"Nikdy jsem nežil sám," přiznává bývalý hudebník, dnes podnikatel, Ladislav Štaidl (56). "Přiznávám to. Ani neumím žít sám," pokračuje podnikatel, který momentálně žije s mladičkou rehabilitační sestrou Míšou. Je otcem čtyř dětí, má za sebou jedno manželství a žen měl ve svém životě bezpočet. "Čím jsem starší, tím víc bych rád měl vztah trvalejší, to je pravda. Když ale žijete s nějakou ženou, nikdy nemůžete říct: To je ona! Žena mého života!." Dobře ví, že kdyby byl třeba kominíkem, neměl by to s ženami tak jednoduché. Dětí víc nechce, protože: "pohrobky vyrábět nehodlám" a od života jedna z nejdůležitějších postav české pop music žádá jediné - pohodu! A tak si Štaidl každoročně na Vánoce letí sám »zařádit« do Las Vegas. Hraje v kasinech, chodí na jazz, dopřává si exotické masáže... Relaxuje. Vrátí se a zase 12 měsíců pracuje. S listopadovou revolucí autor a interpret hitu »Mží ti do vlasů« pověsil totiž muzicírování na hřebík a dal se na podnikání. Zažil slávu, úspěch i bohatství, přesto zůstal Štaidl nohama na zemi, zachoval si zdravý rozum a chová se jako muž s noblesou pravého gentlemana. Nevidím, že byste držel mezi prsty cigaretu? Co se s vámi stalo? "Táta byl silný kuřák a my s bráchou jsme jako malí kluci měli k cigaretám silnou averzi. Ten odpor ke kouři mi ale vydržel jenom do třiceti. Začal jsem, jak jinak, než z naprosté blbosti. Znáte to, sednete si někde na zájezdě s kapelou do hospody, poprvé si zapálíte a už v tom lítáte. Před mámou jsem to ale tajil. To bych si utrhl pěknou ostudu. Skončil jsem s tím až teď - 1. dubna. Přestalo mne to bavit, udělal jsem i tři krabičky denně. Naštěstí mi to vůbec nechybí, ani nervózní nejsem. Dokonce mi je sympatické, když ostatní kouří. V těchto věcech jsem docela silný. Rozhodnu se k něčemu, v hlavě si udělám výhybku a přestanu se tím nadobro zabývat." Přestěhoval jste se z Jevan do Prahy. Proč? Nechybí vám ta příroda? "Chybí. Ale já mám firmy v Praze. Za socializmu jsem udělal Jevany-Prahu za patnáct minut, teď to někdy trvá i dvě hodiny, a to nejde. V Jevanech alespoň nerušeně žijí moji dva synové Jirka (25) a Honza (23). Karolína obývá dům ve Šrobárce, který jsem také z části pronajal. A žena? Té jsem po rozvodu koupil byt. Jinak ale do Jevan jezdím často. Scházím se tam se všemi dětmi včetně Artura a je nám báječně. To byste koukala, jak to Artur umí se všemi koulet." V Praze žijete s mladičkou přítelkyní - rehabilitační sestrou Míšou Novotnou. Považujete ji za další ženu svého života? "Upřímně, tyhlety věci jsem přestal takhle brát, když jsem vyšel z puberty. Co je to žena života? To se přece dopředu říct nedá. Čím jsem starší, tak bych určitě chtěl vztah trvalejší, to je pravda. Ale to ovlivňuje tolik faktorů..." Jak jste se dali s Míšou vůbec do kupy? "Ve špitálu jsem měl tetu se zlomeným krčkem a Míša ji rehabilitovala. Byla to milá, prima holka, tak jsem ji pozval na večeři a začali jsme spolu spát." A jak zvládáte pocit, že vás třeba ženy chtějí jen pro slávu a pro peníze? "Vypouštím to z hlavy. Stejně jako musíte zapomenout, že máte na zádech hrb. Žít musíte stejně. Důležité je, mít zdravé sebevědomí." S manželkou Aňou jste se rozvedl až po rozchodu s Ivetou. Proč? "Možná to byl i předsudek, ale nechtěl jsem se rozvést, dokud budou děti malé. Nechtěl jsem jim prostě způsobit třeba nepříjemné řeči ve škole a ani jinak ubližovat. Nebyl jsem holt takový volnomyšlenkář. A když už by to potom šlo, Iveta o tom přestala mluvit. Tak proč? I když vím, že jí to v tom našem posledním stádiu spolužití určitě vadilo. Manželka se se mnou ale paradoxně rozvedla, až když jsme se rozešli. " Pro Ivetu jste byl nejen životní přítel, se kterým má syna, ale i producent a manažer. Nemáte pocit, že se bez vás Ivetě míň daří profesionálně? "Je vidět, že teď nikoho nemá, tak bych to asi řekl. Když máte dobrého manažera a producenta, jste na výsluní. Já jsem byl pro, abychom spolupracovali i po rozchodu dál, ona nechtěla." Žárlili jste s Ivetou na sebe? "Ona byla zpočátku žárlivá strašně. A já jsem přestal být žárlivý ve chvíli, kdy jsem dal na rady pana Plzáka. A to, že je to nejlepší způsob, jak milovanou osobu ztratit. A tak jsem se tvrdě snažil, byl to krutý autotrénink, ale tato vlastnost mi je už cizí." Sám ale žít nedokážete, že? "Ne. Žít sám je velké umění. A já upřímně a objektivně přiznávám, že jsem sám nikdy nežil. Samozřejmě, že kdybych byl třeba pokladník v ČKD, neměl bych to tak jednoduchý. To je pravda, asi bych si tu samotu také nechtěně okusil. Víte, dvacet let jsem cestoval po světě, střídal hotely a když jsem se vždycky vrátil do vlasti, potřeboval jsem mít někoho doma. Je to nádherný, když obtěžkaný problémama ze své profese můžete s někým mluvit třeba o tom, že zdražili mlíko." Jste domácí typ, pane Štaidle? "Teď už určitě. Těch společenských večírků jsem zažil tolik, že bych mohl psát scénář, kdo se lízne první, kdo koho pomluví a kdo první hodí šavli u východu. Dokonce doma i rád vařím. Baví mne italská kuchyně, prý u toho ale hrozně nadělám." Nemáte sem tam chuť vrátit se k muzice? "Ne. Jako mě už neláká to cigáro, tak už mě neláká muzicírování. A nostalgie, to je to nejhorší, čím může člověk trpět. Říkat si: »Jó, to bylo, když jsem byl slavnej..." Chtěl byste další dítě? "Pohrobky rozhodně vyrábět nechci. Míša by děťátko určitě chtěla, ale já jsem v tomhle vcelku zodpovědný člověk." Zdědil po vás Artur něco společného? "Jen díky němu sáhnu teď občas po kytaře. Je dokonale muzikální a mydlí do všeho, do piana, kytary... Naštěstí ho to brzy přestane bavit, takže mě ani nebrněj prsty. A zpíváme. Moravský, které zná Artur od babičky, no a potom, zpívá ty máminy. A když mu pouštím vážnou hudbu, témata si už dokonale pamatuje. Do muziky ho ale v žádném případě nutit nebudu. Muselo by ho to vysloveně chytit, potom ho ve všem podpořím. Chlapi ale ještě ve třiceti nejsou dospělí a vlastně nevědí pořádně, co od života chtějí, takže času je ještě dost." Chcete v životě ještě něčeho dosáhnout? "Toho, abych solidně vyměšoval a aby se mi ještě občas postavil - to by bylo ideální. A to, jestli budu na obědy chodit do La Provence nebo tady někde do čtyřky, ostatně jak chodím, mi je jedno."