. A proto jsem byla ráda, že mezi snůškou dobrodružných příběhů o proletářských idolech bylo i dílo, které člověk četl s chutí. Lovci mamutů pohladili dušičku a ráda jsem se k nim vracela i v pozdějších letech," řekla Blesku kmotra Gábina Osvaldová. V podobném duchu hovořil také jeden z vypravěčů Petr Kostka a nemenší nadšení projevovala i jeho dcera Tereza. "Já jsem odrostla na Mayovkách, ale ani Štorch mi nebyl cizí. Jeho knížky jsem nečetla týdny, ale sedla k nim a přelouskala je najednou," uvedla půvabná herečka.