Legendární herec Petr Haničinec (76) se nevzdává! Od jara prakticky neopustil svůj dům v Bratronicích na Křivoklátsku a ve vedrech posledních dní už téměř nechodil ani na dvorek. Maximálně nakrájet chleba králíkům... Doživotní dozvuky těžké nehody na dálnici D 11 na 88. kilometru u Humpolce z Vánoc 1995 se hlásí každou chvíli. Přesto! Jeden den si pro něho přijelo auto z České televize. Dovezli ho na Kavčí hory, kde namluvil komentář k filmu Příběh červených střevíčků, který je zasazen do doby jeho oblíbence T. G. Masaryka. Přesto, že se před lety chtěl zastřelit, teď znovu září. Umřít už nechce a je v sedmém nebi, že je o něho zase zájem. "Chce se mi zase žít! Ta nabídka mě vzpružila jako nevímco a postavila mě na nohy. Pohleďte, pan režisér Josef Císařovský mi k tomu filmu osobně přivezl scénář až domů!" raduje se nezapomenutelný herec, který zní v uších diváků stále jako představitel inspektora Columba, jako seriálový protagonista coby císař Claudius či hrdina ze seriálu Dobrá voda nebo Žena za pultem. "Hm, vytrhali mi letos všechny spodní zuby. Jel jsem za kamarádem zubařem ze Strakonic s jedním bolavým zubem a takhle to dopadlo," poklepává smutně Haničinec prstem na svou bradu. Vypadá však přitom líp než před rokem, kdy jsme ho navštívili, soudě podle nálady určitě! "Je zlatej, hodnej. Jí všechno, co mu připravím," říká nad talířem bublaniny jeho manželka Radka (56), která svého Petříčka opečovává 24 hodin denně. "Nejvíc mu teď v létě chutnají brambory s lučinou, okurkový salát s hodně česnekem, jenom ta rýže mu nedělá moc dobře při kašli," svěřuje se Radka. Haničinec si přes den dá sem tam lahvový gambrinus a někdy večer slušně poprosí: "Radunko, dala bys mi štamprličku?" Ve své izolovanosti měl teď aspoň televizní žně při mistrovství světa ve fotbalu, jinak je vděčný za každou přátelskou návštěvu. Dokonce začal učit divadelnictví, když za ním přišel jeden adept herectví. A Pan herec ožil, bavil se i rád poučoval! Když s námi rozprávěl o životě, z rádia se ozval Honza Nedvěd: Budem o něco se rvát, až tu nezůstane na kameni kámen... "No a potom amen," dokončuje s chutí Haničinec. "Toho Nedvěda mám rád. Ale ten Karel Zich, doprdele! Proč se ten blbec potápěl?" zastiňuje najednou jeho skvostnou náladu vzpomínka na všechny dobré lidi kolem. Loni se mu k pětasedmdesátinám přišli doslova poklonit do místní restaurace Sokolovna nejlepší kamarádi: Laďa Kerndl, Karel Vágner, Josef Fousek. "Ještě to ze mne nevyprchalo. Žiju z toho celý rok," zaslzí Petr Haničinec. Pookřeje a je znát, že čeká zase na něco podobného.