Jsou "svoji" přesně týden. Svatba manažera hvězd Janise Sidovského (38) a zpěváka Pavla Vítka (43) vyvolala sice rozruch, vesměs ale pozitivní. Koneckonců, hrad Karlštejn takový noblesní, dojemný a do puntíku připravený obřad ještě nikdy nezažil. Tleskalo se na nádvoří, tleskalo se v podhradí a kdejaký "normální" pár ženy a muže by mohl závidět. Konečně! "Kluci" Janis s Pavlem to mají za sebou a teď: "ať se žení čerti," říkají si a bez ostychu odpovídají na naše dotazy. Janisi, Pavle, 19 let jste čekali na onen váš den D. Kdy jste se pro něj rozhodli? A žijete teď jinak? Janis: Rozhodli jsme se asi před rokem, kdy se nejvíc diskutovalo o registrovaném partnerství. Rozdíl před a po obřadu necítíme ale žádný, práva a povinnosti partnerů se týkají spíš majetkoprávních věcí, nikoliv vztahu mezi námi. Žijeme stejně jako před tím. Takovou "svatbu" na Karlštejně s impozantními kulisami by chtěl určitě každý. Jak dlouho jste ji vůbec připravovali a radil vám někdo? Pavel: Připravovali jsme ji tři měsíce: pomáhali sestavit menu, vybírali hudbu, květinovou výzdobu nádvoří, sháněli jsme limuzínu Bentley, scházeli se stylistou Dušanem Chrástkem, který nám obstaral oblečení v Miláně. Chtěli jsme, aby obřad byl emotivní, noblesní a důstojný. A máme taky radost, že se naše představy splnily. Kamarádi nám dokonce doteď píšou esemesky, že se na Karlštejně cítili jako v Hollywoodu. Byly doby, kdy jste svoji vzájemnou náklonnost určitě tajili. Když jste se k ní poprvé veřejně přiznali, získali jste tím nějaké nepřátele nebo naopak přátele? Janis: Naše přiznání i rozhodnutí uzavřít registrované partnerství přátele určitě prověřilo. Někteří se z opatrnosti stáhli, ti opravdoví ale zůstali. Hodně lidí z branže, ale i mimo ni, nás podpořilo. A Pavlova férovost, že šel s pravdou ven, mu naopak v jeho kariéře pomohla. A to jsem rád. Rozhodně je víc těch, kteří s tím, tedy námi, žádný problém nemají. Dva lidé, kteří se mají rádi, chtějí zpravidla děti. Jak vy pořešíte tuhle otázku? Pavel: O dítěti jsme nikdy nepřemýšleli. Časem ale možná zkusíme adopci na dálku. A myslíte si, že by bylo správné, kdyby registrovaní partneři mohli vychovávat doma dítě? Janis: Tak určitě si myslíme, že by dva muži nebo dvě ženy dokázali pro adoptované dítě vytvořit harmoničtější prostředí, než mají v přeplněných dětských domovech. Teprve včera jste dorozbalili dárky, kolik jich vůbec bylo? A co vám fakt udělalo tu největší radost? Janis: Byl jich plný pokoj a rozbalovali jsme je pět hodin. Dostali jsme několik cest do zahraničí: Paříže, Londýna, do Řecka... Hodně nás ale potěšily praktické dárky - jako kuchyňský robot, sada nádobí nebo pořádná pánev. Konečně si můžeme připravovat nejrůznější speciality. Dárků bylo téměř na dvě stovky a bylo vidět, že každý si lámal hlavu, a to potěší. Říkáte, že už jste dary rozmisťovali po domě. Kdo má z vás ve zkrášlování interiéru hlavní slovo? Pavel: Dohadujeme se jako všichni, ale nakonec se vždycky shodneme. Janis by rád všechno zvládnul rychle, já zase jako správná váha všechno zvažuju. Jaká byla vůbec hostina Pod dračí skálou? Z poloviny jste, Janisi, Řek? Takže v řeckém stylu? Janis: Jistě. A nejlepší byly ryby vylovené řeckými rybáři, protkané tymiánem a rožněné na Nowaco grilu. Nejvíc chutnala určitě Pražma královská. Ke všemu se popíjela přívlastková vína z Vinařství Vinofol Novosedlí. Na dračku šlo i kubánské mojito a prý došlo to nejdůležitější - bílý rum Havana Club... Pavel: To je fakt. Po pětistém mojitu kolem desáté večer došla ta nejdůležitější ingredience. Musela se tedy připravovat "moravská verze" ze slivovice Božkov. Nevěřil bych tomu, ale nikomu to nevadilo. Na mojita se spotřeboval metrák ledu. Na hostině prý byli i zapřísáhlí abstinenti, kterým vévodil Ondra Brousek... Janis: Ondřej také říkal, že v životě nevypil tolik čepované kofoly jako na naší veselce. A program svatebního veselí? Janis: Před naším příchodem hrála z valníku staropražské písničky skupina Třehusk. Pak, když jsme přijeli pod Dračí skálu, jsme prošli kordonem zbrojnošů Burdýři. Uvítala nás Eva Pilarová s Daliborem Gondíkem písničkou Rozhoupej zvony nad námi a pak už hosty roztancovala řecká kapela Akropolis. Nakonec vystoupili Hamleti a jejich hosté - Pepa Vojtek a Monika Absolonová. Dalibor Gondík a Aleš Háma ve finále vyhecovali Pavla, aby pro hosty zazpíval svůj hit Má svůj den. Řádili jste až do rána, jak se sluší a patří? Pavel: Odcházeli jsme chvíli po půlnoci. Celý den jsme se věnovali hostům, příležitost kdoví jak řádit tedy moc nebyla. Než jsme obešli všechny stoly, byl večer. Po setmění na hostině ale zůstalo zdravé jádro jako Pepa Vojtek, Monika Absolonová, Mahulena Bočanová, Aleš Háma, Ilona Csáková a tak. To jsme to trochu rozjeli. A "svatební" noc? Janis: Krátká. Hned kolem osmé ráno k nám přišla rodina Pavla a snídali jsme svatební koláče. A odpoledne jsem už měl schůzku v Praze s Vendulou Svobodovou kvůli Kapce naděje a Pavel se učil text k představení Noc na Karlštejně, ve kterém hraje od 5. srpna na zámku v Dobřichovicích. Rozhodně to nejdůležitější jste si splnili, máte ještě nějaký společný cíl? Pavel: Nedáváme si žádné cíle, budeme rádi, když budeme žít jako dosud. Nestojíme o bůhví co velkolepého. Pro život je přece daleko prospěšnější radovat se z každodenních maličkostí.