Jirásková a Bohdalová. Dvě Jiřiny, skoro přesně stejně staré (75), obě vynikající herečky a ještě navíc z jednoho - vinohradského - divadla, to už není jen náhoda. To je osud. Jiřina Jirásková, která sama děti nemá, je kmotrou malého Vojty, syna Bohdalčiny dcery Simony. Zná ji od jejího narození. Ony jsou ty dvě Jiřiny vlastně tak trochu jedna rodina. Natočily společně několik nezapomenutelných filmů a teď se znovu setkávají při natáčení druhé série populárního seriálu Pojišťovna štěstí. * Kdy jste si spolu poprvé zahrály? J. J.: Poprvé to bylo ve filmu Střevíčky, který moc často nereprízují. Diváci ho asi proto moc neznají. J. B.: Ráda bych si postěžovala, že taky nikdy nereprízují skvělý film Martina Friče Hvězda zvaná Pelyněk. Netuším proč. Hrála v něm celá plejáda vynikajících herců a já jsem tam měla vážnou roli. Za minulého režimu vadilo, že film neodpovídal ideologii, protože revoluce tam nezačínala zrovna slovem Hurá! Zajímalo by mě, co tedy vadí dnes. J. J.: Možná to v televizi nedávají proto, že v tom zpíváš. (smích) Byla jsi v tom filmu hezká. Teda když to srovnám s dneškem. (smích) J. B.: Díky, tys byla vždycky vůči mně galantní. * A v tom prvním filmu Střevíčky jste hrály co? J. J.: Tam jsme poprvé hrály kamarádky. * Jak dlouho se vlastně spolu kamarádíte? J. J.: Asi padesát let. Možná i víc. J. B.: Poprvé jsme se viděly v Divadle na Vinohradech ve hře Artura Millera Hon na čarodějnice, kde jsem hostovala. * A další vaše společné filmy? Bylo jich přece víc. J. J.: Jedna kočka za druhou od Jiřího Hubače a samozřejmě Světáci. J. B.: Jiřina měla hrát i ve filmu Ženu ani květinou neuhodíš, ale nakonec tu roli nevzala. Naposled jsme se setkaly v Povodni a ve Fany. * Jak byste se vzájemně charakterizovaly? J. J.: To byste se ale musela zeptat v Jiřinině nepřítomnosti. Ale dobrá, nekažme příběh pravdou. Velice ráda s Jiřinou hraju, protože je ohromně inspirující. Ráda vám nezištně poradí s rolí, aby se i jí dobře hrálo. Je to hodná holka, mám ji ráda. * Třeba byste s ní s chutí odjela na chalupu? J. J.: Copak na chalupu! Na tu její bych odjela třeba hned, protože by to bylo pro mne levné. A kdyby se jelo na mou, tak by mi třeba s něčím i pomohla. Ale vy nevíte, že my spolu jely i do Itálie! Vydržely jsme tam spolu v pohodě skoro deset dní. * Myslíte, že se vám líbí stejné typy mužů? J. B.: Jsem přesvědčená, že do zelí bychom si zcela určitě nelezly. A kdybych náhodou já jí do nějakého toho zelí nevědomky vlezla, rychle bych vycouvala. Jsem totiž takový polokluk, co nesnáší pohled na ženské slzy. Jiřinu mám ráda, ráda s ní pracuju, protože je velký profík. Vždycky připravená na roli, o talentu nemluvě, to je základ. My dvě asi jedeme na stejné vlně, jak v profesi, tak v soukromí. J. J.: Byly v minulosti některé styčné body, ale v podstatě jsem na Jiřinu nikdy nežárlila. Měly jsme jistě trochu odlišný vkus na chlapy. * O čem se dvě nejslavnější české herečky spolu baví v soukromí? J. B.: O tom, co vám novinářům nikdy neřekneme, protože je to od slova soukromí. Alespoň kousek ho musíme mít. J. J.: Lidé si možná myslí, že o nějakých blbostech. Ale není to pravda. Většinou opravdu řešíme profesionální věci, ale samozřejmě i záležitosti intimnější, protože obě velice dobře známe své soukromí. * Třeba probíráte módu, nové auto nebo nový film? J. J.: Všechno. My si totiž nikdy nic nezáviděly, to mohu říct za nás za obě. Každá máme svou parketu, jak žít, co dělat. Spousta věcí nás spojuje, ale nikdy jsme si nepřekážely. Naopak. Dodnes když zkouším nebo už hraju novou roli, na níž mi záleží, zvu si Jiřinu do hlediště, aby mi řekla pravdu. Ona nikdy nebude mít zájem mě poškodit. Poradí, pomůže.