Česká Miss 2006 Renata Langmannová (19) reprezentovala Českou republiku na soutěži krásy Miss Universe v Los Angeles. A přestože byla žhavým želízkem v ohni, do první dvacítky nepostoupila. "Zklamaná nejsem, jsem vděčná za to, že jsem se soutěže mohla zúčastnit - a to je to hlavní," svěřila se Renata. Jak probíhaly přípravy na soutěž, jaký má milionář Donald Trump vztah k Česku a proč musela Renata držet krok s ostatními finalistkami? O Miss Universe je známo, že je to spíše politická záležitost. Co si o tom myslíte? Je to pravda a nic víc než pravda (smích). Kdo to nezažije, tak nemůže pochopit, o co tam jde. Je to prostě strategická hra a mají moc dobře promyšlené kdo postoupí a kdo ne. Takže byla spíše důležitá země než krása? Určitě. Dívky jsou krásné všechny. Třeba u pohovoru to probíhalo tak, že se nejdříve koukli na šerpu a pak teprve na obličej. Je známo, že některé státy vychovávají dívky na tuhle prestižní soutěž již odmala... To je pravda. Hlavně dívky z Latinské Ameriky jsou odmalička připravovány na to, že budou svou zemi v téhle soutěži reprezentovat. Třeba dívky z Dominikánské republiky a Venezuely oplakaly neúspěch neuvěřitelným způsobem. A vy jste nebyla zklamaná, že jste nepostoupila ani do první dvacítky? Spíš mě mrzelo, že zklamu spoustu lidí tady v Česku. Věřili mi i přesto, že jsem je upozorňovala, ať to nečekají. Na soutěži jste měla příležitost potkat se s milionářem Donaldem Trumpem? Jak na vás zapůsobil? Potkala jsem se s ním asi dvakrát. Poprvé na zahajovacím večírku, kde nás přivítal, a podruhé asi hodinu před finále. Choval se moc příjemně a byl sympatický. Podala jsem si s ním ruku a prohodili jsme spolu pár slov. Jak reagoval na to, že jste Češka? Velmi pozitivně. Hned se také zmínil o své bývalé manželce Ivaně, která je z Čech, a o tom, že jeho děti, hlavně dcera Ivanka, mluví výborně česky. Taky mi popřál hodně štěstí. Pro ostatní finalistky byl určitě středem zájmu. Hodně holek mu prostě bez nějakých zábran viditelně nadbíhalo… A co vy? To určitě ne, ani není můj typ (smích). Jak probíhaly přípravy na finále? Trvaly celkem tři týdny. Z toho dva byly naštěstí volnější. Připravili nám zajímavý program, návštěvy města, výlety, večírky a večeře v luxusních podnicích a poslední týden gradovaly přípravy na samotné finále. Zkuste popsat jeden den příprav... Od rána do noci jsme zkoušely program. Vstávaly jsme v sedm, po snídani nás odvezli na místo a pak nás čekal nácvik choreografie a všechny věci kolem toho. Bylo to docela únavné. Jednu věc jsme dělali třeba pětkrát dokola. Je něco, co vás nebavilo? Asi to, že jsem musela vypadat pořád perfektně, unavovalo mě vstávat každý den o hodinu dřív, abych byla dokonalá. Ostatní finalistky chodily na snídani klidně i ve večerních róbách a líčení, takže jsem se snažila ty první dva týdny držet s nimi krok. Před snídaní si lepily řasy a celý den vydržely chodit v deseticentimetrových podpatcích. Braly to strašně vážně. Stýskalo se vám po domově? Stýskalo, a moc. V Americe je totiž úplně jiná mentalita lidí. Vadilo mi, že se tam chovají lidé hodně afektovaně a taky jsou pořád ze všeho nepřirozeně nadšení. Ze začátku mi to přišlo fajn, ale pak se mi to zprotivilo. S kým jste bydlela na pokoji? S Islanďankou, byla hrozně sympatická a rozhodně jsme spolu vycházely. Slyšela jsem, že si třeba ostatní finalistky na pokojích braly navzájem věci bez dovolení, to se naštěstí u mě nestalo. Na soutěž jste odjela úplně sama. Kdo se o vás staral? Tak především jsem se starala sama o sebe. Jinak mě a další tři finalistky měla na starost chůva Melba. Taky mi pomohla navléct se do kroje. Zapůsobila jste v kroji? Všichni z něj byli nadšeni. Američané si totiž potrpí na tradici. Byla jsem pro ně jak z jiného světa, ostatní holky měly na sobě peří, kraťásky a různá cingrlátka, aby byly sexy, a já jsem byla naopak celá zahalená v kroji. O to víc jsem vynikla. Do Ameriky vás přijel podpořit tatínek. Byli jste nějak v kontaktu? Když přijel, stavil se za mnou na zkoušku, ale já se s ním mohla bavit jen minimálně. Hrozně nás hlídali a omezovali.